Poslední bitva

Vydržel jsem to sledovat s plnou pozorností celé až do konce, jenom mě to s výjimkou scén s vtipně zahranou postavou doktora v podání Jeana Bouiseho skoro vůbec nebavilo a jako celek neoslovilo. Pro mě jeden z řady podivných a svou případnou „výpovědí“ zcela nesmyslných undergroundových snímků, jakými francouzští tvůrci začaly v první půlce 80. let zaplavovat filmový svět v docela hojné míře, viz. třeba Mallevil, Litan nebo Asphalte... a zhruba takový je i tenhle debut Luce Bessona, ve kterém spatřuji více tvůrčí potřeby co nejvíc se vybláznit ze svých démonů, více experimentu pro experiment a umění pro umění, než skutečně podařené dílo, které by nabídlo příběh s napětím nebo hlubší myšlenkou. Tedy jistou osobitost Poslední bitvě upřít nelze, dokáže často zaujmout černobílou kamerou a pár scén uprostřed podivné postapokalyptické společnosti tu nabízí i slušnou atmosféru, ale všechno tohle nejednou padá do slušného bizáru, když začne do toho dunět osmdesátková hudba. Ke všemu celé té podivnosti schází i pořádné zakončení. [50%] (04.02.2022)

"Nemý" a čiernobiely film, kde okrem pozdravu Bon jour nebudete počuť nič iného. Akási postapokalyprická budúcnosť, kde prežilo iba pár ľudí a tí (asi) zabudli hovoriť. O tom ale príbeh nie je, ten je oveľa prozaickejší - je o jednoduchom prežití. Jean Reno si tu strúhol menšiu rolu, aj to zápornú; svoju minirolu tu má aj nemecký herec Fritz Wepper alias Harry z kultového seriálu Derrick. Vizuál nie je práve najlepší, ale ani najhorší a príbeh končí niekde v stratene, čo je asi aj kameň úrazu celého filmu. Hodnotenie: 55% (02.01.2014)

Je to hodně okatý "undergroundový art", ale mě tohle poselství vonělo. Takový francouzský Fallout v 80. letech (dokonce jsem pojal podezření, že Mark Morgan opsal jeden herní track od Erica Serry). Je velice zajímavé, jak nevídaný prostor pro divákovy fantazie a fantasmagorie vzniká drobným opomenutím mluveného slova. Jean Reno v roli burana přicmrndávače. Film možná nedotahuje všechny vyřknuté (nebo spíš vyobrazené) myšlenky a ke všemu začíná jako madmaxoidní béčko (mrdání nafukovací mařeny, vražda chlapa pro nějakou blbou součástku do homemade letadla, atd.), ale nějakou záhadou mě opravdu bavil. Bessonek umí. (29.12.2009)

Myslel jsem, že postapokalyptické filmy jsou záležitostí dneška. Všechny ty Legendy, Knihy přežití, Cesty... Koukám, že i v širém postapokalyptickém dávnověku, ze kterého jsem znal jen vskutku šíleného Mad Maxe se vynořují skvělé záležitosti... Ve filmu se nemluví a tak už nebudu ani já. Za svistu písečných bouří, omílajících pobořené domy a zprohýbané kusy železobetonu sledujte příběh přeživších. Pokud by někoho napadlo, že zmar a zkáza spojí posledni přeživší lidi dohromady, pak jste na omylu..... Jak řekl Einstein. “ Nevím jakými zbraněmi bude vedena třetí světová válka, ale čtvrtá – holemi a kameny“? Dávám 4 sledě, tohle mělo šmak a koule! * * * * (05.08.2013)

Zajímavá prapodivnost bez špetky lidského slova. S poměrně nesympatickým hlavním hrdinou a o poznání sympatičtějším antagonistou se pohybujeme v jakémsi nesrozumitelném světě, jehož zákonitosti nám zůstávají pečlivě utajeny. Provedení neotřelé, místy však nezábavné, neboť neznáme-li pravidla hry a nevíme-li oč se vlastně hraje, nemůže nás devadesátiminutový mač bavit na plné obrátky. Rozklíčovat ústřední myšlenku se mi nepodařilo... Očekávání, že konec odhalí smysl vyprávění, že do sebe všechny podivné události nakonec zapadnou jako střípky geniální skládačky, zůstalo plané. A tak zbyla jen podívaná, v níž se sem tam se něco děje a sem tam se naopak neděje vůbec nic. Pak se zase chvíli může dít něco jiného a divák stále netuší proč. Ale pozor! Příběh prozradí, že některé zákonitosti lidského světa jsou neměn-N-é. Kupříkladu, že prší-li z nebe cihly, bývá nejvýš záhodno vyhledati sobě úkrytu. Nezvratnou jistotou tohoto příběhu však zůstává, že kdo má bílé sako, ten je šéf. (07.07.2011)