Hra na oliheň

Jako jo, docela fajn korejská variace na Battle Royale, Hunger Games, Saw, Cube, Escape Room, která se vymyká snahou o relativně dospělý sociální přesah. Jenže na to, jak seriózně se občas tváří, je jádro celé věci úplně banální, a provedení celé akce v detailech dost logicky haprující. Což nevadí u béčkové Escape Room (konceptem je to v podstatě totožně basic), která se nesnaží být ničím jiným, než béčkovou zábavou, ale u Hry na oliheň, která chce být spíš něco jako Parazit, mě to teda občas dost rušilo. A samotnou kapitolou je úplně otřesná linka s VIPs, cringe jak mraky. V nejsilnějších momentech výborné (zvlášť šestá epizoda je drtivá, byť vlastně od začátku do konce dost čitelná), v nejslabších rozpačité. Každopádně v porovnání s loňskou Alice in Borderland o světelnej rok výš. (23.09.2021)

Pod názvem jako z úchylného ťamanského porna se tentokrát ukrývá snad asi ten nejlepší počin psožravců, jaký jsem kdy viděl. Do detailu promakaná nekompromisní šikmooká vybíjená a rozmanitá psychosonda, co všechno je schopen širokospektrální výtěr korejských zmrdečků a zmrdů udělat pro prachy a pod existenčním tlakem. Tenhle Hwang je fuckt frajer, který je schopen úžasně kreativně a téměř bez obvyklého asijského patosu i přitroublého kokotění uplácat a skvěle vypointovat sysluplnou, krutopřísnou masárnu, což mimochodem blahé paměti prokázal už při dokonale romantických trampotách kimči pedofilů. Zároveň se jedná o historicky první otevřeně rasistickou a homofobní dezintegrační kompozici Netflusu zcela bez negrů, jediný homoklád je úchylné otylé anglosaské hovado a tranzistor začal hlavní hrdina přelaďovat až v posledních deseti minutách. Velmi osvěžující. Bravo! (04.10.2021)

"Squid Game" je perfektní ukázka toho, že i 100x viděný příběh může být výborně napsaný, výborně natočený a bavit natolik, že první řadu nejen zhltnete během jediného dne, ale navíc budete při poslední hře fandit víc než při mistrovství světa v *doplňte si, co máte rádi*. Zvrat, ke kterému v závěrečné epizodě dochází, je opět neoriginální (přesto však nečekaný) a neoriginální je i samotný "motiv" her. Ale upřímně, čekal někdo z vás nějaké super sofistikované rozuzlení? Já tedy ne. "Hra na oliheň" je především psychologické drama a tohle tak děsivě sedí... Co mi naopak moc nesedí, je úplný konec. Nějak si neumím představit, jak chtějí uchopit druhou řadu (já osobně bych to nechala uzavřené, poselství bylo předáno). (02.10.2022)

V době, kdy píšu tento komentář, je Hra na oliheň historicky nejúspěšnější pořad na Netflixu a musím říct, že mě to ani nepřekvapuje. Diváci mají rádi násilí. Čím větší násilí, tím více je to zajímá. Zde to násilí v některých dílech třeba převyšuje únosnost. Na druhou stranu tu ale seriál disponuje skvělými postavami, kde ta hlavní je takovej pitomeček, že jste sami zvědaví, co se s ním stane. No a jelikož i z filmařského hlediska je tento seriál poměrně vydařený, tak se tu například setkáte i se skvělými záběry včetně momentů, u kterých doslova mrazí. To vše samozřejmě podpořené dobrou hudbou. Hra na oliheň tedy sází nejen na dobře zfilmovaný námět, který láká ke shlédnutí, ale pracuje i s černým absurdním humorem, který v kontextu s děním na obrazovce docela schopně funguje. Komplexně je tedy Hra na oliheň vydařená záležitost, která má svojí pozornost v dnešní době naprosto zaslouženě. (14.10.2021)

Kdyby se dnes taková zábavná soutěž konala v naší republice, asi byme si vybrali nějaké nudné dětské hry typu „Chodí Pešek okolo", „Škatulata, Škatulata, hejbejte se" nebo skákání v pytli. Určitě by se do ní přihlásilo pár bezdomáčů z Hlaváku a samozřejmě také pár gayů, kteří se chytí každé příležitosti, aby mohli hlásat do světa ty svý bludy a ukazovat to svoje visící nádobíčko. Taktéž je nutno dodat, že božský Hollywood už dorazil i do Asie a zanechal tam po sobě pachuť otevřených konců. Taktéž je nutno si přiznat, že soudruzi ze severní části korejského poloostrova se asi museli popadat za břicha, když vidí, jak to vypadá v jižním cípu tohoto poloostrova a jak lidé doslova bojují o holý život a to hlavně díky dluhům a nenažranosti jistých peněžních institucí, které nemají nikdy dost. U nich se do takových dluhů ani dostat nemohou, protože by jim to jejich vrchní velitel nedovolil a také hlavně proto, že tam tyto výdobytky moderního kapitalismu ještě jaksi nestačily dorazit, takže tam neviditelná ruka trhu ještě nestačila zasáhnout a nestačila tam otrávit spodní vody místních dolních vrstev obyvatelstva. V seriálu se poměrně často střídají vzestupné a posléze klesající tendence a kvalitou se pohybuje jako na horské dráze, kdy hutné akce vystřídá nicneříkající nicota ve které se nic důležitého neděje Ale je nutno dodat, že všem se samozřejmě líbí, když lidé umírají a když teče hodně krve. U toho se totiž nejlépe obědvá a člověku pak více chutná a má větší apetit, když vidí cizí neštěstí a zároveň jsou rádi, že nejsou na místech těchto nešťastných hrdinů. A také zde platí jedno moudré přísloví, které nám říká, že z cizího krev neteče. Nějací spiklenci v tom zase vidí konspiraci, že svět ovládá jedno procento bohatých lidí, kteří těch zbylých devadesátdevět procent užitečných ovcí chovají ve svůj prospěch a později, když už jsou nepotřební, tak hybaj na porážku. Protože, co by s nima asi tak měli dělat jinýho. Tvůrci se nechali inspirovat celou řadou věhlasných filmů ze kterých si půjčili jisté prvky. Pro příklad uvedu Hunger Games, Fantomase, Running Mana s Arnoldem Schwarzeneggerem, SAW a mnoha dalších skvostů světové kinematografie. Ale koncept zůstal vcelku originální a spokejeně se zde podíváme na příběhy inspirované dětskými korejskými hrami  převedené do dospělého světa a garantované vysokými výhrami. Je to něco, jakoby vám někdo řekl, ať skočíte třeba ze skály a když to přežijete tak za to dostanete třeba milion dolarů. Většina populace takovou nabídku odmítne, ale vždycky se najde nějakej trotl, kterej do toho půjde. Dále se mi zde líbila hudební stránka ať už od klasika Haydna či Modrý Dunaj od Strausse. Prozatím dávám 80% a do budoucna jsem zvědavý, čím nás překvapí tvůrci tohoto veleúspěšného seriálu. (24.10.2021)