Kadiaľ tečie rieka

"Proč lidi, co potřebujou pomoc, ji nechtějí?" - - Na toto som sa tešil čisto iba kvôli kamere (a že sa bolo na čo tešiť!). V prvej polovici som ani nič iné zaujímavé nepostrehol. Dej-nedej plynul pozvolna, žiadna hlavná línia, príbeh sa nečrtal. Potom však postupne, s pribúdajúcim počtom ulovených rýb, životných omylov a výhier mi dochádzala veľmi prostá, ale krásna pointa .... a rieka tečie..a tečie. A ľudia na jej brehoch žijú svoje strastné alebo úspešné životy. Hlavné je, aby ich tieto nezhody životných osudov nevzďalovali a neodcudzovali navzájom. Dôležité je blízkym pomáhať, ale je to tak ťažké, keď mnohí o to nestoja a nežiadajú... Na druhej strane, na čo by sa spomínalo nebyť aj takýchto rebelantských, paličatých, slabošských alebo príliš odvážnych ľudí? Bola by na svete nuda..... snáď sem napíšem raz viac, pretože mám pocit, že by som mal.... zatiaľ iba toľko! Príjemný, podnetný a poučný film - nielen pre rybárov, ale aj "rybárov". Či už chcú chytiť najväčšieho pstruha svojho života, alebo si uloviť úžasné miesto na univerzite, loviť v zradných alkoholových vodách Kalifornie (film je tak trošku aj o závislostiach!), alebo po plodnom živote s dušou radostnou ako poskakujúci pstruh a pokojnou ako ranný opar nad riekou, len tak si spomínať na minulosť - všetci týto rybári a "rybári" si zaslúžia pomoc a lásku svojho okolia, aj keď o ne nestoja. Vlastne, tá téma až taká jednoduchá nie je....mohlo by to zájsť do zbytočnej logiky typu "ten si za to mohol sám, a ten na sebe drel".....téma je polemická, a preto je lepšie ju nerozvádzať. Veľmi pekný film, vďaka kamere, scenáru, réžii, hercom, skladateľovi - všetkým tým, ktorý ma naň ulovili :) - "...jenom zřídka umíme pomoci těm, co jsou nám nejblíž. Buď nedokážeme rozpoznat jak a čím, a nebo, mnohem častěji, naše pomoc není přijímána. Ti, které bychom měli nejvíce znát, nám unikají. Přesto je milujeme. Můžeme milovat, aniž bychom chápali." (08.01.2012)

Esteticky pefektní film, který v sobě nese určitou temnotu a beznaděj, protože je pravdivě a obětavě zahraný a postrádá běžnou filmovou nadsázku. Nedá se na něj dívat jako na produkt zábavního průmyslu (tak jako sledujeme Legendu o vášni), protože není snadné získat citový odstup. Trápíme se a je nám trapně, zlobíme se a cítíme křivdu víc než hlavní hrdina. Pochybuji, že si někdo tento film pustí s radostí podruhé. S radostí určitě ne. To je rozdíl mezi uměním a zábavou. (30.01.2023)

Amerika před sto lety...tam bych chtěl žít, vážně. Všude krasná příroda, která se ještě jeví jako bychom ji nikdy nemohli zničit, ale zároveň se člověk již přemisťuje pomocí aut, mluví do magických sluchátek prvních telefonů a tak nějak cítí tu zatím nehmatatelnou změnu ve vzduchu. Film mi úplně nesedl, ale tu dobu zachytil dokonale. (29.11.2015)

Nebudem klamať. Nie ie je to moja moju šálku kávy. Nerušená pokojná kamera, skvelý mladý Brad Pitt, obstojný príbeh ktorí (u nás) pred obrazovkou združil rodinu, no mňa sa tento film nedotkol. Dal som tomu šancu ale iba to prefrčalo okolo mňa. Redfordov režisérsky rukopis, hoci nie je nejako extra statický, ma nudil, takže nikomu neberiem vyššie hodnotenie, má to svoje čaro. (03.10.2018)

Pro jednoho (nudný) film o ničem, pro druhého film „o všem“. Troufám si tvrdit, že R. Redford do tohoto snímku otiskl střípky ze svého dětství resp. života a proto jeho vyprávění vychází nikoliv z úst, ale ze srdce. Jako malé chlapce, nás společně s bratrem, vzal na snímek otec do kina a já si, jako začínající zapálený rybář, užíval všechny ty scény společného muškaření, přičemž síla příběhu byla pro mě, úměrně mému věku, obestřena tajemstvím. Po více než dvaceti letech, jsem se k Redfordově volně plynoucí řece, s občasnými zrádnými peřejemi, roztodivnými kameny, vytvarovanými působením vody a času a skrývající pstruhy, vyrážející za nastraženou muškou vrátil, abych pochopil. „Nakonec všechny věci stejně splynou v jedno a odplaví je řeka. Ta, která běží přes kameny už od stvoření světa. Přerušená snad jen potopou. Na některých kamenech leží věčné kapky deště. Pod těmi kameny jsou slova a některá ta slova jsou jejich. Stále se tam vracím“. Děkuji Roberte, ze srdce. 100% (21.12.2013)