Dva papežové

Dělat kůl dědečky z generálních nenažerů nejvražednějšího a nejzlodějštějšího korporátu světa, nejvyšších představitelů institucionalizovaného tmářství a demagogie, předsedů světové unie pederastů a bezskrupulózních pasáků mentálně malomocných, kteří mají ve vzdělaném a civilizovaném světě 21. století asi tak stejné místo jako zlé bludičky, lákající v lese zbloudilé tupouny do bažin, je přinejmenším amorální! A moc se mi líbí, jak ti pohádkáři oficiálních PR životopisů těm blahoslaveným vždycky hezky podají tu volbu nejvyššího pedofika! Jakmile se ten úřadující odebere do pekla (popřípadě do předskandálního důchodu), sejde se červený starobinec rozkokošných filantropických a altruistických staříků, kteří si bezelstně zahrají bingo o to, kdo bude další náměstek Ředitele, pomodlí se a zvolí toho nejsvětějšího. Když se to napoprvé nepodaří, prostě spálí pár petlahví a pneumatik a dají další kolo. Jako zázrakem vždycky nějak odpadne ono téměř vražedné politikaření, prospěchářské lísání se, kouření zteřelých čuráků a uplácen budoucími funkcemi, protože vítěz bere nejen červený telefon s přímou linkou na Ředitele, ale i absolutní moc nad celým stádem pomatenců. A to už jednoho pěkně prokrví před foukáním do šalmají v sakristii s bambini di Roma. A do toho andrzénování tu máme naprosto ubíjející traktát a snahu o riefenstahlovské polidšťování dvou senilnějících zastánců středověkých demagogických dogmat, metel buzerantů, vrahů přirozeně potrácejících matek, tutlalů pedofilie a šiřitelů viru HIV zakazováním šprcek - Scharführera Ratzingera a juntového přisluhovače Chorchého Koniáše. Famózně zahraná totální pruda, která navíc nemá svou závadností moc daleko k tomu, jako kdyby někdo natočil, jak citliví intelektuálové Hitler s Musolinim čumí na zápas Herthy Berlín a Lazia Řím a lidsky přitom rozjímají nad neotřesitelnými myšlenkami Meinkampfu. (07.01.2020)

Skvělý Hopkins a výborný Pryce v zajímavé konverzačce, kterou ve druhé polovině zbytečně tříští flashbacky (tlačící až příliš na city), čímž film ztrácí na působivosti. Neotřelé téma je bezesporu plusem, ale jinak děj nic navíc nepřináší a dojmy po dosledování rychle vyprchají. Dva výteční herci v jednom dobrém filmu. Nic více, nic méně. (16.01.2020)

Upřímně řečeno, nejsem žádný vyznavač ,,černoprdelníků" a nevyhledávám filmy s touto tématikou. Nalákal mě Anthony, kterého mám ráda a málokdy mě zklamal. Dobře jsem udělala, výborně vystavěný film ve všech ohledech, Ani na chvilku jsem se nenudila. Krásná a divoká Argentina, Řím a Vatikán. Ukázka toho, že i papež je pouze člověk, který dělá chyby, čučí na blbosti v TV a chodí na záchod. Z větší části životopis Benedikta XVI, ochucený skvělými hereckými výkony. Precizně vystavěnými dialogy mezi muži s tak rozdílnými názory na poslání a chování církve a jejich představitelů. Opravdu pěkný film, ale to neznamená, že se změní můj despekt vůči církvi. (17.08.2020)

Tak tady je celkem jasné, komu autoři fandí, ale moc se mi líbilo, že i přes viditelné protěžování budoucího papeže Františka tu nedochází k lacinému odsudku konzervativního směru reprezentovaného Benediktem XVI.. Během vzájemných rozhovorů sice Benedikt tahá za kratší konec, ale Meirelles to dokázal podat natolik jemně, že má divák pocit absolutní vyváženosti. To by samozřejmě nešlo bez kvalitně napsaných dialogů a obou hereckých veteránů veteránů přičemž si troufám napsat, že pro Pryce se jedná o životní roli. Jeho podoba s papežem Františkem je úžasná. Vedle slovních cvičení se film věnuje i minulosti současného vatikánského šéfa a jeho nejasné úloze během tzv. špinavé války probíhající v Argentině v 70.letech, jeho proměně z konzervativce pokrokáře a působivé jsou i výjevy z konkláve. Fotbalový závěr pak pohladí po duši. Pokud měli autoři za cíl přiblížit nejvyšší představitele katolické církve lidem, tak se jim to povedlo téměř dokonale. Dukovu kritiku nechápu. 90% (19.06.2020)

90%. Často mám pocit, že největší vášně vyvolávají ta umělecká díla, která vyprávějí o nejposvátnějších věcech a snaží se zbavit určité adorace symboly nejvyšších idejí a přitom tato umělecká díla chtějí hodně často jen jediné - zobrazit to nejposvátnější a symboly jako lidi z masa a kostí. Přesně tak vnímám tento film (jsou to základy, ale vysvětlete to někomu, kdo to NECHCE pochopit), jako vyprávění o dvou mužích z katolické církve, kteří sice nemají podobné názory, ale můžou k sobě přistupovat s úctou a najít k sobě cestu. Jistě, děje se tak na základě určitého základu skutečnosti, mnohých obecných pravd a spousty fabulací, ale stále je jisté, že tento snímek nebyl vytvořen pro to, aby někoho urazil nebo "byl pomstou za pád železné opony." Pevně věřím, že podobně ohleduplně bude k tématu filmu bude přistupovat "malý," ale rozumný věřící, někdo rozkročený mezi konzervatismem a liberalismem, který nemá rád rozbroje a je pro toleranci. Jako třeba já. (30.06.2020)