Normální lidi

Jenom chvíli po dočtení knihy jsem narazil i na její seriálové zpracování, které se předlohy celkem věrně. Po seriálech o středoškolácích v USA, u kterých chování z našeho pohledu představuje jiný živočišný druh, je tohle relativně osvěžující. Přesto ze seriálu, ještě mnohem víc než z knihy, trčela nejasná motivace postav. Vizuálně a filmařky je to na plný počet, ale dějově a motivačně je to peklo. Nepohledností Connela (viz spygirl) jsem se netrápil, Marianne byla pohledná a to seriál trochu zachránilo. (07.03.2021)

Írska miniséria, vychádzajú z pera spisovateľky Sally Rooney, v dvanástich relatívne krátkych epizódach sleduje osudy normálnych ľudí. Nielen snáď kvôli názvu, ale aj príbehu, ktorého ústrednými postavami sú Connell (Paul Mescal) a Marianne (Daisy Edgar-Jones) - niekdajší charakterovo úplne odlišní spolužiaci zo strednej školy, ktorí sa to rozhodli dať dohromady, aby ich v nasledujúcich rokoch vzťah citovo zraňoval a rozkladal. Pomerne pozoruhodný pohľad, ktorý práve skrz hlavné postavy odráža životy mnohých ľudí z generácií Y a Z, vzťahové komplikácie, osobné, rodinné a školské problémy, strach, depresie a mnohé iné veci, práve tak typické pre súdobú spoločnosť mladých. Možno povedať, že ide aj o akúsi sociologickú sondu do životov postáv (respektíve ľudí všeobecne), ktorá sa pokúša nájsť odpovede a riešenia ich problémov, pričom tie nepoznajú ani samotné postavy. Utápajú sa tak v chladnom (Írskom) mori nenaplnených vzťahov, ešte chladnejšej (ne)lásky, sexu, sadomasochistických praktík, sebazraňovania, nevyrovnanosti a psychickej labilnosti. Depresie dnešnú spoločnosť zožierajú viac než rakovina. Na príbeh sa zároveň možno pozerať aj dnes už "tradičnou" optikou toho, že hoci sme vďaka sociálnym sieťam k sebe bližšie, než kedykoľvek predtým, sme ako spoločnosť čím ďalej, tým viac od seba vzdialený. Normal People čiastočne nastavujú zrkadlo, ktoré ako normálni ľudia, ktorými sme, nechceme vidieť. Nechceme si pripustiť, že sa ako spoločnosť len zraňujeme, a že nakoniec každý aj tak zomrieme sami. Vývoj jednotlivých postáv je napísaný ako na horskej dráhe - raz s nimi súcitíte, inokedy vás doslova serú. Presne ako normálni ľudia. A presne ako pri normálnych ľuďoch, ani tu sa každému nebude páčiť, ako sa jednotlivé postavy nakoniec vyprofilujú. Marianne mala zostať introvertnou pannou bez kamarátov, goddamnit! Ale aj preto, že sa tak nestalo, seriál sem-tam - vlastne pomerne často - pripomína artové porno. Navodiť tu divákovi vzrušenie nie je cieľom, tým je povedať mu "Pozri sa, toto sa vlastne deje za všetkými dverami domov, bytov, spální, internátnych izieb, prezliekacích kabínok, áut a x ďalších miest", s tým, že "ale hoci sa milujú, v skutočnosti sa vlastne všetci nenávidia - navzájom aj osve". Divácky to nebude pochuti každému, ale aspoň majú Normálni ľudia nenormálne dobrý alternatívny a indie soundtrack. (20.07.2021)

Začínalo to zaujímavo, mám rád takéto civilné vyznenie, aj keď to nemalo až takú úroveň. Tá kamera očami hlavnej postavy predsa len v tomto smere urobí svoje. No už po pár dieloch sa z toho stalo niečo úplne ošuntelé, vleklé, banálne a tak neskutočne otravné, že to ani neviem pomenovať. Dopozeral som iba s vypätím všetkých síl a preto, že som bol zvedavý ako to s tou iracionálnou dvojicou dopadne. Sklamanie. Veľmi slabý priemer. 50/100 (24.05.2022)

Co je to za svět v tom Irsku? Ve škole kázeň, kluci mají konzervativní účesy, holky sukně, není vidět tetování, jenom jeden černoch v epizodní roli, sex mezi klukem a holkou. A hlavní hrdina, vyrůstající bez táty, se snaží dospět. Jde to těžko, pomalu, zdá se to nemožné, povede se to? A hlavní hrdinka, poznamenaná rodinou, jak ta se popere se životem? Obě postavy skvěle promyšlené i zahrané. Stejně jako komplikovaný vztah mezi nimi, nejsem daleko od maxima: 90 % (18.03.2021)

Naprosto dokonale zachycené dospívání naší generace se všemi výhodami, ale hlavně problémy, které přinesla digitalizace života. Neschopnost zařadit se, neschopnost normálně komunikovat a srozumitelně se vyjadřovat, problematické vztahy, či přetvařování. To vše pro mě zvýrazněné tím, že postavy jsou spíše introvertní, a i proto mi ten příběh dává větší smysl. Má to dobrý soundtrack a herci, především pak ústřední dvojice, hrají naprosto dokonale. Všechno to má ovšem jeden háček. Příběh je dost často frustrující a postavy se často chovají iracionálně nebo jednoduše nedokáží srozumitelně komunikovat, což může vést až k tomu, že je to celé stejně frustrující i pro sledujícího diváka. Pravděpodobně to byl záměr, ale důsledkem toho je, že spousta lidí to nejspíš nedokouká, což je škoda. Tady asi vážně dost záleží na tom, jaký jste ročník narození. (04.02.2021)