Štyri izby

Svět byl před příchodem energického milovníka dobrých i brakových filmů Quentina Tarantina (určitě) jiné a (asi) nudnější místo. I tenhle svižný kousek s řadou vypointovaných scén a nezapomenutelných dialogů si přitáhl velké množství fanoušků. Navíc tentokrát netrpíme na cynismus za každou cenu, ani na přepálenou stopáž, ani na scény tak trochu o ničem. Tarantino a další zajímaví tvůrci se v tomhle povídkovém mejdanu zaměřují na hotelový pokoj, ve kterém se dějí neuvěřitelné věci. Hotelový poskok Tim Roth navštívil během silvestrovské noci hned čtyři takové, porušil všechna pravidla své profese a ještě se pokusil ze všeho nezbláznit. Čtyři bizarní objednávky, kvalita čtyřikrát jinak. (22.08.2020)

Vysloveně slabá záležitost. Nenápaditý povídkový výkřik do tmy, který tehdy stejně jako dnes upoutával jen hromadou známých (nikoli zajímavých) jmen pospolu. Na úvod tu máme moment z čarodějnického sabatu, Madonna provokuje, Ione Skye ukazuje prsa a Valeria Golino je sice povědomá tvář, ale dneska už ji nikdo nezná jménem... a tahle skupinka spolu nedokáže vůbec nic. Naprosto nic. Pokračujeme storkou o tom, jak se dvojice baví tím, že nechává do svých sexuálních hrátek nahlédnout pikolíka, a ano, Jennifer Beals byla a je sexy, ale nic víc. Po té se staneme svědky Rodriguezova prequelu ke Spy Kids. Ok. A závěr? Ten se nás snaží přesvědčit slovy samotného Quentina o tom, že Čtyři pokoje nejsou úplný bullshit, ale drží pohromadě. Což je ten největší omyl. (05.06.2017)

Nebavilo ma to. Pikolík Tim Roth, jeden hotel a veľa svojráznych hosťov. Po svojských čarodejniciach a hitchcockovskom vrahovi sa do toho konečne oprú machri, ktorí v tom nehľadajú nič viac, než zábavu – Rodriguez a jeho starší „brat“ Qentin Tarantino. Kým prvý nám ukáže predchodcu vlastných Spy Kids (aj keď z prítomnosti toľkých bosých nôh by som tipoval, že túto poviedku nenakrútil Rodriguez, ale fetišista Tarantino), druhý nedisponuje takou kúzelnou zápletkou, zato sa opätovne (po upíroch v bare Titty Twister) presvedčíme o tom, že je veľmi zaujímavým hercom (fakt, aspoň teda mne sa ako herec vždy páčil). (08.03.2006)

Tim Roth se v tomto filmu chová jako roztomile afektovaný kretén s parkinsonem a coby hotelového poslíčka Teda jej čeká nebývale rušná silvestrovská noc. Bude muset vyřídit čtyři nadstandardní objednávky zahrnující mimo jiné (ne)dobrovolné darováni spermatu, účast v bizarní psychosexuální hře nebo hlídání dvou nihilistických smradů. Chybějící ingredience (20%) jsou hlavně o tom, že uvidíme odhalená ňadra dvou pohledných hereček, ne bohužel dost pohledných na zachránění dojmu z celé této utahané trapnosti s triky na úrovni pohádky vzniknuvší v ČT a pouze potvrzující to, o čem jsem již řádku let přesvědčen, tedy, že Madonna je čarodějnice. Nesprávný člověk (40%) – další přiúchylněná křeč bez humoru, bez smysluplné pointy, bez všeho… čtyřicet procent dávám za Rotha zaseknutého v záchodovém okénku a za svázanou Jennifer Bealsovou. Malí neposluchové (60%): „Tohle je přece ksicht dobráka“, ani ne režií, jako scénářem a do největších extrémů dovedeným finále plusové body získávající povídka, která má kromě všeho jiného hlavně mrtvolu. Muž z Hollywoodu (75%) – Tarantino se hned pozná a to by se ani sám nemusel objevit na scéně, aby vám bylo jasné, v čí povídce jste se octli. Kromě drsných hlodů („Když můžou chlapovi přišít pinďoura, proč by nemohli přišít prst?“) má Muž z Hollywoodu (snad až zbytečně) skvělou kameru Andrzeje Sekuly. Kvalita jednotlivých povídek je vzestupná, leč značně nevyrovnaná. Uniká mi důvod, proč někdo považoval za dobrý nápad poskládat z nich celovečerní film, kterému – z čistě matematického hlediska a navzdory nezklamávajícímu Tarantinovi – nemůžu udělit lepší nežli podprůměrné hodnocení. 50% Zajímavé komentáře: Melies, Mr.Apache (17.12.2007)

Čtyři pokoje, jsou snímkem, který jsem chtěl vidět hlavně kvůli Tarantinovi. Byl jsem zvědav na jeho dvacetiminutovou povídku a chtěl jsem si také doplnit filmové vzdělání, zhlédnutím této komedie. Vezmu to ale hezky popořádku. Po panterovských úvodních titulcích, začal první příběh s názvem CHYBĚJÍCÍ INGREDIENCE, který mě vůbec nebavil. Několik lesbických čarodějnic, potřebujících sperma, jsem prozíval a říkal si, že to tedy pěkně začíná. Následoval ale další šok, druhý minifilm - NESPRÁVNÝ ČLOVĚK - byl ještě horší. Vymaštěný žárlivý gangster s kvérem v ruce, šikanující hotelového poslíčka, mě málem donutil sáhnout po ovladači a film vypnout. Naštěstí jsem tak neudělal. Třetí příběh Roberta Rodrigueze - MALÍ NEPOSLUCHOVÉ - byl o dva levely výše. Jeho epizoda měla šťávu, nepostrádala děj a byla i velmi vtipná. Navíc byla propojena telefonátem i zpětně do druhé povídky, která tak maličko stoupla na ceně. Tady jsem byl spokojen. Nejočekávanější příběh přišel na závěr. A vytáhl film výš. Tarantinova historka MUŽ Z HOLLYWOODU, o netradiční sázce a sekání malíčku, byla režisérovým hereckým one man show. Quentin prakticky nesleze z obrazovky a neustále hláškuje jako o život. Minirole Bruce Willise, je pak sladkou třešničkou na dortu. Abych to shrnul - jednotlivé příběhy mají velice kolísavou úroveň, všemi proplouvá jako poslíček děsně přehrávající Tim Roth (který mě ale v posledních dvou začal docela bavit) a je velká škoda, že první dva kousky nejsou dějově o něco lepší. Takhle musím dát filmu jako celku jen průměrné hodnocení, ale jak Rodriguez, tak i Tarantino, mě rozhodně nezklamali. Čtyři pokoje jsou prostě jako zmrzlina. Zmrzlina u které vám začne chutnat až ta část krému dole v kornoutu. (02.06.2015)