Hlídač

Postava hlídače je jedna z mála dramatických rolí Jiří Hrzána, která umožnila tomuto vynikajícímu herci projevit jeho skvělý herecký talent. Role ušlápnutého, zakomplexovaného a z hlediska psychologie zajímavého člověka je zvýrazněna v tomto snímku podřízeností a oddaností mamince a v hloubi duše skrytou agresivitou. Psychická nevyrovnanost této dramatické postavy je natolik velká, že divákovi nedává ani malou možnost odhadnout, jak příběh vlastně skončí. I v tom je krása tohoto snímku, kterým bohužel pravděpodobně skončilo teprve rozvíjející se období "nového" filmu šedesátých let. Jen poznámka na okraj: tento film pravděpodobně neřekne nic lidem, kteří nechápou hloubky lidského citu a myšlení. A ten, kdo má rád novodobé bezduché "akčňáky" nebo "TV NOVA "PRIMA"seriály", nechť laskavě tento snímek přejde bez povšimnutí a zbytečných nevkusných komentářů zde na ČSFD. Když něco nechápu, neznamená to, že je to špatné. ....a šmitec. (22.05.2009)

Tak tedy alespoň pro mě naprosto neznámý skvost, od pro mě neznámého režiséra a s figurou, kterou bych se nebál trošku porovnat s postavou pana Kopfrkingla. Zde ale není morbidně romantických vrah, ale duševně zaostalý Pepíček Vildomec, pilný a opravdu hodný i důvěřivý, ale na druhou stranu se v něm skrývá také hnusnej, sadistickej hajzl. Bohužel, do nedávna to o Pepíčkovi věděl pouze jen jeho pes. Náhlé rozzáření mysli a docvaknutí všech skutečností, které lze nazvat jeho vývojovým vrcholem, životní ranou i reloadem. Přizpůsobení se zvyklostem a "normálnu" znamená pro zmíněnou němou tvář velkou úlevu, pro jeden námořnický sen zkázu a pro vězně vojnu jak řemen. Naprosto vvnikající Jiří Hrzán v silném obrazu prvorepublikového hlídače vězňů, který je potřeba vidět považuješ-li se za znalce československé kinematografie. (02.04.2012)

Po zhliadnutí filmu "Hlídač" som si musel upraviť svoj názor na herecké umenie Jiřího Hrzána. Doteraz som ho totiž považoval len za takého nenápadného, druhotriedneho komika. No to ako stvárnil v tomto dramaticko-poetickom snímku hlavného hrdinu bolo niečo pozoruhodné. Hrzáň dodal postave väzenského dozorcu Josefa Vildomeca vierohodnosť, hĺbku a akúsi pokrivenú charizmu. Z jednoduchého, naivného, zakomlexovaného snílka sa stal chladný sadista. "Hlídač" je neprávom pozabudnutý klenot českej kinematografie. **** (07.11.2014)

Zajímavý příběh romantického snílka a zároveň vyšinutého násilníka v jedné osobě Josefa Vildomce, kterým prostupuje kouzlo starých časů. Silný prožitek tohoto psychologického dramatu je navíc zvýrazněn typicky krásnou hudbou skvělého Luboše Fišera. Renčův Hlídač i Herzův Spalovač jsou unikátními psychopaty československé tvorby a zároveň oblíbenci všech příznivců našeho filmu. (08.02.2014)

Na československé pomery aj na pomery českej novej vlny pomerne atypický film, pôsobiaci v dobrom slova zmysle európsky artovo. Trik je v hlavnej postave, nad ktorou treba počas deja premýšlať, namiesto jej neuváženého zavrhnutia. Má niektoré nemenné rysy spojené s psychologickým vývojom a jej vzťahy s okolím tento vývoj značne ovplyvňujú, respektíve spúšťajú ďalšie mechanizmy netradične napísanej postavy. Maják a more dodávajú feelingu filmu ten správny, trochu desivý a zároveň príťažlivý temný nádych. Nebál by som sa povedať, že za Hlídača by sa nemusel hanbiť ani samotný Bergman (a ďalší). (30.03.2014)