Keď Harry stretol Sally

Toto je jeden z tých filmov, na ktoré nikdy nezabudnete. A nezabudnete na ne preto, lebo sú výnimočné. Myslíte si že nie? Možno máte pravdu, ale jedno sa nikdy Ephronovej nedalo vytknúť a to že vie spraviť film romantických spôsobom aby nepôsobil samoúčelne a lacno. To že sa réžie ujal Rob Reiner bol ale rozhodne pozitívny ťah. Mužský odstup dokázal do filmu vraziť väčšiu silu, viacej emócií a hlavne vám ako keby otvorí pohľad na niektoré veci. Ale najväčšia sila filmu je v jeho úprimnosti. Bez debaty. Každé jedno slovo povedané skvelou dvojicou Ryan a Crystal je trefné, má svoj zmysel a krásne rozvíja ich vzájomný charakter - pravidlo troch a samotný boj o lásku vášho života. Krátke príbehy zamilovaných starých párov, len krásne dokazujú ako sa doba nezmenila a aká je láska vrtkavá a prešibaná. Film ma príjemne pohladil, naozaj mi spríjemnil tento deň najlepším možným spôsobom a to preto, lebo sa za celý ten čas nemusí na nič hrať. všetko z neho vychádza pozvoľna, v malých dávkach, s precíznosťou a hlavne z pochopením. Kto raz ľúbil sa v tom nájde. A preto je to film na ktorý sa nezabúda. (11.01.2011)

Nepřeslazený kus, který je chytrý, spontánní a výtečně zahraný. A funguje i třeba v roce 2020. Křehká kráska Meg Ryan, která se posléze stala na řešení milostných krizí odbornicí, si tady ujasňuje své city k Billymu Crystalovi, a tak nějak za nás všechny řeší dlouhé roky propíranou otázku, zda muž a žena mohou být pouhými přáteli. Než na odpověď tihle dva přijdou, uteče hodně vody, ale stojí to za to. Jejich bouřlivé debaty přečkají její zasnoubení i jeho manželství, navzájem si dohazují partnery, konzultují vztahy, řeší nedorozumění, přitom se dávno milují. A to všechno s milou jízlivostí a sentimentem tak akorát. Nora Ephron se svým scénářem jednoznačně zabodovala. A Meg jde víc než umělý pláč zfixlovaný orgasmus v restauraci, který navždy platí za nezapomenutelnou scénu. (19.06.2020)

S romantickými filmami mám chronický problém. Ak v nich zacítim vykalkulovanosť a falošné tóny, nemajú u mňa šancu. Aj keď uznávam, že dialógy boli slušne napísané, miestami som sa i zasmial a ústredná dvojica okrem niekoľkých neprehliadnuteľných zaškrípaní podávala uveriteľný výkon. A hollywoodský záver bol, napriek niekoľkým úhybným manévrom, logickým vyústením predchádzajúceho príbehu. Mierne nadpriemerné hodnotenie považujem preto za spravodlivé. (12.04.2010)

Nikdy sa žene nechváľte, že dokážete odhaliť fingovaný orgazmus, dokáže vás totiž vyviesť z omylu v ľubovoľnej situácii. Žiadny film nedokázal takto vtipne a trefne vyobraziť kamarátstvo medzi mužom a ženou. Dokonale vyplnené žánrové klišé obohatené o inteligenciu a nadhľad sa stalo okamžite po premiére kultom. Množstvo filmov inšpirovaných touto peckou (z poslednej doby napr. One Day alebo Love, Rosie) pôsobí oproti originálu ako nevyluhovaný čaj. Snímka obsahujúca jednu z najvtipnejších a najikonickejších scén v histórii žánru bola nominovaná na Oscara za najlepší scenár a naštartovala kariéry Meg Ryan a Billyho Crystala. (16.03.2016)

Velmi solidní romantická komedie, která na jednu stranu zůstává v zaběhnutém řádu věcí a to svým vyprávěním, vývojem (i koncem), ale daleko přesahuje své konkurenty opravdu inteligentním a místy i kousavým humorem. Což v praxi znamená, že se na film můžete dívat i bez inzulinových injekcí ukrytých v nočním stolku a dokonce i v případě, že máte (podobně jako já) smrtící alergii na růžovou barvu a plyšová zvířátka. Jinak celý film jsem se nemohl zbavit dojmu výrazného vlivu Allenových komedií ze sedmdesátých let (především mám na mysli Annie Hallovou a Manhatten), které pod satirizujícím povrchem ukrývají skutečnou, nepřikrášlenou lidskost. Ostatně i hlavní postavy v sobě nesou tento „oživující“ rozpor – civilnosti se nám dostává právě skrze Crystalův pesimistický cynismus, či naivní náročnost Ryanové. Ovšem právě tohle je na snímku vůbec to nejlepší. Až skrze „vadnost“ se postavy stávají lidmi, ke kterým postupem času cítíme čím dál tím větší empatii a proto nás poté ty po cestě rozsypané střípky a odlesky romantiky mohou naplnit mnohem větším dojetím, než by mohl dosáhnout film s prototypy charakterů alá pán a paní bezchybní. Ono když se nad tím zamyslíte do důsledků, je to docela zajímavý fenomén. Opravdového pohnutí se člověku nedostává po shlédnutí ideálu, ale až v ideálu, který je přiložen do kontrastu s nedokonalostí. Kdybychom si odskočili do jiného žánru, co jiného dělá hrdinské činy opravdu zářivými, než jejich těžkost (která je sama o sobě temnou) a k čemu by byl třeba příběh zobrazující utrpení, které není vykoupeno lidskou odvahou, tím inspirujícím výkřikem „navzdory utrpení půjdu dál“? Asi tak jako bílá opravdu vynikne až ve chvíli, kdy je dána na černé pozadí, pro skutečný projev ideálu lásky je nutná nedokonalost. Tím vlastně autoři řekli hodně podstatnou věc o milostných vztazích (a o vztazích obecně). Láska není o nalezení dokonalého partnera bez chyb – láska je přijetím chyb druhého, a to takovým způsobem, až se i ony stanou součástí neopakovatelné dokonalosti toho, koho milujeme. (30.01.2017)