Malasaña 32

Jeden z mála případů, kdy u mě příběh nakonec zcela vytlačil žánr a zaujal sám o sobě. Ty horrorové kulisy jsou jen takovou (poměrně neoriginální) třešničkou na dortu. Jako horror to patrně moc nezaujme (snad až na poměrně atmosférickou scénu s loutkovým televizním pořadem a pár mikrovteřinových záběrů na "padoucha" - jinak to nepřináší nic, čím by se duchařiny v linii Amityville-Poltergeist-Insidious (v tomhle ohledu mě baví komentátoři, kteří nevidí dál než za Insidious) již nevytasily a nepřežvýkaly), ale jako (sociálně-kritické) "retro" drama je to poměrně silné, 3.5* (27.07.2020)

Zpočátku nezáživná polopatická duchařina pro děti, která postupně víc a víc temní a jejíž fantasmagorické finále mě docela dostalo. No uznejte sami - viděli jste snad už někdy spiritistickou seanci se zlým transsexuálním duchem v těle dystonické tetraplegičky na vozíku, kterou její pošahaná matka s radostí nabízí každému neznámému vošoustovi jako médium? Klady: dobrá kamera, hezká dobová výprava, náznaky tísnivé a puritánské atmosféry frankistického Španělska. Zápory: herci otřesně přehrávají a navíc evidentní měšťáci (hlavně udržované paničky matka & dcera) nepřesvědčivě hrají totální vidláky z puebla, kteří jsou snad poprvé ve městě, natož v Madridu. Resultát: začátek 2, střed 3, závěr 4. (02.06.2020)

Že jsou Španělé dobří v natáčení hororů to už je docela známá věc. V Malasaňa 32 je atmosféra asi tou poslední věcí, na kterou bych si mohla stěžovat. Hororová stránka funguje uspokojivě, masky jsou hrůzostrašné a lekaček se taky dočkáte. Hudební podkres tu taky dělá hodně a herci jsou fajn. Tři hvězdy dávám nicméně proto, že film je trochu zdlouhavý a ta dynamika k tomu plnohodnotnému zážitku fakt docela chybí. To rozuzlení bylo navíc extrémně divné, sice nevšední, ale divné. Nechápu, jak se někomu v hlavě zrodí zrovna tento nápad. K mé smůle mi to prostě nějak nesedlo do noty, ale jako průměrná hororová jednohubka je Malasaňa úplně dostačující. (09.07.2020)

Záporná postava bola celkom desivá a nedá sa povedať, že by si rodinka bojujúca s démonom/duchom nezískala moje sympatie. Malasaña 32 je však preplnená žánrovými klišé a až na krátke párminútové vysvetlenie (ktoré nestálo za nič) neobsahuje žiadnu detailnú mytológiu zla. Film v podstate iba preskakuje od jedného scare jumpu k druhému, a pokiaľ divák celý čas očakáva nejaké originálne objasnenie diania na scéne, bude sklamaný. Tak ako ja. (16.06.2020)

Niet žiadnych pochýb o tom, že toto je o triedu lepšia, španielska varianta na Wanov Insidious. Kým americká verzia postavila základy na imidži a hudobnom doprovode, Albert Pinto poctivo buduje to, čo je pre duchárske príbehy alfou a omegou. Som veľmi milo prekvapený a spokojný zároveň, pričom som po dlhej dobe vzhliadol niečo, čo naozaj stojí za pozornosť. (13.05.2020)