Ženy na pokraji nervového zrútenia

Většina filmů Pedra Almodóvara nese žánrovou nálepku komedie, drama. Vychází to z jeho snahy zprostředkovat divákovi odlehčenější verzi situací, které nám rozhodně nepřipadají vtipné...pokud je sami prožíváme. A protože je to vskutku skvělý pozorovatel mám za to, že nám ukazuje i mnoho ze španělského naturela. Jeho postavy a dialogy by podle mě nefungovaly tak dobře, pokud by se je někdo pokoušel zasadit třeba do Norska, nebo na Slovensko. Uvěřitelnost tohoto příběhu je tedy vymezena tím, jak Almodóvar vidí ženy a muže kolem sebe a jak vnímá jejich vztahy. Není v tom nic univerzálního, nic co by se vztahovalo na zbytek světa. Pokud na to přistoupíte a nebudete se rozptylovat tím, že vy by jste nic takového neudělali a že se ty ženy chovají divně, film si díky skvělým dialogům a Carmen Maura určitě užijete. Asi ne jako skvělou komedii, ale třeba jako vtipnou divadelní hru s výbornými herci. Ale je vysoce pravděpodobné, že se najde mnoho žen, které budou vysloveně nadšené. Protože jsou součástí Almodóvarova světa podivuhodných žen, které je tak těžké potkat v reálném životě. (09.02.2021)

Při tomto komentáři opět budu patřit k menšině, i když jak se tak dívám, nebudu sám. Bohužel mi Almodóvar opět nesedl. Po skvělém začátku s tímto režisérem (Na dno vášně), to jde bohužel postupně dolů. Ženy na pokraji nervového zhroucení mi byly všechny protivné, stejně jako zvolená hudba a vůbec celá atmosféra snímku. Občas se to prostřídalo s nudou a já u filmu začal usínat. Tenhle typ filmů mi zkrátka sedí v drtivé většině víc u Francouzů, kdy se většinou pobavím daleko lépe. Za zmínku stojí role pro Antonia Banderase z jeho začátků a pár (opravdu jen pár) povedených dialogů. (15.10.2018)

Osmdesátková móda, ve Španělsku střelená ještě trochu jinak než ve zbytku světa, se roztomile doplňuje s Almodóvarovým barvičkováním (do interiérů z jeho filmů bych se vždycky okamžitě nastěhoval); jeho verze bláznivého humoru má v sobě přesně tu dávku věcného nadhledu, která u mě vyvolává smích spontánní a přitom bez provinilých pocitů, že se směju kdejaké okatě nastražené pitomosti; tradiční exkurze do ženského světa podaná čitelně bez ohledu na pohlaví diváka opět osvěžila; a hlavně – pokaždé marně přemýšlím, jak to, že jsou jeho filmy proti ostatním tak životné, jako by strhly z reality šedivý závoj a na chvíli člověku umožnily vidět lidi a vztahy ostřeji, takové, jací/jaké uvnitř doopravdy jsou. (04.02.2016)

Tak nevím, přijde mi to jako macourkovsko-vorlíčkovské komedie po španělsku. Neskutečná zamotanost, ve které má hlavní slovo náhoda. Zároveň je snímek upatlaným kýčem a přepálenou telenovelou. Závěrečná honička je však velmi zábavná. Překvapilo, mne, že zrovna tímto filmem prorazil Almodóvar do Evropy, a dál... (14.03.2010)

V tomto svém snad nejúspěšnějším filmu se Pedro Almodóvar ponořil do světa kultury, ve které prožil téměř celé své mládí. Španělská komedie oceněná na 45. MFF v Benátkách a dvěma Evropskými filmovými cenami. Scénář : Pedro Almodóvar. Kamera : José Luis Alcaine. Hudba : Bernardo Bonezzi. Tak jak to ve správné komedii má být, vše se komplikuje, abychom mohli být potěšeni závěrečným rozuzlením. (12.05.2011)