Desperado

Tenhle tequilla western si vždycky užívám. Užívám si minivystoupení Quentina Tarantina i jeho gloriózní konec, jako vždy výtečného Steva Buscemiho, horkorevnou hudbu a mexikánsky divokou akci. Rodriguez podává na režisérské sesli dost možná nejlepší výkon kariéry a El Mariachi v podání Antonia Banderase má grácii velkých hrdinů-mstitelů. Desperado není vlastně ničím víc než klišovitou střílečkou se zápletkou tradičních westernů. Fórek je v tom, že si to dobře uvědomuje a v mnohých citacích je až kousavě parodický. Na jednu stranu švanda, na druhou stranu brilantní a napínavý akční film o kytaristovi, který své fláky provozuje v komorních aranžích pro dvě brokovnice... To můžu! (18.07.2004)

Ve svém nadšeneckém a v amatérských podmínkách natáčeném debutu El mariachi přišel Robert Rodriguez s fascinujícím mixem mexických narco thrillerů a amerických akčňáků. Z nezávislého snímku se stal překvapivý hit amerických kin a mezinárodní videodistribuce, takže studio nadšeně svolilo k nákladnějšímu a hvězdně obsazenému pokračování. Desperado přestavuje úchvatně stylový koncentrát iberoamerických žánrovek, ikonických prvků amerických westernů a formálních inspirací hongkongskými krvavými balety subžánru heroic bloodshed. Současně je cíleně koncipovaný jako výkladní skříň latino hereckých talentů – počínaje evropskými rodáky Antoniem Banderasem a Joaquimem de Almeidou, přes hollywoodskou legendu Cheecha Marina i svérázného naturščika Dannyho Treja až po Salmu Hayek v její první velké roli. V čestných menších partech jim sekundují maskot amerických indie filmů Steve Buscemi a Rodriguezův přítel a kolega Quentin Tarantino. Zatímco kritika oplakávala, že se nezávislý talent zaprodává blyštivému pozlátku studiové produkce, filmoví fandové na celém světě díky tomuto filmu objevili nejen zmíněné herecké osobnosti, ale propadly Rodriguezově osobitému stylu, v němž se snoubí komiksově přepjatá vážnost s pompézní coolness a národnostně specifickou variací brakových žánrů. (14.03.2021)

Rodriguezův opulentní masterpiece, z něhož se na diváka sype tuna lahůdkově efektní akce (bezpochyby inspirované krvavými balety Johna Woo), hlášek, šťavnaté atmosféry a skvělých figurek (Trejo, Buscemi, Marin, Tarantino aj.). Absolutorium mu nevpálím z jediného podstatného důvodu, který ani po letech nedokážu přenést přes srdce, a tím je nebývale odfláklé (nebo spíš úplně vynechané) finále... :-( 90 % (16.10.2010)

"Neudělej z toho krvavý jatka jako posledně." Ale vždyť oni si začali a chudák El Mariachi jen opětoval palbu svou kytarou. Kam zkrátka přijde tenhle týpek, tam se vyhrává, střílí a sexuje. To všechno mě baví, ale mé největší sympatie si přesto získal nožový zabiják Navajas, který svým vrhačským výkonem přeházel nervózního mafiána Bucha, sexy knihovnici Caroline i oceňovaný vtípek poslíčka Tarantina. A každému, kdo se chystá do Mexika, musím doporučit něco do ucha - https://www.youtube.com/watch?v=Tu4Hnbor9rI. (25.10.2016)

Kdysi byl nejlepším kytaristou a zpěvákem na americko-mexické hranici. Jednou ale omylem zkřížil zájmy narkomafie a byl donucen bojovat o svůj život. V pouzdře na kytaru proto nyní nosí zbraně a jeho jediným smyslem života se stala pomsta. Chtělo to scenáristicky dopilovat a mohlo to stát opravdu za to. Banderas, Hayeková a spol. jsou opravdu dobří. Řada režijních nápadů tak úplně nedokáže zaplácnout slabší scénář. (07.02.2009)