Válka barev

40% — Po Requiem pro panenku jsem byl celkem namlsaný, ale film mě v zásadě zklamal. Tajemné chování postav a hlavní zápletka byla, bohužel, již v době uvedení dost profláklá, takže nemohla představovat žádné napětí. Protože to byla jediná myšlenka filmu a žádné jiné překvapení se nekonalo, nemůžu ani já hodnotit výše než dvě hvězdičky. (11.03.2016)

Definitivní vítězství formy nad obsahem, ten chybí a divák v téhle podivné (netuším, jak to mohlo působit v pětadevadesátém) výtvarné charakterizaci chtě nechtě trpí. Renč nebyl soudný, když svůj kousek Na vlastní nebezpečí označoval jako akční dobrodružství, nevím, jak si hájil tenhle vyprázdněný obsah. Pocitový film? Reflexe doby, ve které žijeme (jsme žili)? (10.08.2014)

Až dosud jsem neměl možnost tento film vidět - a po pravdě mi to ani moc nechybělo, protože jsem o něm nikdy neslyšel nic dobrého. Když jsem však zjistil, že to bude po letech reprízovat Dvojka, a v televizní ukázce jsem zahlédl mladého Hanáka a Geislerovou, zatoužil jsem to ze studijních důvodů vidět. Což se mi nyní jeví asi jako jediný rozumný důvod, proč tuhle blbost zhlédnout - občas asi neuškodí si připomenout, jak děsivé filmy u nás tehdy vznikaly a kdo všechno si v nich zahrál (čti: kdo se ztrapnil až na půdu). Ale tím to hasne: veškerý můj zájem a potenciální sympatie k tomuto filmu vyhasly v momentě, kdy jsem zhnuseně seznal, že je to ubohá vykrádačka Lynche a Antonioniho (dokonce i tu scénu s tenisem bez míčku ze ZVĚTŠENINY si Renč neodpustil vykrást, bože!). Herecké výkony jsou směšně trapné a posouvají film do roviny bezděčné směšnosti s náběhem až k parodii. (Potěšil snad jen Honza Svěrák coby reklamní režisér). Soukupova hudba by byla supr, kdyby to pro změnu nebyla vykrádačka Badalamentiho. Celkové technické provedení působí nevalným dojmem a film po letech nejvíce zaujme coby ohlas starých dobrých analogových časů, kdy se ještě fotilo na kinofilm a vlastnictví mobilního telefonu bylo vyhrazeno jen pár vyvoleným (a kdy se mimochodem platilo i za příchozí hovory). Uvážím-li, že se v české společnosti dodnes pohlíží na většinu podnikatelů jako na kriminálníky a mafiány, nikdo mi nevymluví, že na tom mají podíl i podobné filmy, jako je VÁLKA BAREV, které tento mýtus vydatně přiživily. Samozřejmě nechci relativizovat tehdejší skutečnou hospodářskou a další kriminalitu, ale nikdo mi nevymluví, že tento film má k jejímu reálnému postižení na míle daleko, a představuje mnohem spíše idealizovaný a naivní pohled někoho, kdo o tomto světě nic nevěděl - Renč podle mě v té době neměl ani náhodou na to, aby natočil nemilosrdnou sociologickou sondu ze světa podsvětí a velkých peněz, jak se snad pokoušel - třeba jen ty všechny kamerové tríčky s počítačovou grafikou apod. musely snad už tehdy působit jen otravně a samoúčelně - a scénář je celkově prostě špatný a nepřesvědčivý. Závěrečné rádoby překvapivé rozuzlení tak vyznívá spíše naprázdno a člověk se prostě neubrání pocitu, že všechno v tomto filmu je zkrátka špatně a nepřesvědčivý závěr tomu jen nasadil korunu. Jednu hvězdu ze soucitu a nostalgie k devadesátkám... (24.07.2014)

Vidět svět z výšky neznamená vidět opravdovou skutečnost. O tom se přesvědčil i divák spolu s hlavní postavou fotografa Ondřeje, který se až příliš zaměřuje na to, co vidí, spíše než na to, co fakticky je - zřejmě profesionální deformace... Celý příběh je tak vystavěn na tenké hranici mezi realitou a jejím zdáním. Souhlasím s uživatelem PCHE, že zvuková stopa k Válce barev (Ondřej Soukup) je do jisté míry hudební parafrází soundtracku k Twin Peaks (Angelo Badalamenti). Nicméně právě proto mi přišla daná hudba skvělá a vkusně spoluvytvářející atmosféru tohoto tajuplného filmu. Stejně jako hudba, ani hlavní zápletka není příliš originální - odkaz na Antonioniho Zvětšeninu je patrný (nemluvě o scéně na tenisových kurtech). Originalitu od tohoto snímku nečekejme. Můžete se však připravit na příjemný let, který vás nudit nebude. Atmosféra a vizuální stránka stojí za to. Na české poměry zajímavé dílo, které je dle mého názoru neprávem opomíjeno. Čtyři hvězdičky hlavně za odvahu natočit u nás koktejl z Lynche a Antonioniho. A Mejla Hlavsa v roli ruského mafiána mě fakt odrovnal! (10.08.2010)

Jednoduchá detektivní zápletka zabalená do pochmurných psychedelických sekvencí a výrazného soundtracku. Snaha vytvořit něco zápaďáckého tak úplně neklapla, zato se filmu podařilo archivovat atmosféru 90. let s tehdejšími trendy. Zápletka je inspirovaná Zvětšeninou. Soundtrack připomíná Badalamentiho Twin Peaks. Kamera je opravdu dobrá. Vaculík je legrační v momentech, kdy dělá něco víc než zadumaně zírá. Hanák tentokrát překvapivě nepřehrává a do role se hodí. Atmosférické a snové sekvence tvoří většinu stopáže a možná i pro dobro filmu maskují řídký příběh. Za klišovité zpomalovačky by si Renč zasloužil proplesknout už tehdy. Netuším, jak film působil v době své premiéry, ale po dvaceti letech je to celkem zábava. Remasterovaná verze vysílaná ČT má viditelně lepší kvalitu obrazu než vydání na DVD. (12.05.2015)