Štyri izby

Anders 20%, Rockwell 40%, Rodriguez 100%, Tarantino 80%. Už před dvaceti lety bylo jasné, kdo z indies nadějí to někam dotáhne a kdo ne. A konečně si jdu sehnat toho Muže z Ria. P.S. Ta epizoda seriálu Alfred Hitchcock Presents, kterou Tarantino cituje, se jmenuje správně The Man from the South a je zde. Je mimochodem skvělá. (09.01.2016)

V prvchním pokoji jsme uviděli několik párů prsou, ale to je vše. Druhý pokoj byl však také velice slabý. Nepochopitelná zápletka kolem jakési sexuální hry? Také hlavní představitel Tim Roth mi tu vůbec nesedl. Jasně že to bylo schválně že sebou škubal jak debil a pitvořil se celý film, ale mně to spíše kazilo celkový dojem. Třetí pokoj byl však velkolepý a určitě nejlepší část celého filmu, neboť si myslím, že Quentin Tarantino zde ve svém čtvrtém pokoji také nic velkolepého nepředstavil a jeho zápletka byla vesměs průměrná. Pokud bych to měl rozdělit, tak budu po pořadě hodnotit 1, 1, 5 a 3 hvězdami. (12.08.2019)

Škoda, že první dvě povídky jsou o tolik slabší než kousky Tarantina a Rodrigueze. No dobře spíš by sedělo slovo průměrné, Roth se v nich moc pitvoří a téměř nic se v nich neděje. Naštěstí jsem od nich nečekal žádné zázraky a bral je jako takovou nutnou představovačku než přišla akční smršť s uhlazeným Banderasem a nahláškovaný závěr s ukecaným Tarantinem. Jako Quentinův fanda jsem si poslední kousek vážně užíval, možná stějně jako on sám. Tuna narážek, beztak hodně improvizované monology (pardón monolog) na jeden záběr a bezchybná choreografie. Ta čtvrtá hvězda je prostě za to, jinak ji obhájit neumím. (29.03.2010)

Prvni povidka byla takova divna, takze za 3*, druha nemela chybu, takze 5*, treti byla povedena az ke konci, ze zacatku nic moc, proto 4* a ctvrta, na kterou jsem se diky Tarantinovy tesil nejvic, me docela zklamala, par kecu o nicem a scenka skopirovana z jineho filmu, takze za 3*. Tim Roth ovsem nemel chybu, takze za 5*. celkove davam 4*. (07.05.2004)

Kvalitativně nevyrovnaný i dějově poměrně nesourodý, nejspíš méně ambiciózní projekt, v němž zkušenější režiséři a hlavně talentovanější pisatelé doplácejí na ty slabší. Film má značně vzestupnou tendenci, první příběh je skutečně příšerný a dutý. Druhý se již honosí aspoň trochu zajímavější zápletkou a vymezuje prostor pro Rothovo záměrné pološílené přehrávání, nic méně stále slabota. Až teprve Rodriguezova část v čele s charismatickým Banderasem dokáže slušně uspokojit na rovině dětsky (doslova) hravého minipříběhu i vtipu. Poslední, to už je klasická Tarantinova exhibice, plná stylového fuckování a výborného rozuzlení, ani ona však není zcela geniální. Zprůměrováno na 5/10 (17.09.2009)