Posledné tango v Paríži

U tohoto filmu máte dvě možnosti. Buď se budete ošklíbat nad Marlonovými sprostými a nechutnými narážkami, budete se nudit nad dlouhými záběry, kde se jakoby nic neděje, budete láteřit nad nepřehledností filmu, nad nadužíváním zrcadel a záběrů z divných úhlů, budete zkrátka nespokojení kvůli přílišné intelektuálnosti a uměleckosti. A nebo na všechno tohle zapomenete a ponoříte se do příběhu charismatického chlapíka, co prožil špatný život a na stará kolena se ho snaží trochu zlepšit anonymním a zpočátku výhradně sexuálním vztahem s mladou dívkou. Ten se jim však zákonitě vymkne z rukou, a tak spolu tančí poslední vášnivé tango před tím, než přijde tragédie. Vy co si vyberete druhou možnost budete okouzleni. Úžasnými hereckými výkony, prací kamery, scénářem, hudbou, celkovým nostalgickým vyzněním. Já samozřejmě patřím do té druhé skupiny. Poslední tango v Paříži mě rozcupovalo, zneklidnilo a opravdu dlouho mi nešlo z hlavy. (07.09.2008)

Po projekci si kladu spoustu otázek. Je to tím, že nejsem vyspělý? Či snad tím, že jsem neviděl dostatečné množství prominentních filmů, abych poznal, jestli ten či onen film je kvalitní? Nebo snad nejsem na tak vysoké úrovni, abych film pochopil? Pokusím se na ně najít odpovědi, které mi možná dopomohou změnit můj názor, který zní prozatím takto: Poslední tango v Paříži se tváří jako psychologická analýza jednoho zvláštního páru, v němž se důležité věci stávají nedůležitými a který má svou vlastní představu o životě, byť velmi neobvyklou. Pod tím vším jsem však viděl jen do nebe volající nudu, úchylárny a hlavně, a to bylo to nejhorší, ty nejnemocnější dialogy, co jsem za poslední dobu slyšel. Jestli tohle je nějaké hluboké filozofické dílo s nějakou racionální hodnotou, tak já jsem Jimi Hendrix. Skutečně nemocný a nebezpečný film, který u mě bude navždy disponovat představou, jak má vypadat totální břečka. 0,5% (17.11.2012)

„Možná, že jsem schopen pochopit vesmír... ale pravdu o tobě nikdy nezjistím.“  Konečně jsem se dokopal k slavnému „skandálnímu“ Bertolucciho filmu a první půlhodina mi připadala jako excelentní náběh na další zážitek. Atmosféra zákoutí Paříže a opuštěného bytu byla velmi silná, v nejednom okamžiku až mysteriózní, doplněna skvelou hudbou, občas i drobným vloženým gagem (se zametačem na ulici nebo stěhováním křesla i se sedící dívkou za hudby), první sexuální scéna znepokojivá a Maria Schneider v klobouku zajímavě tajemná. Postupně ale zdařile rozehraný náběh dospěl do neustálých, často až prázdných a vulgárních řečích o sexu, které mě spíše otravovaly, Maria a.k.a. Jeanne mi se změněným účesem brzy zevšednila, Brando zůstal nezáživným a já zjistil, že k postavám vedoucím rozsáhlé dialogy mezi převažně násilným sexem pranic necítím a nenacházím si žádný výraznější vztah. Našly se i později osvěžující situace, velmi pěkné záběry kamery nebo nějaká ta drobná myšlenka, občas větší nahlédnutí do psychologie postav, takže do jisté míry jsem u sledování zvládl setrvat s částečným zájmem, jistý dojem plynoucí hlavně z oné atmosféry ve mně film i zanechal, ale vcelku jsem se s Posledním tangem v Paříži a případným hlubším zážitkem z něj poněkud minul. [60%] (20.04.2024)

Těžko hledat slova pro Poslední tango v Paříži. Snad jen otřepaná fráze: Filmová lahůdka Bernarda Bertulucciho. Jeho vidění, stylizace scén, cit pro záběr... To je prostě něco úžasného. Tak dobře "nasnímanou atmosféru" jsem dlouho neviděl. Ze začátku až surrenlisticky působící snímek se po celou stopáž nijak přehnaně nerozjíždí, naopak zlehka a jemně ukazuje kladné i záporné tváře Marlona Branda a Marie Schneider. No a právě v takové unylé citovce působí dekadentní sexuální scény jako pěst na divákovo oko. Bravo! To vše by však byla samozřejmě jen prázdná režisérova snaha nemít k dispozici takového Pana herece, jakým byl Marlon Brando. Velmi těžkou postavu uchopil naprosto skvěle a nedovudu si tady představit asi nikoho jiného. Ne vážně, snad žádný záběr tady není zbytečný nebo navíc, každá věta má svůj smysl (ale zase s tou hloubkou bych to nepřeháněl jako někteří zdejší)... prostě Tango mě dostalo. I'll show you this family's secrets! (01.03.2009)

Kontroverzná (na svoju dobu), pre niekoho možno dekadentná a v celku zvráteno-romantická dráma, ktorej druhá polovica kvalitatívne prevyšuje tú prvú. Po formálnej stránke bezchybná práca, po obsahovej stránke to vidím na poctivé tri body, avšak niektoré scény sami o sebe boli geniálne (najmä monológ Branda nad telom svojej mŕtvej ženy). No a Marlon Brando je (bol) absolútne fenomenálny a charizmatický Pán Herec!!! (31.10.2006)