Toto je Spinal Tap

Spinal Tap jsou bozi! Všem těm Stounům, Beatlesákům, Floydům, Bowiem, a Zeppelinům pořádně nakopali prdel! Tvůrci si ze všech jmenovaných dělají takovou srandu, že pokud máte jen trochu nakoukané jejich nabubřelé megalomanské šou a ,,pravdivé" dokumenty ze zákulisí, dost možná při eskapádách Spinal Tapů spadnete smíchy ze židle. Stačí jen jmenovat: pumpa lásky, basák uvězněný ve škebli, miniaturní Stonehenge, zesilovač, co má 11 stupňů, epický nástup na pódium pokažený blouděním v zákulisí, filosofické hovory členů kapely... a hlavně nesmím zapomenout na dokonalé hity (Big Bottom, Gimme Some Money)! Skutečně milé překvapení. Takhle jsem se nepobavil (ale i nedojal) hodně, hodně dlouho! (19.10.2013)

V roce vzniku tohodle praštěného dokumentu jsem přišel na svět, premiéra mi tak tehdy unikla jen o fous. V rádiích tenkrát točili pecku Lick My Love Pump pořád dokola, máma s tátou na ni pařili jak ztrhaní. Lidi venku chodili v zařezaných elasťácích a na okurky se stála fronta delší než na banány. Po letech jsem se konečně k tomuhle zaprášenému klenotu vysokého umění dostal i já a musím uznat, že v osmdesátkách se točili mnohem lepší hovadiny než dneska. Břitké a v některých momentech až imbecilní humory pronášené s vážnou tváří zde fungují na jedničku, třešinkou trhající bránici jsou pak samozřejmě vražedné texty písní. Rob Reiner je magor v tom nejlepší slova smyslu. Můj oblíbený Happy End se tímto dočkal důstojného nástupce (nebo je to obráceně?). Spinal Tap forever! Jo a dávejte si bacha na cizí zvratky… (27.08.2013)

Sofistikovaná komediální podívaná, která ukazuje v humorné podobě stereotypy jež ovládaly hudební průmysl. This is Spinal tap je chytlavým pseudodokumentem, který je přecpán po okraj odkazy a dobovou kritikou, která na ploše necelé hodiny a půl působí bezpečně zábavně a tak i přes všednost a fádnost témata nenudí. (30.05.2011)

Rockumenty mám samozřejmě rád, ale tentokrát někde došlo k chybě. Patrně budou na vině slabé reproduktory, neboť Spinal Tap mým uším v ničem nepřipomínali „nejhlasitější rockovou skupinu světa“. Hudba mi přesto byla sympatická, stejně jako pozérská debilita hudebníků, ale určitě jsem čekal větší nářez. (13.08.2012)

Virtualita - realita, kde je jejich čára střetu? Teď v době totálního prosíťování už asi nepostihnutelná. Hroty, jimiž jedna vniká do druhé jsou stále ostřejší a delší. To bylo polemik, když se objevila kapela z konkurzu (Monkees), a jak jim to šlapalo - I'm Believer nebo Randy Scouse Git se přece dají poslouchat s požitkem dodnes (právě jsem to udělal). A tak i Spinal tab a další virtuální kapely by se mohly měřit s Rolling Stones, kdyby virtualita neznamenala dnes (a zítra naposled). Konečně, i my jsme hráli Hutkovi jako předkapela způsobem premiera/derniera. (16.07.2019)