Červený drak

Komerce porazila klasiku. Vyždímaná látka je v mých očích skutečně napínavější a dokonce lepší než původní Mlčení jehňátek. Sugestivní thriller s fantasticky depresivní atmosférou a na rozdíl od předešlých (nadcházejících) dílů i se sympatickým a uvěřitelným vyšetřovatelem na úrovni nezaměnitelného Hopkinse a dokonale mrazivého vraha Fiennese. Závěrečné pomrknutí navíc přivodí chuť si okamžitě pustit Demmeho originál. Takhle se má rozšiřovat nejzákladnější podstata známého příběhu. (16.07.2006)

Úplně jiné než Mlčení jehňátek, ale přesto mimořádně působivé. Zatímco první díl série byl naprosto postaven na postavě Hannibala Lectera, tady dostává Hopkins poměrně malý prostor. Možná že časově o nic menší, zato charakterově určitě. Místo vyrovnaného profesora s dobrým vkusem a mimořádným přehledem ve všech oblastech, tak dostáváme v mladí zneužívaného muže podrobeného ďáblu. A toho Fiennes zvládl tak bravurně, že skoro na Lectera i zapomenete. Škoda jenom, že se film víc nezaměřil na to, jak se podařilo mladému policistovi Lectera dopadnout. Osobně by mě to zajímalo přece jen o něco víc. (Mimochodem, William Blake je génius!) (02.12.2007)

Jedna kniha, dvě takřka shodné adaptace i stopáže a přesto tolik rozdílné zážitky. Mannova verze má na své straně Williama Petersena, Joan Allen a mnohem (ale mnohem) lépe zvládnutou scénu s tygrem. "Klasický Mann" je z toho ovšem cítit snad jen ve scénách mlčenlivých pohledů na deštivé noční město a v momentech kdy dění podbarvují padnoucí písničkové songy. Celé to brzdí zbytečná utahanost se spoustou scén, které měly skončit na podlaze střižny a nulové napětí. Ratnerova verze má zase hollywoodské parametry. Takže o něco (ne o moc) lepší tempo, pohlednou výpravu, jakés takés náznaky napětí, úvodní scénu a výborné obsazení naprosto všech rolí krom těch zmiňovaných výše. Oba počiny to tedy dotáhly do ranku "dobrý film", ale ani o píď dál. PS: Komentář je zkopírovaný záměrně. (16.02.2004)

Režisérovi Brettu Ratnerovi tento žánr až tak moc nesedí. Může být rád, že se podařilo přemluvit Hopkinse, Nortona a Fiennese, ale ani oni nebyli dokonale přesvědčiví. Po dokonalé úvodní scéně, už ve filmu překvapí snad jen ukousnutý jazyk. Film nemusel za každou cenu šokovat. Stačilo, aby se zapracovalo více na scénáři a angažoval se režisér mající s podobným žánrem zkušenosti. Ani jedno se nestalo a výsledkem je celkem rutině natočený a snadno zaměnitelný thriller. (02.12.2010)

Jizvy nám připomínají, že minulost byla skutečná. Žijeme v primitivní době. Není ani barbarská, ani moudrá. Ještě před Clarice Starling se dr. Lecter „přátelil“ s jistým vyšetřovatelem Willem Grahamem, s kterým nejprve spolupracoval na nahánění jednoho masového vraha – a pak mu způsobil jednu nepěknou jizvu. Teď se Will se starým známým gurmánem setkává znovu. Při další naháněné. Půltucet výtečných herců, řada skvělých momentů, výborná Elfmanova hudba i Spinottiho kamera a velmi solidní závěr. Jenže ony momenty jsou následně popřené docela dost nezvládnutými scénami, absencí tempa a gradace a zmiňovaní vynikající herci se musejí popasovat s poměrně slabě načrtnutými postavami. Za tuhle „první“ kapitolu o Hannibalu Lecterovi se nicméně věčný rutinér a tvůrce ujetých komedií Brett Ratner rozhodně nemusí stydět, s ohledem na jeho průměrnou režijní filmografii je to důstojná záležitost, což je sama o sobě velká poklona!! (13.04.2013)