Rebelové

Tohle je presne ten filmovy zanr, ktery na ceske scene chyby. Vzdyt od dob Noci na Karlstejne tu nebyl poradny muzikalovy film. Velice prijemna atmosfera a choreografie. Jen je skoda, ze u nas neni nikdo (krom Karla Svobody - ve chvili, kdy pisi tento komentar, jiz neni mezi nami), kdo by byl schopen napsat originalni hudbu. Avsak nikterak to neubira na pusobivosti. Herecky vykon ustredni dvojice neni nikterak oslnujici, vzdyt lepsi vykon ve filmu ukazali i hlavni osvetlovaci, ovsem jejich tvaricky a jejich zpev je omluvou prinejmensim dostacujici. (06.04.2006)

Tento muzikál si mě rozhodně nezískal svým dějem jako takovým, ale co se pěkných písniček, taneční choreografie a v té době pohledné Zuzany Norisové týče, tak to rozhodně ano. Jen bych ocenil kratší stopáž, protože některé pasáže nebyly zrovna dvakrát záživné. Místy až neskutečně kýčovité, ale co taky čekat od některých muzikálů a zvláště těch českých. Filip Renč z toho dokázal vymáčknout alespoň průměrnou záležitost… (22.06.2018)

Spíše přeceňovaný než adekvátně hodnocený muzikál zrcadlí především fatální absenci dějinného povědomí o dnes už jasně historických šedesátých letech. Vezmeme-li vážně syžet i sporé náznaky děje, obsažené v tomto pseudorevolučním filmu, ukazují jednoznačně do roku Pražského jara - a to nezávisle na vůli svých tvůrců (míra tohoto propadu se projeví nejvýrazněji srovnáním Hřebejkovými PELÍŠKY). Písničkový mišmaš sahá od počátku do konce šedesátých let a věrohodnosti nezvádnutého díla neprospívá ani přenesení kauzy bratří Mašínů do zenitu šedesátých let, kterým je právě osmašedesátý. (Mimochodem: pokud by se v té době konaly svobodné volby - svobodné znamená v měřítcích doby - získala by v nich KSČ podle tehdejších nezávislých sociologických průzkumů kolem 65% hlasů.) Hranice v té době byly otevřené (bez nesnází, spíše s mírně udiveným ohlasem ve veřejném mínění tehdy svobodně emigroval např. Vladimír Pucholt). Doba uvolnění, prezentovaná tvůrci jako čas despocie a totality, ponechává filmu pro jeho klady minimální prostor: víření mladých těl (to je jediné, co má společné se STARCI NA CHMELU), některé herecké výkony ... a pak už jen úžas nad tím jak lze zmarnit tak atraktivní námět (za to málo je zřejmě co děkovat spoluscénáristovi Zdeňku Zelenkovi). Stručně shrnuto: příliš málo skutečných perel v neskutečně přemnožené hlušině. (05.11.2007)

Rebelie v představách autorů reklam nebo změšťáčtělých pamětníků, stvořená povrchně jako ohavnosti typu Retro a Vyprávěj. Koncem 60. let narůstaly skutečným nonkonformistům vlasy a poslouchali trošku jinou hudbu - folkové písničkáře (začínají hrát Jarda Hutka, Vláďa Merta) a tvrdší blues (ale drsněji zněli i tehdy hodně dřevní Greenhorns). (02.12.2006)

Je to rebel! Při zatýkaní tři vojáky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho zesměšnil. Ehmm. Pardon. Zase jsem si spletl dveře, to víte, není Němec jako Němec, vemte si takovou Boženu Němcovou, rozenou Panklovou, a není rebel jako rebel, vemte si takového Máchala. Avšak nevadí, Renčův kultovní, nebojme se toho, vždyť má ku dnešku přes dvaadvacet tisíc ohodnocení; tedy Renčův kultovní muzikál jsem též kdysi viděl, tudíž mám právo komentovat. Pakliže se tedy nic nezměnilo, třebas to, že komentář může být sepsán nejpozději týden ode dne, kdy byl film viděn, to bych to právo neměl. Co však na tom, právo sem, právo tam, vůbec na něm nezáleží, mám jej tak jej mám, nemám tak nemám, budu za rebela. Bez příčiny? Rebelie bez příčiny? Možná. Možná se chci jen vypsat z morální kocoviny; z jaké jiné bych se též jako abstinent mohl chtít vypsat? Třebas však mám, co říct, to se pozná, až budeš finišovat, projdeš mou dráhu, uzříš poslední tečku, která přijde - teď. Ne, dělám si srandu, budu psát dál, dokonce i na interpunkci, kterou jsem kdys nesnášel, nesnesitelnější už byla jen diakritika, nerezignuji, a to jen pro tvé pohodlí, ctěná návštěvo, nemusela by ses tudíž zlobit za ten nedospělý žertík, na nějž snad nemohla"s ani skočit. Nebo jo? Dostal jsem Tě? Ne, nedostal. Tomu nevěřím. Maximálně jsem Tě dostál do svízelné situace, čteš, čekáš: bude něco, nebude, má mě rád, nemá mě rád? Mám, moc; co jsem to chtěl, už vím, mám moc, prý dokážu uplést z hovna bič, už mnohokrát jsem se sám sebe otázal, kde jsem k tomu nadání přišel. Vlastní úsilí, dostalo se mi umu shora, podivná hra osudu, kombinace všeho představitelného i nepředstavitelného. Kdoví? A co Jan Tleskač, a co Filip Renč? Jak k tomu přijdou, že oni z hovna bič nepletou? Nebo možná upletou, ale rozhodně s ním nezapráskají tak jako já. Život není fér, co chlapci? Chtěli byste, ale já vás to nenaučím. Važte si svého, ty Jeníčku můžeš projektovat ten svůj antigravitační bicykl, Filípek si natočí chytlavý muzikál, jak by také ne, když šedesátky, to jsou panečku evergreeny, tak jakýpak bič, to je má hračka a nikoho jiného. Nepůjčím, nevyměním. Ani za ježka, ani za Zuzku, ani za Bětku, a za Jiřku už vůbec ne! A tady je ta slíbená tečka. Že je pěkná? Pěknější než onen otázník, který se tu vecpal proti mé vůli. Naštěstí mám sílu a odhodlaní jej zastavit. (02.09.2014)