Štyri izby

Škoda, že první dvě povídky jsou o tolik slabší než kousky Tarantina a Rodrigueze. No dobře spíš by sedělo slovo průměrné, Roth se v nich moc pitvoří a téměř nic se v nich neděje. Naštěstí jsem od nich nečekal žádné zázraky a bral je jako takovou nutnou představovačku než přišla akční smršť s uhlazeným Banderasem a nahláškovaný závěr s ukecaným Tarantinem. Jako Quentinův fanda jsem si poslední kousek vážně užíval, možná stějně jako on sám. Tuna narážek, beztak hodně improvizované monology (pardón monolog) na jeden záběr a bezchybná choreografie. Ta čtvrtá hvězda je prostě za to, jinak ji obhájit neumím. (29.03.2010)

Svět byl před příchodem energického milovníka dobrých i brakových filmů Quentina Tarantina (určitě) jiné a (asi) nudnější místo. I tenhle svižný kousek s řadou vypointovaných scén a nezapomenutelných dialogů si přitáhl velké množství fanoušků. Navíc tentokrát netrpíme na cynismus za každou cenu, ani na přepálenou stopáž, ani na scény tak trochu o ničem. Tarantino a další zajímaví tvůrci se v tomhle povídkovém mejdanu zaměřují na hotelový pokoj, ve kterém se dějí neuvěřitelné věci. Hotelový poskok Tim Roth navštívil během silvestrovské noci hned čtyři takové, porušil všechna pravidla své profese a ještě se pokusil ze všeho nezbláznit. Čtyři bizarní objednávky, kvalita čtyřikrát jinak. (22.08.2020)

V každém ze čtyř pokojů najde divák pro sebe něco. Osobně se mi líbilo ve všech a pikolík Ted jako společný jmenovatel celé té show k tomu, je prostě malá filmová radost. Radost, kterou by si neměl jen tak nikdo nechat ujít. Jsou totiž v životě chvíle, kdy je nejlepší na všechno se vykvajznout a pustit si dobrý film. O tom, že tím filmem budou Čtyři pokoje, není pochyb. (06.01.2012)

Tak nějak čtyři povídky a jen jediná měla tu moc mě rozesmát tak, že dlouho jsem se tak nenasmál. A tou byla ta třetí, jinak je zbytek zbytečná holomajzna, která nemá nijak zajímavý děj a rozhodně se na ně rychle zapomene, včetně té poslední, od Tarantina. Tim Roth mi na první pohled přišel jako jasnej namrdanej kačer, jenže časem jsem pochopil, jak dobře svojí roli hraje, i když je to hodně divné o něm říct. První a druhá povídku bych tak nějak nerad rozváděl. Oboje totiž stojí za vyližkapsu. Ta třetí, od Rodrigueze má šťávu, Antonio Banderas si chce pohlídat dětičky, a nakonec se to zvrhne do nejhoršího možného východiska, a tím je právě o zábavu SKUTEČNĚ postaráno. Nakonec poslední příběh. Nevím, co je na něm tak dobrého. U ní už jsem čekal, až to někdo zatrhne a bude filmu konec. Za tři hvězdičky, oprávněně. První dva příběhy po jedný hvězdičce. Třetí za pět a čtvrtý za tři. Takže tak nějak bych to viděl na zlatou střední cestu, při které zdůrazňuju, že jestli se na to podívat, tak hlavně kvůli třetí, ta je prostě nejlepší a dokonale mi zakrývá celý film. (12.09.2008)

Anders: 40%, Rockwell: 30%, Rodriguez: 50%, Tarantino: 80%. Jediné, čo tu stojí za zmienku je Tarantinova (skoro) one-man-show so skvelými dialógmi, kamerou a meta-námetom (inscenácia scény z epizódy zo seriálu podľa Dahlovej poviedky). Zvyšok nuda (Rockwell), banalita (Anders) a priemerná rutina (Rodriguez). A hej, Tim Roth. Tak ten môže byť rád, že žije tam, kde žije a nie v Severenej Kórey, lebo za takýto výkon by už stál na popravisku. (24.06.2015)