Devs

Pre diváka, ktorý rád "dumá", lebo ten čo nie, nepochopí, pričom tá zmysluplnosť, v kombinácii s prvkami drámy a dlhých záberov "do blba", rozhodne nemusí sadnúť každému. Tí, čo "šukajú" niečo akčnejšie, živšie, rýchlejšie, by "Devs" mali z možností "Chci videt" vyradiť. Bude Vás to menej bolieť, Brufen nezaberie .. (10.07.2020)

Téma a vizuál celkem bez výtky, ale obsazení je jak nepovedená party, kde se setká pár kapacit z Hollywoodu s vyhaslýma hvězdama z reklamy na aviváž a rozhodnou se spolu něco natočit… místy opravdu smutný herecký výkony, který by člověk od dílka s takovým potenciálem jen těžko očekával a o to smutněji mu z té marnivosti je. (04.06.2021)

Natočeno je to zručně a nápad je to dobrý, ale vše to bohužel padá na strašných nelogičnostech. Událost z prvního dílu, která je hybatelem veškeré akce a hlavní záporák nakonec nemají na děj téměř žádný vlil. A tak je to i s několika dalšími událostmi které jsou ve výsledku strašně prázdné. Zvrat na konci je vlastně strašně předvídatelný a mohla se oněj pokusit každá postava a vcelku mě překvapilo, že ta teorie nebyla tímto způsobem ověřena prakticky hned. Nakonec vcelku zklamání a promrhaný potenciál, který dojíždí na nelogiku děje a až příliš uspávací tempo příběhu. (16.03.2021)

Vyučený artový hysterik Garland vytáhl z krabice polomrtvou prašivou Schrödingerovu kočku a vykrmil ji Uranem 235. Načež nade vši pochybnost zjistil, že by to štěpení stejně nerozchodila, čili byla jednoznačně v superpozici mršiny už v momentě, kdy ji ten singulární kokot začal cpát tím obohaceným Whiskasem. Tímto jednoznačně prokázal, že Plancek byl jen termodyslektický nedouk a ve skutečnosti je základní kvantovou veličinou tak zvaná Garlandova konstanta, definující poměr mezi hybností pravé ruky a vlnovou délkou egokokotismu. Vyjádřeno vzorcem g = λda / Ψcho * πčus, to celé na druhou. Dozajista opojen tímto nebývalým legovědeckým úspěchem, opět uplácal silou celé své odbornosti v katechismu a historii patlalů přiblblý, kvantově religiózní popkornový pseudoblábol pro převzdělané instáčové přikyvovače a následovače o tom, co by se mohlo přihodit, kdyby se traumatizovaný Ježíš stal ředitelem Intelu. A v jeho dualitě se zacyklil natolik, až zapomněl, že má vakuum nejen v hlavě, ale také ve stěnách svého sajbrbaráku. No dobře, je to jakože sci-fi, takže si ten kvantový klerik muže cucat z prstu sebevětší pičoviny. Nicméně i sci-fi se dá udělat poutavě a zábavně, a ne tak, že z osmi hodin hrací doby dvě čumíte na zlatou kostku, která světélkuje a dělá vžuuum, další tři na vykuleného, do blba hledícího mastňáka, pronášejícího přehluboké, transcendentálně narkomanské bonbonmoty typu „Determinismus je divný, ale také krásný. Když vlastníš všechna data, vlastníš podstatu dat.“, dvě hodiny na televizi s dojebanou anténou, vysílající zrnící Golgotu, a pouhou hodinu je to jakože ten napínač, kdy mastňák unyle podusí slizkého Rusáka a dva nesympatické ťamany, protože mu brání v křesťansko – demagogické derelativizaci jeho antikoncepčního selhání. Při té prudě se mi celý čas honila hlavou dnes již klasická wykydpedická simplifikace objasnění Teorie relativity zedníkům, uklízečkám, řidičům hovnocuců a obráběčům kovů, kterou se Aleks při své tolik sofistikované tvorbě nepochybně bezvýhradně řídí: „Představ si, že mi strčíš nos do prdele. Já mám nos v prdeli, ty máš nos v prdeli. Kdo z nás je na tom relativně lépe?“ V jiné realitě, kde jsem přitroublý náctiletý pičus nebo nudofil s hornickým učňákem, teď možná nadšeně jásám nad nebývalou hloubkou a zábavností té megachitré fizikálňý kosmologyje a blaženě si mnu urychlovač částic. Ovšem v téhle to dokonale otráven posílám do černé díry. Tedy vlastně do piče, aby náhodou nedošlo k nějaké interdimenzionální diferenci, zhroucení kvantové vlny a nežádoucí transpozici identit. (08.05.2020)

Režijní tvorba Garlanda (ale vlastně i ta scénáristická část kariéry) by se dala definovat jako schopnost najít dobré téma a setup, hodit do labyrintu pár postav, na jejichž řešení - a pak si to pokazit béčkem, při kterém ta snaha o nějakou uměleckou stylizaci a hloubku přijde vniveč. U předchozí Anihilace už se mistr velmi sekl s tou nudou a prázdnotou, která měla zřejmě naplňovat; a tady nám servíruje zbytečně moc dílů odvíjejících se pekelně pomalu. Velmi nepovedená je celá linie s úplně blbým sekuriťákem. Drama celého seriálu spočívá v odmítání jiných řešení a zda jsou taková řešení správná - ale po finále vám dojde, že to byla jen pojistka scénáře, aby se někdo s možnostmi Devs nepokoušel dělat podstatně divočejší a zajímavější věci, které by scénárista musel vymýšlet. To je dost slabé na to, že Garlanda očividně nikdo moc nešikanoval, jak má svůj seriál točit. (24.06.2020)