Veľká ilúzia

Slavný Renoirův protiválečný snímek, který je postaven na tom, že obyčejní lidé nemají na válce žádný zájem a jsou slušní i vůči nepřátelským vojákům. Ačkoli se zpočátku může zdát, že půjde o tzv. útěkový film, nakonec zjistíme, že režisérovým záměrem bylo něco jiného. Sounáležitost a schopnost lidí domluvit se bez ohledu na jejich řeč. Dobří lidé jsou ve všech národech. Nemám sebemenší iluze, o "dobrých lidech", ale je pravda, že např. první rok první světové války, na Štedrý den, po sobě němečtí a francouzští vojáci odmítli střílet, bezpečně přecházeli území nikoho, fotili se spolu ... a další den už opět bojovali jako předtím. Válka se jich netýkala, protože si ji rozhodli ti nahoře. Tento film je unikátní v tom, že jako jeden z mála nám ukazuje Jeana Gabina jako relativního mladíka (bylo mu asi 35 let). (19.05.2009)

Film vážne znamená len jednu takú veľkú ilúziu, a to v každom smere. Od najmenších drobných scén, cez dialógy až po hlavnú myšlienku a odkaz. Chvíľu síce trvalo, kým som sa naladil na tú správnu notu, no potom som si už film len vyslovene užíval. Je tu plno pekných protivojnových myšlienok, ktoré buď zaznejú v dialógu, alebo sa dajú prečítať medzi riadkami. A v čom ilúzia? V prvom rade celkovým poňatím jednotlivých postáv, ich slušným chovaním a rešpektovaním nepriateľa v čase vojny, atmosférou väzenia, ktoré bolo na míle vzdialené skutočnosti...atď. Tu prezentované vo filme fakt len ilúzia. A to všetko v povojnovej atmosfére a v očakávaní novej vojnovej katastrofy, čo je aj v každej jednej scéne cítiť. Slušný nadpriemer. 80/100 (02.10.2019)

Silná myšlenka, zvlášt v době vzniku. Jenže na můj vkus je podávána poněkud prvoplánově a v některých scénách až směšně okatě (a teď pro kór blbé aneb zdravím úvahu při krmení krávy). Což by mi asi nijak nevadilo, kdyby to byla taková zábava jako zpočátku. Jenže tohle není ani zase až tak odlehčené jako Stalag 17, aby to fungovalo jako komedie, ale zároveň tu chybí i jakékoli drama. Žádné napětí, žádný strach o postavy, prostě nic. Všichni celou dobu pouze školometsky mudrlují nad důležitostí porozumění si napříč jazyky, národy, rasami, klubovou příslušností a kdo ví čím ještě. Vzhledem k tomu, že přes veškerou aktuálnost myšlenky jde stále i o útěkářský snímek, je to trochu na pováženou. Trochu hodně na pováženou. (04.12.2008)

Kvituji chvályhodnou myšlenku o vzájemném respektu a porozumění dvou ve válce nepřátelských národů, ale její zpracování mne nechalo podezřele chladným. Film je naladěn na jedinou emocionální vlnu, která nezanechá v divácích výraznější stopu, a na to, že se nejedná o vyprávění založené na zvratech či nepředvídatelnosti, nedisponuje ani nikterak nezapomenutelnými charaktery, přestože Gabin, Fresnay nebo režisérská legenda Stroheim si nesporné sympatie jistě získají. Největší problém ale vidím v tom, že mnoho zdejších motivů bylo v průběhu příštích let převážně Hollywoodem tolikrát recyklováno a vylepšováno, že skutečný význam Velké iluze lze v současné době jen obtížně docenit a nevnímat především stylistickou podobu snímku jako zastaralou. Že se ale jedná o dílo důležité a inspirující, to z něj čiší takřka v každém záběru... 70% (08.07.2016)

„.. golfová hřiště jsou na golf, tenisová hřiště na tenis.Vězeňský tábor je proto, aby se utíkalo“. Kromě kopání tunelu se v zajateckém táboře ještě dobře jí a pije, hraje divadlo, zpívá Marseallaise a především filozofuje. Na svoji dobu určitě víc než pozoruhodný film, o obyčejné slušnosti a porozumění mezi lidmi různých národů a společenského postavení. „..hranice vidět nejsou, to je umělý vynález.“ (31.07.2005)