Čierny Panter: Navždy Wakanda

Klidnější tempo, více dialogů než digitálního inferna, nádherný vizuál - je to vůbec Marvelovka? --- Ryan Coogler, režisér prvého Pantera, a boxerského filmu Creed, mi naservíroval po dlhej dobe niečo uzemnenejšie, rozvážnejšie a ľudskejšie, než na čo som z podobných žánroviek zvyknutý. Na to, že mal byť Coogler profesionálny futbalista, a až záhy sa stal scenáristom, a skrze písanie režisérom, je až neuveriteľným príbehom naviac. Wakanda Forever nie je cheesy ukecané, odfláknuté vfx tornádo, ale štrukturovaná dobrodružná prehliadka prekrásných scenérií, okorenená neľahkými osudmi hlavných i vedlajších postáv. Pomalšie tempo mi bolo veľmi sympatické, a absencia neustálej akcie priam balzamom na dušu. --- Paradoxom je, že začiatok a koniec filmu, ktoré sú najviac dedikované Chadwickovi Bosemanovi, vo mne vyvolali najviac rozporuplné pocity, vďaka ktorým sa nemôžem rozhodnúť, či boli legitímnou poctou hereckému kolegovi, alebo samoúčelným dojením emócií, nezávisle od samostatných kvalít tohto filmu. Rád si to onedlho pozriem znovu. (13.11.2022)

Z nového Black Panthera je takový soft Avatar 2. Stopáží přepálené, bez vyloženě strhujících scén, ale příběhově docela funkční se zajímavými postavami a jednoduchým jasně daným příběhem, který se nesnaží propojovat filmy a seriály z marvelovského univerza, jak je v poslední době zvykem. I přes pokus o mohutnost, dost komorní ale má to co nabídnout. (13.04.2023)

Nebylo to zlé, ale doufal jsem trochu víc. Nevtáhlo mě to tak, jak jsem se těšil. Ano, Mayové byli nestandardně krvelační, přesto na mě však základy konfliktu působily poněkud uměle. Wakanda Forewer, mám však pocit, že to mohla být "víc Wakanda". Asi budu muset vidět znova. ■ P.S. The Woman King se mi paradoxně svojí kompaktností líbilo víc (a dahomejské amazonky byly inspirací pro Dora Milaje v Black Panterovi). (12.11.2022)

Velkolepé a pestré - na postavy, výpravu, kostýmy i výborné aranžmá soundtrackáře Göranssona. Ale taky neadekvátně dlouhé, s repetitivním dialogovým řešením stejných věcí, s mocným ale osobnostně měkkým záporákem, podmořským světem ani zdaleka ne tak propracovaným jako v Aquamanovi a vykrádáním nápadů z jiných Marvelovek, které se sem nehodí (např. Iron-Manovské kostýmy a létání v nich). Jednotka překvapila osobitou duší, působivou africkou mystikou etnických kořenů nového, skvěle fungujícího hnutí superhrdinů. Tohle je sice pořád důstojná, ale jenom na efekt zplácnutá marvelovská šablona. (06.03.2023)

The Woman King meets Aquaman meets Avatar. Aneb Black Panther (téměř) bez Black Panthera. Pokračování sympatické jedničky je velkolepý a ambiciózní mišmaš, jemuž nohy nepodráží ani tak nezáviděníhodná výchozí situace (s absencí zemřelého Bosemana se ve scénáři vyrovnali vcelku důstojně), ale právě přílišné připomínání několika jiných velkých, slavných a (minimálně ve dvou případech) i lepších filmů. Navodit dojem plnohodnotného epického blockbusteru se snaživému Cooglerovi poměrně daří, držet krok (v jednotlivostech i celku) však nezvládá nejen s nejtěžší možnou konkurencí (J. Cameron), ale kupodivu ani se srovnatelnou (J. Wan). P. S. Záporák je ucházející, ale ty křidýlka na kotnících fakt nejsou cool... 65 % (20.11.2022)