Réžia:
Ivan RenčScenár:
Ivan RenčKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Luboš FišerHrajú:
Jiří Hrzán, Věra Tichánková, Karel Mareš, Helene Verschuur, Miloš Willig, Otto Ohnesorg, Václav Král, Nataša Gollová, Jindřich Heidelberg, Miloslav Novák (viac)Obsahy(1)
Jiří Hrzán (30. 3. 1939 - 24. 9. 1980) byl na divadle, v televizi i ve filmu dobře známým představitelem komických hrdinů. Jednou z mála jeho dramatických filmových postav je hlídač vězňů Josef Vildomec, titulní hrdina málo známého filmu scenáristy a režiséra Ivana Renče. Oproti svým rozpustilým a groteskním figurám zde Hrzán ztvárnil zcela protichůdný typ hrdiny: Pepík Vildomec je doma poslušným synem a v práci zodpovědným a úslužným vykonavatelem příkazů. Ledasco si nechá líbit, a to i od vězňů, které hlídá. Tajně si však vybíjí vztek a ponížení na svém psu, jediné bytosti, která je slabší než on. Svatba s opovrhovanou nalezenkyní Marií a útěk jednoho z vězňů však započnou proces Vildomcovy proměny v sadistickou bestii...
Tento neobvyklý a v mnoha ohledech mimořádný film je jediným celovečerním dílem Ivana Renče. Jeho děj se odehrává v neurčité době a na neurčitém místě, a zcela se soustřeďuje na vnitřní život hlavní postavy (část vyprávění je věnována hrdinovým představám, které se odehrávají na mořském ostrůvku s majákem). Film, který přesvědčivě zpracovává temné stránky lidské psychiky a který se mimo jiné dotýká i rasismu, se v kinech i v televizi objevoval jen sporadicky. Kvůli tomu se neprávem ocitl mezi polozapomenutými díly české kinematografie.
Ještě v roce 1970 vznikaly filmy, nachystané v minulých letech a vyjadřující i tehdejší poetiku. Ivan Renč vytvořil téměř protokolární podobenství, záměrně zasazené mimo čas a prostor, rozehrávající výsostně modelovou situaci. V příběhu dosti klopotném a ne vždy přesvědčivém vypráví o mladém vězeňském dozorci, jenž sní o tom, jak by žil na osamělém majáku. Je svým způsobem směšný, s rozvráceným charakterem, v zaměstnání jen stěží nachází nějaké uspokojení, u vězňů si nedokáže zjednat sebemenší respekt - a hrdina si pak svůj přetlak vybíjí v týrání bezbranného psa. A jednoho dne nastoupí zkratové jednání.
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (86)
Hlídač je jistě velmi zajímavý, pro mne do nedávna úplně neznámý, film. Jen jsem nějak nepobral, v čem má být jako to filmové podobenství. A ať jsem se koukal, jak jsem se koukal, podobnost se Spalovače mrtvol, jak tu píší mnozí, jsem taky nějak úplně neviděl... Co jsem v tom však naopak viděl, je myšlenka, že snad v každém člověku mohou hřímat jakési (druhým lidem často skryté) běsy. "Pepouška" Vildomce, v podání excelentního Jiřího Hrzána, může divák filmu ( na rozdíl od jeho okolí) od samého počátku vidět jako poněkud zvláštní figurku. Na jednu stranu je to vzorný syn, člověk naivně věřící v dobro v druhých lidech a romantický snílek, co o volných chvílích žije v jakémsi paralelním světě představ o životě na osamělém majáku. Na druhou stranu je to tyran svého psa, co si právě na něm vybíjí ty své "běsy". Ten jeho následný přerod o 180 stupňů v lidské "zvíře" je sice dost otřesný, dá se však snad i trochu pochopit. Vždyť okolní svět (ředitel věznice, vězni včetně toho uprchlého Červinky, částečně i nevěrná manželka) se k němu jako ke zvířeti chová. Ten přerod je završen v okamžiku, kdy Vildomec popře všechny své romantické sny. Jako by tím autor tohoto snímku chtěl říct, že právě ty sny a představy nás zušlechťují či povznášejí a dělají z nás skutečné lidi. Mě zas při sledování tohoto snímku povznášela úžasně krásná hudba Luboše Fišera. Příjemné bylo i setkání s Natašou Gollovou, byť zde má opravdu epizodní roli. ()
