The Mortuary Collection

Upečené deti v rúre mám rada aj ja. Hlavne s cesnakom a na rasci. Niekoľko navzájom nesúvisiacich príbehov, niektoré úplne debilné (ale poslucháčka to aj povedala, a rozprávač uznal, čo vlastne bolo tým pádom ok). Pre mňa nebol strašidelný nijaký, ale myslím, že čo sa hororových prvkov týka, tak gradovali. Trochu stupídne a nadnesené, ale no a čo? Ale koniec ma celkom prekvapil. (29.10.2020)

Chlápek přijímá pracovníka na výpomoc do márnice a ozve se mu jedna ženská. Mezi vysvětlováním jak to tam u něho chodí jí vypráví 4 příběhy Příběh 1 je o ženské co ukradne na záchodě jakýsi medailon a peníze a zaútočí na ni chobotnice (prý to nebyla chobotnice, ale srát na to) nuda bez vysvětlení a krátké 20 procent Příběh 2 je o chlápkovi co souložil s ženskou bez ochrany akorát místo, aby otěhotněla ona otěhotní on ze začátku to vypadá jak některý z dílů prci prci prciček a konec vypadá jak nějaké pokračování Mutanta (Species) 60 procent Příběh 3 je o manželském páru kdy žena je nemocná a ne a ne umřít a muž se jí chce konečně zbavit nejlepší příběh 70 procent Příběh 4 je o hlídačce dětí, kterou napadne psychouš co uteče z blázince klasický slasher, který kazí konec, který je v noci a chaotický i nesmrtelnost postav 60 procent Celé je to zakončeno pointou kdo je ta ženská proč se zajímá o tu práci co se s ní a tím chlápkem stane 80 procent (23.11.2020)

Hororové antologie nemám příliš v lásce, jelikož na rozdíl od klasické narativní formy divákovi zpravidla nedokážou nabídnout tak komplexní a hluboké ponoření se do fikčního světa příběhu. A ne jinak tomu je i v případě snímku The Mortuary Collection, který místy působí jako neškodná rodinná zábava. Debutující režisér Ryan Spindell klade důraz na naprosté nepodstatnosti, například v podobě retrostylizace, a přitom mu zcela uniká primární funkce hororu. Jednotlivé segmenty postrádají napětí, jejich rozuzlení lze velmi snadno předvídat a znechutí pouze mrzkou kvalitou počítačové animace. Jakožto zdejší hororový expert uděluji antologii The Mortuary Collection prachbídnou jednu slabší hvězdu a fanouškům žánru ho k projekci v žádném případě nedoporučuji. (16.10.2020)

Pastelková antologie. Celek hýří barvičkami, hravostí a takovou zvláštní, až dětskou naivitou. Bohužel ta dobová zasazení jednotlivých povídek jsou naprosto zbytečná. V drtivé většině je jejich děj umístěn do interiéru a je tak v podstatě jedno, jestli se povídka odehrává v 50. nebo 80. letech. Chválím však přednostní využívání praktických efektů před těmi CGI (to o sobě dává vědět hlavně v prvním a třetím segmentu) a všudypřítomnou vtipnou morbiditu. Tady podle mě vyhrává povídka číslo 2, už jen za ten nápad a onen nevídaný porod. (31.10.2020)

Pohodová hororová antológia, ktorá síce neprináša nič extra, ale do tohto októbrového, halloweenskeho obdobia sa vcelku hodí. Oceňujem postupné retro (príbehy z 50´s, 60´s a 70´s), neoceňujem priveľa CGI a vyumelkované momenty. Celkovo síce predvídateľné a s trochu trápnym „sprievodcom“, no aj tak by som si tematické pokračovanie napr. o rok dal. Silné 3* / slabé 4*; o chlp slabšie než minuloročné „Scary Stories to Tell in the Dark“. (18.10.2020)