Dva papežové

Dal bych odpad, ale herci hrají fakt skvěle a výprava je dokonalá. Jinak ať mi nikdo netvrdí, že nejde o film na objednávku. Kardinál Bergoglio je úpa úžasný, civilní, moderní, fandí fotbalu, má rád skupinu ABBA, miluje uprchlíky (jedno, že spíše ekonomické migranty), ale ten Ratzinger, poslyšte, ten pořád lpí na tom kozervatismu, a tak musí dobrák Bergoglio přiletět do Říma, aby Ratzingerovi otevřel oči, a ten si pak mohl zatančit tango a s Bergogliem u pizzy a fotbalu kouknout na fotbal... Jen mám sice pocit, že ten Bůh a Desatero a hřích a kříž se někam vytratily, ale tady jde o liberální hodnoty, které naženou hromadně zase lidi do kostelů! Bez ironie, tenhle film je  jedna velká blasfemie na papeže Jana Pavla II. i Ratzingera. Celé se to od začátku veze na vlně "Jan Pavel II. posílil konzervatismus v církvi zaměřený proti homosexuálům a svěcení žen", "Ratzinger nezná písničku od skupiny ABBA, kterou si píská Bergoglio", "kostely se nám v Evropě vyprazdňují, je třeba svěží vítr z hor", "Bergoglio má oblíbené fotbalové mužstvo, tak je fajn", "Bergoglio představuje změnu, reforma je fajn", "Bergoglio obědvá s černošským kardinálem, Ratzinger ne" (velká lež, poslední knižní rozhvor dělal Ratzinger s africkým kardinálem Sarahem!), "Lidé opouštějí katolickou církev kvůli konzervatismu", "uprchlíci jsou fajn"... Atd. Ostatně se tahle hra hraje i obrazem - Bergoglio je čilý, aktivní, zajímá se o koření, Ratzinger se všude jen šourá o holi. Hodně to překrucuje skutečnou Ratzingerovu osobnost, jeho myšlení a názory, a na druhou stranu to hodně idealizuje Bergoglia, kdy se temné stránky jeho života ponechávají vědomě stranou. Není to fér. Takže film působí spíše ideologicky, na objednávku. A dnes už můžeme říct, že tento "nový, svěží vítr" nové katolíky do kostelů nepřivedl, navzdory této až přehnané agitační adoraci jak z dob statečných komunistických ocelářů. (18.08.2023)

Jsem věřící a tohle je povedené dílo z dílny Netflixu. O papeže Benedikta XVI. a Františka jsem se moc nezajímal, církvi moc nevěřím. Jsem věřící, věřím v Boha, ale církev má za sebou tolik skandálů a tolik informací nám tají... Takže jsem za tenhle snímek rád, dozvěděl jsem se něco o jejich životě, především tedy o Františkovi. Já jeho názory moc nemusím, ale bylo fajn sledovat jak se vyvíjel jeho život. (06.06.2020)

Dělat kůl dědečky z generálních nenažerů nejvražednějšího a nejzlodějštějšího korporátu světa, nejvyšších představitelů institucionalizovaného tmářství a demagogie, předsedů světové unie pederastů a bezskrupulózních pasáků mentálně malomocných, kteří mají ve vzdělaném a civilizovaném světě 21. století asi tak stejné místo jako zlé bludičky, lákající v lese zbloudilé tupouny do bažin, je přinejmenším amorální! A moc se mi líbí, jak ti pohádkáři oficiálních PR životopisů těm blahoslaveným vždycky hezky podají tu volbu nejvyššího pedofika! Jakmile se ten úřadující odebere do pekla (popřípadě do předskandálního důchodu), sejde se červený starobinec rozkokošných filantropických a altruistických staříků, kteří si bezelstně zahrají bingo o to, kdo bude další náměstek Ředitele, pomodlí se a zvolí toho nejsvětějšího. Když se to napoprvé nepodaří, prostě spálí pár petlahví a pneumatik a dají další kolo. Jako zázrakem vždycky nějak odpadne ono téměř vražedné politikaření, prospěchářské lísání se, kouření zteřelých čuráků a uplácen budoucími funkcemi, protože vítěz bere nejen červený telefon s přímou linkou na Ředitele, ale i absolutní moc nad celým stádem pomatenců. A to už jednoho pěkně prokrví před foukáním do šalmají v sakristii s bambini di Roma. A do toho andrzénování tu máme naprosto ubíjející traktát a snahu o riefenstahlovské polidšťování dvou senilnějících zastánců středověkých demagogických dogmat, metel buzerantů, vrahů přirozeně potrácejících matek, tutlalů pedofilie a šiřitelů viru HIV zakazováním šprcek - Scharführera Ratzingera a juntového přisluhovače Chorchého Koniáše. Famózně zahraná totální pruda, která navíc nemá svou závadností moc daleko k tomu, jako kdyby někdo natočil, jak citliví intelektuálové Hitler s Musolinim čumí na zápas Herthy Berlín a Lazia Řím a lidsky přitom rozjímají nad neotřesitelnými myšlenkami Meinkampfu. (07.01.2020)

Herecký koncert ústredného dua, ktorý o viere a jej nutnosti vypovedá viac, ako by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Poľudštenie je v tomto prípade strašne dôležité. Núti diváka zo začiatku, aby si vybral stranu, len aby následne ( ak si to voči sebe dovolí) pocítil voči obom predstaviteľom obrovské pochopenie. Na tak komorný príbeh je tu množstvo láskavého humoru. Silné a nepríjemné scény majú realistický presah a zároveň je tu priestor pre minimalistické potešenie z obrazu, zvuku a hudby. Meirelles veľmi svedomito a hravo predvádza svoju fascináciu týmito dvomi postavami a robí nám ich emočné bližších. Pre mňa príjemné prekvapenie. Bavil som sa a ocenil som o čom film rozpráva. A dokonca aj to o čom nerozpráva. Je smutné, že po takýchto rozhovoroch a osobnostiach je cirkev stále tam, kde je. (07.08.2020)

Jsem věřící, takže náboženské téma mě zajímají. Je ale pravda, že od smrti asi jednoho z nejoblíbenějších papežů Jana Pavla II. jsem o Vatikánu moc velké mínění neměla. Tenhle film mě tak trochu vtáhne do doby, o kterou jsem se přestala zajímat a překvapivě to funguje i bez toho, aniž by vás to nudilo. Již od samotného začátku jsem byla na straně Františka, byl mi sympatický a je mi sympatický i v reálném životě, daleko více než Benedikt. Bylo ale hezké pozorovat, naprosto dva odlišné muže, kteří na víru mají odlišný názor. Herecky je to bravurní, klaním se před jejich italštinou, latinou a španělštinou, protože jen polovinu filmu mluví anglicky, zbytek cizími jazyky. (29.12.2019)