Jednoduchý plán

Výborná atmosféra. Zima, sníh, městečko, kde se každý s každým zná, několik buranů (kde už jsem jenom takhle Billyho Thorntona viděl?) a jedno letadlo. Raimiho hororový rukopis je znát, stejně jako některé, béčkově pojaté scény, které se mi možná k tomu jinak Coenovskému pojetí až tolik nehodili. Nicméně hodně příjemná atmosferická záležitost na sobotní večer. 7,5/10 (30.08.2015)

Není nutné souhlasit se základní premisou o tom, co stačí chlapovi ke štěstí. Odněkud se začít musí, třeba z nenápadné parodie na americký sen – Vy sledujete vývoj. Klíčem, hnacím motorem je sebepřesvědčování. Člověk sám sebe vmanipuluje do připravené situace, vize, obrazu, chiméry. Jakmile na okamžik přesvědčíte sami sebe, něčím zlákaní (zde čtyřmi miliony dolarů), že nějakou situaci můžete se všemi důsledky udržet pod kontrolou, pro dosažení něčeho konkrétního, jakmile tomu na okamžik uvěříte – a uděláte první krok, sklapla past. Dál už je to jenom přemlouvání, svobodu jste ztratili, když jste si začali hrát na to, že skutečnost je zmanipulovatelná – ale skutečnost se odvíjí sama ze sebe, a tohle, všechny ty mocenské choutky mamonářů a vizionářů, je započítáno. Zevnitř se celek ovládnout nedá – ale pokud někdo udělal první krok, potom kvůli vlastní konzistenci, aby zpětně nezešílel z hrůzy toho absurdního činu a jeho prvních zlých následků, už přijme a spáchá každou další hrůzu, která bude logicky následovat. Neúprosnost odvíjení je tu zobrazená stejně čistě jako v řeckých tragédiích, jenom se odehrává v reáliích a atributech amerického snu. A chápete – všechno se tu celou dobu děje a vrší jen kvůli konzistenci, ty peníze jsou chiméra, vidina – nikdo z nich ani neví, jaké to je, mít tolik peněz – co to znamená – projektují si do nich – zoufalí z přítomnosti – svoje sny, které ani pořádně neznají, a pak už tautologicky i naději, že těmi penězi se jako Zlatým rounem vyřeší vše, co na cestě k nim spáchali. ** Radosti navíc: hudba Dannyho Elfmana jako neodlučitelná součást atmosféry. A privilegium pozorovat herectví Billyho Bob Thortona v další z jeho precizně odstíněných podob (na škále uprostřed mezi Bandity a Mužem, který nebyl – co do mimiky obličeje i povahy role). (09.05.2011)

Keď som bol ešte chlapec, spomínam si, ako mi otec hovorieval, čo je potreba, aby boli chlapi šťastní. Chlapom stačia jednoduché veci: Žena, ktorú má rád, dobrá práca, priatelia a susedia, čo si ho vážia. A na nejakú chvíľku, bez toho, aby som si toho vlastne všimol, som to všetko mal. Bol som šťastný muž. / Na samý ú-v-o-d som si najprv dovolil vnútorné myšlienky hlavnej postavy Hanka Mitchella, previesť do textovej podoby, keďže podľa nich je zrejmé, že to, čo platilo na začiatok, nemusí platiť neskôr, kvôli čomu pravdepodobne zažije tento protagonista „neuveriteľné dobrodružstvá”, o akých sa mu predtým vonkoncom ani nesnívalo, čo by snáď nechcel zažiť ani v tej najhoršej nočnej more Freddyho Kruegera ?! V podstate tým ďalej v  j-a-d-r-e naznačujem a pokračujem, že po raketovom vzostupe, kľudne môže dôjsť k voľnému, nekontrolovateľnému pádu... V poriadku, a už je vari aj namieste, aby som konečne prestal s tajnostkárením, a radšej prešiel rovno k pointe, teda ku koreňu veci : „Predstavte si, že v lese objavíte tašku plnú peňazí. Čo potom s nimi urobíte ?” Určite to nie je tak jednoduché, ako to môže na prvý pohľad vypadať. / Pred trilógiou o Spider-manovi, ktorej sa začal Sam Raimi venovať až na začiatku 21. storočia, t.j. v rozpätí rokov 2002-2007, si prvšie zvolil o dosť vhodnejšiu a lepšiu tému, pretože práve vďaka samotnej predlohe Scotta B. Smitha, nakrútil mimoriadne temný a drsný, neo-noirový, kriminálny thriller, pri ktorom mi určite nebolo všetko jedno ! Na tohto režiséra by som to určite nikdy nepovedal, čo dokáže vytvoriť, keď má po ruke tak šikovných hercov, ale predovšetkým scenár, ktorý mi svojim obsahom koľkokrát vyrážal dych. Bill Paxton z Titanicu a oscarový laureát Billy Bob Thornton, sa famóznym spôsobom prevtelili do úloh bratov Mitchellovcov, ktorí sú mimochodom naprosto autentickí, ktorí zároveň naďabia na túto „korisť” spolu s ďalšou postavou, čím sa im starosti ani zďaleka nekončia, ale len začínajú, a to i napriek tomu, ako to môže primitívne vyzerať... Niekde som počul alebo čítal, že "peniaze" kazia charakter, keď v tomto prípade to platí niekoľkonásobne viac, ako si divák dokáže predstaviť. Postavy sú zo dňa na deň skazenejšie a chamtivejšie, až sa vývoj udalostí stočí takým extrémnym smerom, že som neveriacky krútil očami, ako je to vôbec možné ? Áno, býval som pomerne veľmi často zdesený, kam až dokáže zájsť človek, keď si proste čokoľvek zaumieni, pričom zachádzal priďaleko, čo bolo vskutku desivé skonštatovanie, že sa nezastaví pred ničím. A hoci samotnému finále predchádzala menšia nevierohodnosť, čo sa ale našťastie onedlho upravilo až tak, že som mal zdania, ako by som dostal snehovou guľou priamo do hlavy. Zjednodušene povedané na úplný z-á-v-e-r, ma po konci filmu zvieral hrozne zvláštny pocit, na ktorý rýchlo nezabudnem. Podobá sa to na Fargo, no i Jednoduchý plán, má rovnako nadštandardné spracovanie. / (25.08.2022)

Sam Raimi can do things...obvykle. V tomhle případě se mi zdá, že "jen" natočil vlastní Fargo (opravdu, najděte deset rozdílů), a že to Paxton s Thorntonem nemohli sami prostě utáhnout tak dobře jako když se u Coenů sešla celá parta velkých jmen. Jenže ono je to ke konci čím dál tím lepší (i když jsem paranoidně čekal jiný/další zvrat), a ty dvě hodiny jsou kupodivu tak akorát. Sice na to musíte mít určitou náladu, a přijde mi to míň přístupné než to dokola omílané Fargo, ale svoji osmdesátku si to zaslouží. (21.08.2011)

Takova 100x lepsi verze Farga, ktera mam mnohem vetsi tempo, nejsou v nem zbytecne sceny a situace se stava mnohem bezvychodnejsi. Jsem docela rad ze zrusili Spider.mana 4, treba bude pak mit Riami mnohem vic casu na natacenich takovyhle jednoduchych, komornich a pritom perfektne fungujicih filmecku (jako treba jeste The Gift). Tohle mu totiz jde nejlip. (19.01.2010)