Requiem pro panenku

Filipa Renče nemám rád, jako každého režiséra bez rukopisu. U tohoto filmu se to dá pochopit jeho mládím a porevoluční vyšinutostí, ale přes určité fáze filmu se dostávalo velmi těžko. Renčova věčná snaha natočit něco, co se vyhýbá českým standartům, je zde, více než v jakémkoli jeho jiném filmu, natolik zřetelná, že dosahuje těžké křeče v určitých fázích srovnatelné s porevolční vlnou Víta Olmera (taky vám naskočila husí kůže?). K dovršení všeho zasadil do hlavní mužské úlohy sám sebe a to skutečně zabolelo. Jeho absolutní absence herního talentu by byla zřejmá i na čtrnácté kopii videokazety němé grotesky. Jeho hrátky na přitažlivého akčního hrdinu se srdcem na pravém místě působí, jak předškolní dítě, hrající si na detektiva a jeho výstup ve finální scéně osciluje s trapností ve fatálním důsledku tohoto výrazu. Zpomalovací záběry, podivná vzkříšení a do finále osazenstvo 1. patra (co byl zač proboha ten borec s tim příšerně nabílenym xichtem v té kazajce a hracíma kostkama?) z filmu dělají skutečně rozporuplnou show, která zamrzí v uvědomnění, jaké měl film možné ambice. Protože už od první scény, kdy auto veřejné bezpečnosti v šeru jede po opuštěné okresce kdesi na kraji světa to má nájezd na pekelně depresivní atmosferickou jízdu. A film si dokáže po většinu doby tu bezútěšnost udržet, dřív než ji nakrátko zase zabije nějakou demencí. Když se k tomu přičte určitá chladná syrovost snímku, skvělá výprava a čtrnáctiletá (místy dokonale obnažená) Anna Geislerová, nevychází z toho zas taková hrůza, ale mělo to náběh na 4*. Při představě, co by s tím udělal takový Michálek, nebo Zelenka... ach jo (17.04.2008)

Perfektní film Fildy Renče, který jsem si zase po hodně dlouhé době pustil – hned po Pátku 13 (9 díl) a můžu říct, že mě u tohoto skvostu mrazilo mnohem víc, než u tomu bylo u druhého případu. Naprostá šílenost a přesto tak dokonalá. Po psychické stránce to byl vážně „terror“ a to i díky až neuvěřitelným hereckým výkonům – hlavně co se Barbory Hrzánové týkalo. Anna Geislerová taky super a smekám klobouk před tím, co všechno musela podstoupit. Dokážu si představit, jak to muselo zamávat s tehdejšími kritiky, protože tady bylo k vidění tolik věcí, které do té doby měly být pro většinu lidí TABU. Co na tom, že ve skutečnosti tomu bylo jinak - jen ty vychovatelky (skutečné) už měly pěkně posraný život… (20.04.2018)

Efektně natočený, nicméně ve skutečnosti povrchní film, který je na hony vzdálený skutečným událostem a charakterům, ze kterých vychází. Renč je filmový profesionál, který je výborný pro natáčení reklam a videoklipů, ale v hraném filmu vždycky v té či oné míře inklinuje ke kýči. V tomhle snímku nejde ani tak o skutečné drama, jako spíš o pečlivě vykalkulovanou hru s divákovými emocemi. Tenhle kousek mimochodem patří k tomu lepšímu, možná vůbec nejlepšímu, co kdy v hraném filmu dokázal. Jestli ten film funguje, tak je to taky díky přítomnosti Geislerové a celkově chytrému castingu. Celkový dojem: 60 %. (23.06.2006)

Filip Renč je ten typ režiséra, který když natočí deset filmů, tak osm z nich bude balancovat na hranici průměrnosti až podprůměrnosti a ty zbylé dva budou špičkové. "Requiem pro panenku" do těch dvou bezesporu patří a já se ho nebojím nazvat jedním z nejsugestivnějších snímků, které byly v ČR natočeny po roce 1990. (18.10.2009)

Díky internetu si už dneska každý zvídavý divák může lehce zjistit, že filmový scénář má se skutečnou událostí okolo požáru v Měděnecké pakárně společného pramálo. Ale o to mi vůbec nejde, hodnotím jen film. A vzhledem k roku vzniku a mládí režiséra je Renčovo Requiem vskutku mimořádný zjev v malém českém filmovém chlívečku. Téměř stoprocentní absence typicky českých filmových nešvarů jako šaškárny, podbízivosti, líbivosti, laskavé hřejivosti, vyumělkovanosti a podobného nečistého šmejdu, naproti tomu spíš syrovost, přirozenost, realističnost, plus v neposlední řadě skvělá hudba. Obracel jsem dlouho v ruce pátou hvězdu, možná se sem ještě vrátím... (17.12.2017)