Rebelové

Špičková stylizace, výborná atmosféra, velmi povedený výběr písní. A okolo toho příběh až na několik světlých (leč historicky velmi temných) bodů utápějící se v patosu a budící v divákovi dojem, že na takhle hloupé divadlo je už trochu stár, neb jej baštil naposledy v pubertě. Nicméně i když je tomuto zásadnímu období již nějaký ten roček vzdálen, nemůže nepřiznat, že ta Norisovic Zuzka je po čertech pohledné a velmi, velmi roztomilé děvčátko. Škoda, že to je tak všechno, co může světu nabídnout;) Ono se v Rebelech vůbec příliš nehraje, jediní dva skutečně kvalitní hrdinové jsou pouhými vedlejšími postavami, čemuž odpovídá i jejich prostor. Scény pánů Hanáka a Němce zvedají akcie filmu významným způsobem, ale když se na plátně či obrazovce producíruje neherec Révai, a k tomu ho ještě deus Renč machina obdaří hlasem Bohuša Matuša, je veškeré herecké umění spláchnuto tak snadno a dokonale jako právo při politickostranických rozborech Džordžína Paroubka (zdravíme pana Krejčíře a neúplatného jihoafrického soudce). Výsledek pro film jako celek vyčíslen budiž na 60%. (10.06.2007)

Tento 'písničkový retrofilm', jak napovídá obal DVD, je příjemným nahlédnutím do doby před okupací. Ukazuje přípravu tří studentek na zkoušku z dospělosti, přičemž však o svaťáku potkávají tři mládence uteklé z vojny. Filip Renč krásně barvitě zobrazil realitu, kterou nechal přirozeně prolínat se snovým prostředím. Využil přitom nejznámější hity z let 50. až 60. Vytknul bych snad jen vzhled tří hlavních představitelek, kterým má ve filmu být něco kolem 18 let, ale vypadají na 27 (cca:), a typické, ehm..'renčoviny', které snímek trochu sráží, ale co už? :) "Mně se líbí Bob.." (30.05.2007)

Je to rebel! Při zatýkaní tři vojáky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho zesměšnil. Ehmm. Pardon. Zase jsem si spletl dveře, to víte, není Němec jako Němec, vemte si takovou Boženu Němcovou, rozenou Panklovou, a není rebel jako rebel, vemte si takového Máchala. Avšak nevadí, Renčův kultovní, nebojme se toho, vždyť má ku dnešku přes dvaadvacet tisíc ohodnocení; tedy Renčův kultovní muzikál jsem též kdysi viděl, tudíž mám právo komentovat. Pakliže se tedy nic nezměnilo, třebas to, že komentář může být sepsán nejpozději týden ode dne, kdy byl film viděn, to bych to právo neměl. Co však na tom, právo sem, právo tam, vůbec na něm nezáleží, mám jej tak jej mám, nemám tak nemám, budu za rebela. Bez příčiny? Rebelie bez příčiny? Možná. Možná se chci jen vypsat z morální kocoviny; z jaké jiné bych se též jako abstinent mohl chtít vypsat? Třebas však mám, co říct, to se pozná, až budeš finišovat, projdeš mou dráhu, uzříš poslední tečku, která přijde - teď. Ne, dělám si srandu, budu psát dál, dokonce i na interpunkci, kterou jsem kdys nesnášel, nesnesitelnější už byla jen diakritika, nerezignuji, a to jen pro tvé pohodlí, ctěná návštěvo, nemusela by ses tudíž zlobit za ten nedospělý žertík, na nějž snad nemohla"s ani skočit. Nebo jo? Dostal jsem Tě? Ne, nedostal. Tomu nevěřím. Maximálně jsem Tě dostál do svízelné situace, čteš, čekáš: bude něco, nebude, má mě rád, nemá mě rád? Mám, moc; co jsem to chtěl, už vím, mám moc, prý dokážu uplést z hovna bič, už mnohokrát jsem se sám sebe otázal, kde jsem k tomu nadání přišel. Vlastní úsilí, dostalo se mi umu shora, podivná hra osudu, kombinace všeho představitelného i nepředstavitelného. Kdoví? A co Jan Tleskač, a co Filip Renč? Jak k tomu přijdou, že oni z hovna bič nepletou? Nebo možná upletou, ale rozhodně s ním nezapráskají tak jako já. Život není fér, co chlapci? Chtěli byste, ale já vás to nenaučím. Važte si svého, ty Jeníčku můžeš projektovat ten svůj antigravitační bicykl, Filípek si natočí chytlavý muzikál, jak by také ne, když šedesátky, to jsou panečku evergreeny, tak jakýpak bič, to je má hračka a nikoho jiného. Nepůjčím, nevyměním. Ani za ježka, ani za Zuzku, ani za Bětku, a za Jiřku už vůbec ne! A tady je ta slíbená tečka. Že je pěkná? Pěknější než onen otázník, který se tu vecpal proti mé vůli. Naštěstí mám sílu a odhodlaní jej zastavit. (02.09.2014)

Tak jsem tohohle hrdého nástupce Starců na chmelu konečně zřel a měl jsem hodně, opravdu hodně, práce, abych ho bez velmi přímočarých projevů mořské nemoci pozřel. To, co je filmové, je v tomto filmu provařeně kýčovité, jak již bylo napsáno v jednom hezkém předchozím hodnocení, a to, co je hudební, je o dost lepší (na filmu vlastně jediné dobré), jenže zkrátka kradené! Scénář, to je vlastně neskutečný obrazový blábol, míchající a rovněž vykrádající všechno možný, převalující se od scén, které by mohly vcelku vyváženě zprznit Prci, prci, prcičky k variacím na Holky to chtějí taky, s povinnou příměsí politické agitky (aby bylo jasný, že to za toho socialismu moc jásavý nebylo). Vrcholem vše spojující a mořskou nemoc vyvolávající je celková kompozice ve stylu retro, vyvolávající desítky pocitů, z nichž ale ani jeden nepamatuji ani při prožívání oné doby (a o tom by retro snad mělo trochu být, ne?), ani při sledování jiných, zdařilejších retro kousků. Vlastně nevím, proč tuhle nemotornou lež nestrčím do odpadu, asi tak trochu chápu, že tenhle mladý tým, který film točil, má jisté právo na pochybení, když má s onou dobou tak málo společného... Probůh, jak mohl Filip Renč spáchat něco takovýho.... (17.08.2007)

Musím vám poŠŠŠeptat, že jedině Gina, tedy vlastně Tereza, ví, kde ty kytky jsou, protože Oliverovi Twistovi se líbí Bob a já jezdím bez nehod, neboť jsem ve stínu katedrál zahlédl hvězdu na vrbě. Já mám zkrátka rád písničky z šedesátých let, jsem nadšený z tehdejších dívčích účesů a kýčovitě pestrobarevná klipová stylizace je lahůdkou pro mé oči. Jen ten nejúžasnější a nejkrásnější hezoun Šimon mi přišel příliš umělý na to, abych nefandil úlisnému kariéristovi Hedánkovi, který však zapomíná odmocňovat, takže ani on není pro Terezu ten pravý. V takovou mi nezbývá než nabídnout svou mužnou náruč, ve které by se Tereza ztratila před těmito dvěma pitomci a spolu bychom si mohli vyzkoušet ono sportovně akrobatické cvičení zvané Kámasútra. (17.08.2015)