Réžia:
Jack ClaytonKamera:
Freddie FrancisHudba:
Mario NascimbeneHrajú:
Simone Signoret, Laurence Harvey, Heather Sears, Donald Wolfit, Donald Houston, Hermione Baddeley, Derren Nesbitt, John Westbrook, Jack Hedley, Ian Hendry (viac)Obsahy(2)
Dělník Joe Lampton najde práci u bohatého průmyslníka a rozhodne se ucházet o jeho dceru. Když jeho plány ztroskotají, hledá útěchu u Alice, starší vdané ženy. (Netflix)
Recenzie (32)
Mladý ambiciózních muž se po válce přistěhuje do nového města. Má dobrou práci, ale není spokojen. Ve válce ztratil oba rodiče a nechce se vracet do rozbořeného domova a znovu jej od základů budovat. Seznámí se s mladou dívkou z bohaté rodiny, její rodiče však vztahu všemožně brání. Proto vezme zavděk starší vdanou ženou. Oběma vyznává lásku, obě však pocházejí z "lepší" společnosti, která mu jeho status dává často najevo. Miluje alespoň jednu z nich nebo touží jen po penězích a postavení? Brzy přijde čas, kdy se bude muset rozhodnout. ()
Bída britské kinematografie II. Stejně jako u jiných filmů "proudu" Kitchen sink realismu/ Free cinema, musíme se nepozastavit nad jejich dvojznačností (pojímáno pochopitelně z historické perspektivy): kvalitní filmy, beze všeho, ale spíše "kvalitní" než "filmy". V tomto filmu je zpětně možno nahlédnout osud britského filmu - zatímco v r. 1959 vzniká "U konce s dechem", v Anglii vzniká "Room at the Top". Zatímco dialogy Belmondo - Seberg některým tehdejším divákům připadaly tak nepromyšlené, že si mysleli, že je Godard vymyslel až na place, slovní výměny Harvey - Signoret a spol. jsou samozřejmě promyšlené, vypointované, vzletné... Zatímco v r. 1959 se ve Francii začali diváci učit chápat příběh pomocí střihu, her s odkazy na jiné filmy, začali si zvykat na postavy doslova rozmlouvající s divákem, chápat rozpoložení Sebergové spíše než skrze to co říká skrze to jak se prochází po letních pařížských bulvárech a jak se otočí zády ke kameře, ve VB roku 1959 jsou lidé odkázání na dramaticko-literární dílo klasického střihu, "pouze" (i když je to samozřejmě důležité) okořeněné o nový obsah (tedy sociální kritiku typického britského života). V době nástupu filmových nových vln Britové osudově zaspali a jako celek se nedokázali dodnes osvobodit ze zajetí divadla a literatury. ()
Touha po společenském vzestupu prostřednictvím výhodného sňatku jako téma je již docela zastaralé, poněvadž společenské nůžky dnes přece jen stříhají v jiných partiích než v tehdejší době, ale Simone byla božská a nadčasová a vášeň k takové ženě si dokážu naprosto plasticky představit jako Dalibor Vrána. Továrníkova naivní a lehce rozmazlená dceruška, vyčuraný pan továrník a jeho společenskými povinnostmi zahlcená žena a další věci pak hezky zapadají do dobového schématu, nicméně tak na mě díky tomu zrovna nečpěly životem. Ale hlavní hrdina z nižší společenské vrstvy se jako uvěřitelný člověk se všemi jeho slabostmi a hříchy povedl a jeho kočkování se Simone vše bohatě vynahradí. A konec, ten laťku zvedá ještě o stupínek výš. Silná čtyřka. ()
Tvdosť, s akou sú prezentované spoločenské bariéry, je nevídaná. Rozdelenie ľudí do spoločenských kást srší z každého metra filmu a nad tým všetkým svieti nerovná láska zrelej ženy k mladému ambicióznemu mužovi. Sú dva roky po vojne a tento mladík sa rozhodne, že chce žiť na spoločenskom výslní. Lenže cesta hore je tŕnistá a výsledok má napokon horkú chuť blenu... Jack Clayton natočil poctivý film, kde nám porcuje vtedajší pohľad na svet s neuveriteľným chladom a pokojom, ale dokáže zažnúť aj svetielko na konci toho tunela. Ku kladom patria aj výkony Simone Signoret a Laurenceho Harveya, kde obaja potvrdili, že ak majú čo hrať, dokážu ponúknuť skvelé výkony. Hoci o Signoret som vôbec nepochyboval. ()
Těžce se smiřuji s tím, když nanicovatá slepička má být konkurencí pro krásnou ženu jakou v té doby jednoznačně Simone Signoretová byla. Takže plně chápu pocity hlavního antihrdiny. Řešení romantického trojúhelníku není nikdy správné, vždy odejde někdo zraněn a většinou to bývá ten, který si to nejméně zaslouží. Zde nám k tomu hrála pompézní hudba, která by se bez potíží umístila v hitparádě inauguračních obřadů, jako hudba filmová však příliš šancí nemá. Charisma Signoretové vytáhlo tento snímek z průměru a dodalo mu lesku alespoň v těch scénách, v nichž se objeví, což je bohužel tak maximálně polovina snímku. ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (10)
- Distributor se ani nenamáhal snímek předložit Správě kodexu, protože věděl, že je to beznadějné. Vzhledem k tomu, že film nebyl schválen, tak se promítal ve filmových klubech a nezávislých kinech. (Zetwenka)
- Film vznikl podle literární předlohy Johna Braineho. (Zetwenka)
- Film je zakázán v roce 1963 v Atlantě v Georgii městskou vyhláškou. Distributor se soudil. Soud rozhodl, že vyhláška je neplatná. Atlanta se nevzdala a schválila si novou vyhlášku a stanovila 3 nové kategorie označení filmů na schváleno, nevhodné pro mládež a nepřijatelný. Filmový inspektor vše, co se ve městě mělo komerčně promítat, přezkoumal. Pokud se film promítal při označení nepřijatelný, znamenalo to automatické zatčení a pokutu 500 dolarů, uvěznění na 30 dnů nebo obojí. Místo nahoře je v Atlantě zařazeno do mládeži nepřístupno a vyhne se tak zákazu. Tento film prošel, ale nebezpečí, že cenzoři si najdou další filmy, přetrvávalo. (Zetwenka)
Reklama