(3x) Jestli tenhle film neputoval po natočení do trezoru a opravdu se v roce 1970 promítal, tak vážně nevím. Pražskou premiéru Spalovače mrtvol dva roky před tím v průběhu filmu zastavila policie, a tenhle film je zmiňovanému snímku podobný nejen hodně přítomným násilím, ale především hlavní postavou a ukázkou praktit totalitního režimu. I když ono to svým zasazením do prvorepublikových (meziválečných) časů bude asi hlavně podobenstvím nacistické diktatury... Jako člověk z rodiny chovající pejska mám vážnou výhradu k jistým scénám (vím, že to mělo v rámci vývoje postavy a děje velký smysl!), ale zážitek z filmu jako celku mi nedovolí odebrat z hodnocení pátou hvězdičku. Závěrečné, pro mne nečekané a docela šokující vyústění mě rozsekalo, von ten nenápadný a oblíbený Pepík Vilidomec může, jak už zde pár uživatelů naznačuje, vážně konkurovat spalovači Kopfrkinglovi. Jiří Hrzán coby především komediální herec ztvárnil psychopatického smíška proměňujícího se v bezmezného tyrana skvostným způsobem, nikoho jiného si v roli Pepíka Vilidomce ani neumím představit. Taky jsem hltal každý záběr na prvorepublikou star Natašu Gollovou v roli cukrářky, ještě v téhle době pořád neztrácející svůj šarm a humor, a vulgárně mluvícího komunistu(!) Miloše Williga! ...a ten orchestr na svadbě, a výzdoba bytu plná vyšívaných tapet a starožitností všeho druhu... ty kukačky! Že se Ivan Renč jako režisér věnoval především tvorbě krátkých animovaných filmů, je poznat v hodně detailních scénách s prkvy animací, což dodává ve scénách Pepíkova domácího zázemí osobitého kouzla. K dechberoucímu doplnění drsného příběhu dojemně poetickými sny uprostřed moře na lodi už fakt nenacházím slov, za doprovodu nádherné hudby Luboše Fišera se mi u těchhle scén chtělo málem brečet. 95% (52 rokov filmu za 52 týždňov) ()
Postava hlídače je jedna z mála dramatických rolí Jiří Hrzána, která umožnila tomuto vynikajícímu herci projevit jeho skvělý herecký talent. Role ušlápnutého, zakomplexovaného a z hlediska psychologie zajímavého člověka je zvýrazněna v tomto snímku podřízeností a oddaností mamince a v hloubi duše skrytou agresivitou. Psychická nevyrovnanost této dramatické postavy je natolik velká, že divákovi nedává ani malou možnost odhadnout, jak příběh vlastně skončí. I v tom je krása tohoto snímku, kterým bohužel pravděpodobně skončilo teprve rozvíjející se období "nového" filmu šedesátých let. Jen poznámka na okraj: tento film pravděpodobně neřekne nic lidem, kteří nechápou hloubky lidského citu a myšlení. A ten, kdo má rád novodobé bezduché "akčňáky" nebo "TV NOVA "PRIMA"seriály", nechť laskavě tento snímek přejde bez povšimnutí a zbytečných nevkusných komentářů zde na ČSFD. Když něco nechápu, neznamená to, že je to špatné. ....a šmitec. ()
Provokativní zobrazení rozvráceného charakteru (velmi ukázněný a především výborný výkon J. Hrzána v hlavní roli). Podle mě vůbec jedna z nejlepších dramatických rolých J. Hrzána a role na kterou se po všech těch komických známých figurkách tak trochu neprávem zapomíná. Zvláštní a určitě I mimořádný malý-velký film. ()
Jirka Hrzán v netradičně záporné roli zakomplexovaného a trochu retardovaného hlídače vězňů v kriminále. Na vězně je měkký a hodný a svůj vztek si vybíjí na svém psovi, kterého každé ráno, když se vrátí z noční, bere na procházky a na odlehlém místě ho mlátí kusem dřeva. Situace se obrátí, když mu manželka vezme roha s uprchlým trestancem....Děj filmu není situován do určité doby, vypadá to, že by se mohl odehrávat v třicátých létech minulého století, režisér Ivan Renč tak asi udělal schválně, neboť snímek vyznívá aktuálně v jakékoliv časovém pásmu. Snové sekvence hlavního hrdiny Vildomce probíhají v majáku u moře, kde se on cítí osamocen a přitom rád. Doprovází hudba Luboše Fišera. Zvláštní film už jen kvůli Hrzánovi, který svůj rozpolcený charakter hraje geniálně a je obrovská škoda, že za svůj kratičký život nedostal takových příležitostí více. Další zajímavou roli uprchlého vězně si zahrál hudební skladatel Karel Mareš. Hlídače bych zařadil mezi poslední snímky už definitivně doznívající Nové vlny. ()
Galéria (12)
Fotka © Filmové studio Barrandov
![Hlídač - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/000/250/250129_8cab25.jpg)
Zaujímavosti (5)
- Film Hlídač bol natáčaný v Kladne, Klatovách, Kouřimi a v chorvátskom meste Pula (vtedajšia Juhoslávia). (dyfur)
- Maják, ktorý Josef Vildomec (Jiří Hrzán) navštevuje vo svojich snových fantáziách, sa nachádza na ostrovčeku južne od chorvátskej Istrie a nazýva sa maják Porer. (Autogram)
- Helene Verschuur (Marie) při postsynchronech nadabovala Jana Šulcová. Otto Ohnesorga (Šalama) pak Jiří Pleskot. (funhouse)
Reklama