Podzemka

Filmová metra jsou opravdu zvláštní. Všude je otevřeno, všude se svítí a na těch důležitých místech nikdy nikdo není, takže se můžete vesele pohybovat kde chcete. Ono to možná s realitou nemá moc společného, ale jako filmová fikce oslavující svobodu a nezávislost to nevyznívá špatně. Isabelle jsem dosud viděl jen ve dvou filmech, v obou působila jako profesionální plačka, žena, která nezná úsměv. Konečně jsem jí taky viděl v té živější poloze a v naprosto geniální scéně (nóbl večeře). Co je ale hlavní, Isabelle je neskutečně zajímavá žena a vlastně i herečka. A nemyslím to jen jako metaforu ke slovu krásná (i když s Irokézem je neskutečně sexy). Co říci k filmu? Jako celek nic moc, jako sled různě zajímavých, kvalitních a zábavných scének to docela jde. Místy je to zábavné, místy je to dojemné, místy hrozně oduševnělé a nakopávající, místy ale taky trochu zmatené, nudné a nezáživné. O logice věci nemluvě (všichni ho hledají, ale on se svobodně pohybuje po metru s odbarvenými vlasy, ve výrazném županokabátě a se slunečníma brýlema a výrazným ksichtem Christophera Lamberta, nápadnější už být nemůže). Kapitolou samou o sobě je hudba, která je výborná a u některých scén vás až napadne, že byly točeny jen kvůli ní. A Jean Reno jako bubeník (který se, na rozdíl od jiných filmových bubeníků, alespoň snažil trefovat do hudby) je fakt k pousmání. Určitě si to někdy pustím znovu, ale asi budu občas přetáčet. (11.12.2013)

Poslední dva filmy, které jsem od Bessona viděl, byly pro mě zážitkem. Kéž by se to dalo říct i o Podzemce. V Podzemce stojí za zmínku jen zajímavá a vydařená technická stránka. Divák dostane možnost prozkoumat všechna zákoutí pařížského metra. Na této cestě nás provází hromada dosti svérázných postaviček a další hromada velmi příjemné hudby. Ovšem, jakmile se pozastavíte nad otravným a utahaným příběhem, tak vám chvála ihned dojde. Naprostá většina stopáže byla v mých očích krajně nezajímavá, někdy až otravná. Film je bez tempa a bez spádu a celý úspěch vsadil a marně hledal v extravagantnosti. Další drtivé vítězství zajímavé formy nad krajně nezajímavým obsahem. Co se týče herectví, tak se neztotožňuji s popraskem kolem Lamberta, který zde hraje těžce přeafektovanou roli. Oslovil mě snad pouze Michel Galabru, který je dobře známý z četníků a zde hraje velice obdobnou roli. Velmi slabé dva kousky. (12.05.2019)

Podivný, ale podmanivý příběh o "obyvatelích" katakomb a temných zákoutí pařížského metra, kteří si žijí svým vlastním životem ve svém vlastním světě. Při automobilové honičce zaparkuje hlavní hrdina své auto u brány do podzemky (jak nám napovídá název filmu) a tak se mu tam zalíbí, že tam společně s ním strávíme celý film. Ještěže nám to temné prostředí, kam nepronikne ani paprsek slunce, zpříjemní svými půvaby Isabelle Adjani, v roli flegmatického policejního šéfa se opět (po kolikáté už) představí Michel Galabru a celému tomu kolotoči udává rytmus za bicími sedící Jean Reno. (26.05.2011)

Nezajímavá odpověď na americké nezávislé filmy plná extravagantních existencí a podivných osudů. Jediným zajímavým prvkem na tomhle filmu Luca Bessona je jeho prostředí - genius loci pařížského metra se všemi těmi tunely, eskalátory, větracími šachtami... Ale i tento klad přesvědčivě sráží herecký výkon Christophera Lamberta, to je ukázka přestylizované topornosti... Podobné filmy: Revizoři, Moebius (13.07.2007)

Bessonův snímek je jako novovlnní U konce s dechem, s tím, že u Godarda je víc poezie. Měl by se taky jmenovat raději Metro, dělá to k tomu cejchu osmdesátých let lepší sound. Parádní je, že hlavní protagonista, takový jarmuschovský typ, je dostatečně výrazný, a baví další známí herci (četníkovský Michel Galabru, Jean Reno, Richard Bohringer z Divy i richardovského Na levo od výtahu). Je to super, když se k tomu člověk uvolní. Film na tmu a na noc. Navíc je docela vtipný. Jestli je to soundtrack pařížského metra, funguje skvěle. (29.07.2009)