Amityville 1992

O desivých udalostiach, ktoré sa odohrali v sedemdesiatých rokoch minulého storočia v koloniálnom dome v new yorkskej rezidenčnej štvrti Amityville na Long Islande sa natočilo mnoho snímkov. Niektoré sú fakt strašidelné horrory, iné za moc nestoja. Film "Amityville 1992: It´s About Time" patrí do tej druhej kategórie. Zlo z Amityville sa ukrylo do starožitných hodín a odcestovalo na druhý konec spojených štátov amerických. Snaha béčkových filmových tvorcov vytrieskať doláre z tohto klasického horrorového námetu je bezhraničná. ** (13.05.2016)

Další do řady o démonem posedlém domu.Tentokrát je démon ve formě prastarých hodin,které přinese do svého příbytku Jackob.Ze začátku vypadá vše dobře,dokud jej nepokouše sousedovic pes.Od té chvíle se začne měnit,ale nejen on,i jeho dcera a celé okolí.Že něco není v pořdku pozná až jeho mladý syn.Do pulky se film hodně vleče,spousta hluchých chvil a zbytečně dementních dialogů.Od druhé poloviny se však film rojede na plné obrátky a ikdyž jsou herci gumový jak prezervativ,atmoseru to nijak nekazí..Vše utne celkem debilní závěr.I tak si ale tenhle snímek za závěrečných 45 min zaslouží 3*. (07.01.2010)

"Dav čumilů civí, těší se, až ta barabizna zmizí, někdo se diví, že tu mohla takhle dlouho stát"...Vzpomínka na Barák na vodstřel od Aleše Brichty, která přesně vystihuje vývoj série Amityville. V pořadí už šestý film opět není ničím výjimečným, ale jen tuctovým a levným hororovým béčkem, kterých bylo v devadesátých letech spousta. V rámci zachování již tradiční nekontinuity se tady dozvídáme, že dům v Amityville byl pro změnu zbourán kvůli nové výstavbě a zařízení z něj bylo rozprodáno v dražbě a světe div se zlo se nám tentokrát nastěhovalo do starožitných hodin ( minule uteklo po vymítání v lampě, zřejmě se z nostalgie vrátilo dříve než byl domek již po druhé za svou existenci zdemolován). Hodiny se ocitnou na krbu nic netušící rodinky a taneční hodina může začít. Je to opět strašlivá blbost s nescénářem, s neherci a nenapětím, ale dvě věci mě potěšily: 1) Mám rád sex devadesátých let - velká prsa se vždy pohupují na koni, což tady nechybělo, pohříchu však jen jedna kratší scéna, ale díky za ni. 2) Latexové triky s roztékáním tkání apod. - zejména scéna s chlapcem vtékajícím do kanálu se povedla. Konec byl zcela ve smyslu devadesátkových béček zcela bez smyslu. Ovšem za ty malé radosti dávám za dvě. (30.12.2013)

Sérii Amityville nepovažuji za nijak strašidelnou, jelikož duchařiny mě zkrátka tolik nevyděsí, jako třeba pronásledování psychopatem. Tenhle díl je spíše fantastické mysteriózní drama, kdy do domu vstoupí zlo prostřednictvím středně velkých sloupových hodin. Motiv to není špatný a já oceňuji především nápady. Žádné překotné a nekončící práskání dveřmi, ale stačí jen trocha bláta v posteli a už nastupuje tajemno. Netuším sice, jaká dívenka se mění v sadistického vraha (dle obsahu), ale dospívající Andrea si ďábelskou proměnu vychutná - zatočení s chlapcem je čirý surrealismus. Osobně nejděsivější mi přišel útok rozzuřeného vlčáka, který byl velmi věrohodný, A to, co se pak dělo s Jacobovou nohou, byla lahůdková maskérsky perfektní mutace. Vůbec vizuál je to, čeho si u Randela hodně cením. A skoncování s paní Wheelerovou nemělo chybu. Kdysi tolik ne, po letech jsem však spokojen. (05.05.2024)

„Amityville 1992“, ač byl natočen podle knihy, tak bych ani neměl zájem tuto knihu číst, protože si nemyslím, že by mohla být až tak zajímavá a zábavná. Nebo děsivá. On zde potenciál nějakých scén je, ale celkově mi to přišlo slabé. Ty hodiny jako děsivý prvek jsou směšné, protože takhle by se prostě mohlo postupovat celým obývákem a jednotlivé díly by mohly být založeny na tom, že děs způsobuje jiný kus. Série pokračuje ve své slabé linii. (29.01.2015)