Prvok, Šampón, Tečka a Karel

I kdybych si odmyslel svou odvěkou averzi k filmovým adaptacím knižních bestsellerů (respektive averzi k Hartlovi samotnému, byť v jeho případě je asi spíš přesnější mluvit o mé dokonalé lhostejnosti, protože mě jeho knihy absolutně nezajímají, nehodlám na tom nic měnit, a vlastně jsem se o tom člověku dozvěděl relativně nedávno, a je mi asi tak sympatický jako Evžen Boček, tedy vůbec), stejně by mě to moc nenadchlo. Trailer vypadal slibně, ale z výsledné projekce jsem si neodnesl nic moc víc, než občasné uchechtnutí (třeba nad natáčením té nádherně debilní reklamy na polévku), a z herců mě tam bavil jen Hofmann (kterého miluju kdekoli se objeví, poté co jsem ho objevil v seriálu Most). Přišlo mi to do jisté míry odtržené od reality (byť třeba ne tak moc, jak u Vejdělkových filmů), irituje mě ten příšerný název knihy/filmu, některé motivy tam pro mě z nepochopitelných důvodů vyšumí do ztracena (Tečkovy urologické potíže), a celkově mi ty postavy přišly dost nevěrohodné, a proto mě irituje představa, že by snad měly někoho reprezentovat. Nové české filmy a priori nezatracuji, ale zrovna v tomto případě se nemohu ubránit dojmu, že kdybych ho neviděl, o nic moc bych nepřišel. (14.09.2021)

Jeden bude živit brzy šestičlennou rodinu, druhý u večeře poslouchá od vlastní matky stále stejné otázky, další může mít kteroukoliv si zachce a v práci točí televizní sračky, poslední neumí upřímně mluvit o svých pocitech, což zatraceně štve jeho manželku. O životní krizi se dá vyprávět poutavě i s nadhledem, obávám se, že nejen kvůli charakterům jako vystřiženým z učebnice se to spisovateli Patriku Hartlovi nepovedlo. O ženách se raději vyjadřovat nebudu, respektive jsou tu jen za jakési rekvizity, které ochotně roztahují nohy. Čtyři samostatné příběhy u sebe drží (vždy) sázka kamarádů z gymnázia, tudíž začneme holými zadky a vlastně se nikam moc neposuneme. Sázka je sázka, nikdo nechce být sráč, ale pokud nutně potřebuju novou práci, asi prostě neshodím před ředitelkou mateřské školy držící v ruce můj curriculum vitae všechny svršky. Zřejmě si mají dokázat, že stále ještě mají odvahu NĚCO udělat, ovšem reálně to neodhalí takřka nic. A vlastně v onom mile jednoduchém světě dokráčíme až do finále, přičemž na komediálním poli nepředvedeme (výjimkou je Hynek Čermák, kterému se u opačného pohlaví nedaří – i když vlastně daří) skoro nic. Potíž je totiž v tom, že jediné překážky a komplikace si pánové vytvářejí sami. Pokud nějakou, tak pochvalu si kromě (ale na to jsme už zvyklí) technické stránky zaslouží skvělé obsazení, protože chemie mezi hrdiny funguje slušně. A pak jsou tu všechny ty (místy zbytečné) epizodky, díky kterým se tu nicméně mohlo objevit skutečně obrovské množství roliček slavných tváří. Ovšem to přeci jaro nedělá… (17.01.2022)

Chlapi sobě. Nic víc, nic míň.  Čili samozřejmě nejvíc. Konečně česká nekorektní prasárna, která minimálně zpočátku opravdu s chutí sere na zákony konvence a rozjíždí jízdu minimálně v českém filmu poslední doby nevídanou. Všemu prospívá i dávno zapomenutý postup, tedy angažmá známých tváří do malých rolí, v československých komediích kdysi běžná věc. V závěru pak třesk, kterej dodá celýmu tomu kolotoči mužský vzpoury pravdivej  a vlastně jednoduchej lidskej rozměr a odpoví na vcelku jednoduchou otázku, na niž ale často a dlouho neznáme odpověď:  Co je vlastně v tom našem životě důležitý?  Jsem moc rád, že česká komedie ještě neumřela a snad je tohle směrovka, která ukazuje, jak se z toho marastu vztahových kondomédii a  TV sračkoseriálových pilotů a lá Růžovka na plátně dostat. (07.01.2022)

Hartlův snímek vypráví vcelku umným způsobem o čtveřici přátel, kteří se dostavili ve svých životech do stanice Krize nad Středním Věkem, přičemž se snaží s touto nechtěnou, ale takřka nutnou zastávkou vypořádat. Každý člen ústředního kvarteta měl svůj životní příběh se zásadním problémem a jejich herečtí představitelé se do svých postav opravdu skvěle vžili - nejvíce mě rozhodně zaujal Hynek Čermák, těsně v závěsu za ním Martin Pechlát. I když má film v profilu komediální žánr, nabízí hodně dramaticky laděných scén, v nichž se ústřední čtveřice snaží popasovat s "dospěláckými" problémy za využití dětinských výzev a "soubojů v hecování". První výzva mi úplně nesedla, avšak ve zbytku jsem byl s dramaticko-komediální výstavbou filmu spokojený. Na české poměry nadmíru uvěřitelný film s civilními hereckými výkony a neprvoplánovým dějem. P.S. Docela jsem čuměl, kolik se ve filmu mihlo známých hereckých tváří. (31.07.2021)

Tak mám za sebou první setkání s panem Hartlem. To píše takový kokotiny? A čte se to aspoň líp, než se na to kouká? Oblíbený téma o krizi středního věku a věcech kolem, nějaký to bilancování... blabla. Dramatická linka jakž takž, ale komediální totálně selhává. Nejvtipnějším momentem bylo vyprávění tlustý zdravotní sestřičky o tom, jak se jí zdálo že je ještě tlustší a ucpala svým velkým zadkem otevřený tramvajový dveře. Dobrý, ale trochu málo. Zbývá mi jen vyzdvihnout skvělej výkon paní Kolářový a trošku se pousmát nad castingem, ve kterým nechybí snad ani jedna ze současnejch hvězd českýho filmu (tohle spojení mi prochází klávesnicí s tuhým odporem mojí mysli), byť se většina z nich mihla jen v nějakým bezvýznamným štěku. A ne, ani tohle nebylo originální. (25.03.2022)