Mŕtvy muž prichádza

Vynikající psychologické drama, plné silných scén a nezapomenutelných hereckých výkonů (především ústřední dvojice Sarandon - Penn). Film, který zasáhne ještě emočněji ty, kteří už mají vlastní děti a dokáží se tak ještě hlouběji vžít do rolí rodičů obětí. Tim Robbins dokázal, že pobral spoustu talentu i jako režisér. (22.10.2013)

Hluboký a intenzivní zážitek. Strhující drama o potřebě pravdy, o obtížnosti přijmout pravdu a odvaze podívat se smrti do očí s klidem v duši. Skvěle napsané, skvěle zrežírované a ústřední dvojicí FENOMENÁLNĚ zahrané. Susan Sarandon si Oscara zasloužila, u Seana Penna zůstalo jen u nominace, ale jeho postavu odsouzence do smrti nezapomenete. Dále nominace za film a režii. Nesmím zapomenout na skvělou titulní skladbu Eddieho Veddera z Pearl Jam a pakistánského muzikanta Nusrata Fateha. Doporučuji všem příznivcům trestu smrti. Možná, že změní názor.... (02.06.2002)

Z důvodu mého morálního a náboženského přesvědčení nemůžu dát víc, protože tenhle film mě rozčaroval svojí agitkou o posledním vykoupení a odčinění všech hříchů. I pro nesympatického a duševně ubohého vraha a násilníka, který se dočkal pozornosti od laskavé jeptišky, která přitom mohla tuto pozornost věnovat lidem daleko potřebnějším; lidem, kteří se ničím neprovinili proti lidskosti. Jako polemiku o trestu smrti doporučuji spíše Život Davida Galea. Z filmařského hlediska mi film přišel přespříliš zdlouhavý, statický. Susan Sarandon dokázala, že je jednou z nejtalentovanějších současných hereček, naopak Sean Penn mě ve své roli nepřesvědčil. (06.07.2008)

Příběh, který podává problematiku trestu smrti z mnoha úhlů. Po jeho shlédnutí jsem chápal rodiče obětí, láskyplnou řádovou sestru a co hůř, chápal jsem i pocity vraha stojícího na prahu vlastního nebytí. Silný námět k přemýšlení. Sean Penn opět (a rozhodně ne naposledy) podal důkaz o tom, že je jedním z nejlepších amerických herců současnosti. (03.07.2007)

Jeptiška Helen Prejean zřejmě nikdy nechtěla, aby to došlo až sem. Aby s upřímnou soustrastí a pochopením poslouchala příběhy rodičů zavražděných dětí (spolu se závěrem nejsilnější scény filmu) a aby na druhé straně vnímala pocity muže, který má být za ony kruté mordy zodpovědný. Všestranný Tim Robbins usedl na režisérské křeslo a podle vlastního (a nutno podotknout brilantního) scénáře (předlohou mu byla knihy právě z rukou sestry Helen Prejean) natočil osobitý příběh, který si nebere diváka jako emocionálního rukojmí, nýbrž s ním netradičním způsobem tráví poslední dny, hodiny, minuty muže, odsouzeného na smrt. Robbins ustává i situace, kdy se odsouzený Matthew loučí s rodinou a ve chvílích, kdy nikdo neví, co říct, respektive co by se hodilo říct, udržuje svůj příběh na hranici strhující uvěřitelnosti. Na civilním vyznění dramatu o tom, jak je těžké říci a přijmout pravdu, se pak měrou vrchovatou podílelo zejména herecké duo Sarandon & Penn, opomenout však nelze ani prokreslené vedlejší postavy (rodiče zavražděných teenagerů)!! 80%!! (13.08.2007)