Hra na oliheň

„…HRA ZAČÍNÁ…“ ///    Lidi tady chcípaj jako mouchy – to se musí líbit! Jenže plnění jednotlivých úkolů (her) je zajímavější než děj samotnej. Teda aspoň zpočátku, pak se to kapku vyrovná…Nejde tady ani tak o charaktery (ty vole jde, ale…) – ty jsou (více méně) daný. Spíš o to, jaká se zvolí taktika. Samo, že u her „na život a na smrt“ se musí ty charaktery musej projevit taky. A někdy je to hóóódně (takže Korejsky) dojemný… Napínavá podívaná, kterou v pohodě dáte během dvou dnů, mě ovšem dostatečně neuspokojila. Postupně to ztrácelo tempo a místo psycha (tedy her, ve kterých jde o víc než o násilný sobectví) dostal prostor (zbytečnej) morbid. Navíc závěrečnej díl jsem tak nějak vnitřně nepobral.     ///  NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem lidská troska, která chce zbohatnout. 2.) Věřím lidem.   /// Thx za titule „Kamila Králíková“.     /// PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  ** (09.10.2021)

--- Nikde na svete nedošiel kapitalizmus tak ďaleko, ako v Južnej Kórei, a nikde nedošiel tak do extrému komunizmus, ako v Severnej Kórei. Existuje zlatá stredná cesta? --- Squid Game je smutným symbolom stavu Kórejskej spoločnosti, kde systém nechal zájst kapitalizmus do ultraextrémnych dimenzií, kde sa nič neregulovalo, a jedinou smerodatnou hodnotou sa stalo GDP. Tak strašne sa chceli stať úspešným nasledovateľom amerického sna, že si za posledných 60 rokov vytvorili vlastnú, kórejskú nočnú moru. Širšia stredná trieda spoločnosti prakticky zanikla, a vytvorili sa priepastné rozdieli medzi bohatými a chudobnými.  Presne za takých okolností môže vzniknúť seriálový scenár, ktorý prekvapivo kvalitným spôsobom neidealizuje chudobných, neprikrášluje morálne rozhodnutia v situáciách, kde v skutočnosti víťazí vždy pud. Ale toto nie sú dôvody, prečo je Squid Game svetovo úspešný. Klúč jeho funkčnosti pravebodobne tkví v koncepte "Človek je hracia karta" a "Elita je hráč". Dodáva to deju extrémnu nevypočítateľnosť, morálnu bezbrehosť a nevídanú krutosť, na ktorú sú diváci na celom svete evidentne vyhladnutý a zvedavý. --- Formálna stránka seriálu je výnimočná, nápaditá, postavy nie sú schematické - objavujú sa systémom, ale aj vlastnou vinou degenerovné postavy: gamblery, zločinci, alebo aj bežný ľudia, ktorí jednoducho nemali v živote štastie. Aj cez tieto všetky atribúty mám však ku Squid Game chladný vzťah. Ani v minulosti, ani dodnes mi od umeleckého diela nestačí realistickosť a brutalita.  Je to len také farebne pestré, samoúčelne brutalistické postmoderné koloseum, ktoré sa v určitej alterácií v blízkej budúcnosti môže stať realitou... (01.11.2021)

Dal by se z toho sestříhat funkční sociálně kritický film se spoustou antihrdinů a špetkou brutálního násilí. Takto je to rozvleklé, do předposledního dílu místy celkem zábavné slepení žánrů, z nichž žádný nakonec není plnohodnotně zastoupen. Již předposlední díl dá tušit, že tvůrci naskočili na nyní populární vlnu pseudopřekvapivých zvratů, nic proti překvapení, ale musí dávat smysl. Jak Bílý kůň, tak následně hlavní organizátor her ho jaksi nedávali. Hlavní myšlenka celého seriálu je nepochybně zajímavá, ale dala se sdělit nejlépe tak za polovinu času. (09.10.2021)

Luxusní parafráze na Battle Royale, která se vychýlí trochu jiným směrem, ale silná podoba tam stále je. Přišlo mi vtipné, že tam jsou, zřejmě neúmyslně? symboly Playstation na každém rohu, jakoby připomínka, že se stále jedná o hru, ikdyž bez možnosti restartu po neúspěšném průchodu levelem. Seriál mě nadchl, ale mimo herní pole obsahuje i spoustu pro mě hluchých míst z obyčejného života, tak proto hvězda dolů. (21.09.2021)

Tenhle žánr mám hodně rád, ačkoliv je to vlastně pořád o tom samém. Rozdíl mezi Squid Game a Dlouhým pochodem od S. Kinga (R. Bachmana) z roku 1979 je jen v detailech. A těch přirovnání se dá vymyslet asi tak sto (Survivor, Battle Royal, Experiment Belko, Krvavá nevěsta, Hunger Games, Running Man, Saw atd.). Na Squid Game velmi oceňuji právě tu snahu o sociální drama, které sice nejde do nějaké hloubky, ale celek dělá důvěryhodnějším a pochopitelnějším. Celkové technické zpracování je perfektní, všechna střelba i boje jsou dokonale důvěryhodné a přirozené a o to působivější, narozdíl od nesmyslů, které se dělají za velkou louží. Všechny postavy s výjimkou té hlavní jsou skvělé. Ta hlavní je šílená, ale jsou to prostě Korejci, ti se asi tolik netrápí tím, že hlavnímu hrdinovi se fandit nedá. Aspoň jsem mohl fandit všem ostatním. Dynamika vztahů skupiny soutěžících je výborná. Soutěže zpracovány skvěle. Vizuální zpracování všeho je dechberoucí a vryje se podle mě na celý život. Použití vážné hudby se moc povedlo a opravdu jsem netušil, že začnu vnímat Straussův Modrý Dunaj tak, že "teď se bude umírat". Mnohem lepší, než to mít spojené s nějakým pitomým novoročním koncertem nebo nedejbože Vesmírnou Odyseou :-). A i originální hudba (zejména ty staccato sbory) je super. Po příchodu VIP se bohužel trošku ze seriálu vytratila mysterióznost. Dále mě mrzelo podvádění ze strany pořadatelů, například jedno osudové zhasnutí (kecy o tom, že mají všichni stejné podmínky a je to fér, byly tudíž jen kecy) nebo lhaní o tom, že  vlastně všichni věděli, do čeho jdou. Od druhé soutěže ano, ale ti v té první k tomu přišli jako slepí k houslím. A vůbec mě bohužel neoslnilo závěrečné šokující odhalení, protože prostě k tomu seriál nedal ani jednu indicii. Když koukáte na Šestý smysl, Obvyklé podezřelé nebo Prvotní strach podruhé, žasnete nad tím, jak to, že vám to poprvé nedošlo. Tady tomu ale nenasvědčuje vůbec nic. 4,4* (01.12.2021)