Quiz Show

Redford je možná lepší režisér než herec, co jsem od něj viděla nemělo chybu. A tahle TV KONVERZAČKA, to jen potvrzuje. Ustřední trio Turturro, Fiennes, Morrow, jsou výteční a ač si namelou pěkně kokos a svůj boj s televizní mašinérií prohrají, stojí to za to. Zkorumpovanost, touha po moci, slávě a penězích dělá s lidma divy a ti se neštítí ničeho, aby kýženého dosáhli. Ukázka chladné manipulace s naivními lidmi použitými doslova jako loutky, hrající představení, které musí vydělat majlant a zvýšit sledovanost na maximum a posléze tvrdé vystřízlivění do ještě rvrdší reality vystihl Redford perfektně!!!! (08.09.2015)

Výborná retroatmosféra 50. rokov, chytľavý námet a k tomu, navyše, pred kamerou excelujú Ralph Fiennes a John Turturro. Štyri nominácie na oscara za najlepší film, réžiu, adaptovaný scenár a mužskú vedľajšiu rolu (Paul Scofield) ostali v mimoriadne silnej konkurencii (napr. Shawshank, Forrest Gump, Pulp Fiction) nepremenené a tržby boli takisto slabé. Aj napriek tomu za mňa najlepší Redfordov režijný počin, vďaka ktorému si budete veľmi dlho pamätať, kto sa stal oscarovým víťazom v roku 1955. (16.03.2016)

Perfektní souboj několika lidí, přičemž ty vědomosti jsou v tom to nejméně důležité. Pátá hvězdička je za to, že to fakt ve výsledku nikomu neuškodilo a všichni aktéři měli vlastně pravdu a nedalo se jim nic vytknout. Také se mi moc líbil Rob Morrow, takže dohromady moc příjemné překvapení a nečekaně strhující podívaná. 90% (17.09.2017)

Ponechať tak tempo a zvraty prvej polovice a šlo by o skvelý film. Druhá polovica sa však premieňa na právnickú povedačku, hoci zmysluplnou, no automaticky chýba gradácia. Fiennes sa mi vo svojej úlohe veľmi páčil, bezzubý Žid mi vadil, podľa mňa to až prehrával. V každom prípade uznávam myšlienku diela. Média a ich skazenosť, manipulácia s verejnou mienkou a súťažami, klamstvá priamo na ich obrazovkách, toho sme svedkami stále. Celkovo aj s ohľadom na záver hodnotím priemerne. (09.01.2017)

Hutné a přece pozvolně koncipované konverzační drama dobře ukazuje, jakým je Robert Redford důkladným režisérem. Pomalé tempo a vhodně zvolená stopáž mu slouží k skutečně brilantnímu vykreslení charakterů a motivací jednotlivých postav. Jeho retro film má v sobě dokonce coby přidanou hodnotu zakonzervovaného něco z ducha dané doby, což je u podobně laděných snímků zřejmě nejobtížnější věc. Redford klade důraz především na morální rozměr celého příběhu, zkoumání etiky zúčastněných osob, především ale etiky lidí stojících za NBC, přeneseně tedy stojí na paškále fenomén televize a míry manipulace s divákem. Ke zvýšení emotivního účinku navíc přibývá ještě podprahové manipulování s generováním tzv. amerického snu, což je velmi silný demýtizační prvek a zapadá do fáze odstartované Tichou dohodou Elii Kazana. Celý koncept je okázale symbolický - příběh se odehrává v 50. letech minulého století, tedy v době nástupu televize, kdy byla logicky televize coby nové médium brána apriori jako seriozní zdroj informací a zábavy, mechanismy reklamy nebyly ještě příliš regulovány, neboť nebyly považovány za primárně nebezpečné, a nové médium se teprve etablovalo ve společnosti. A právě na zřejmě první velké cause odkrývající manipulaci s divákem je vidět celý obludný koncept manipulování krystalicky nejčistěji, bez zbytečných nánosů dalších a dalších podstatu zakrývajících kontextů... (03.06.2011)