Noc živých mŕtvych

Romero nekompromisně odříznul hororový žánr od jeho goticko-nadpřirozených kořenů a pod vlivem Mathesonovy novely Já, legenda šokoval diváky zřejmě prvním příkladem tzv. sociologického hororu (za jehož otce bývá někdy neprávem označován Craven). Dokázal zachytit soudobý strach z represivního aparátu, znepokojení ze stoupající kvantity a brutality násilí v ulicích. Možná nejvýmluvnějším komentářem k době je závěr, kdy se jako největší zrůdy neprojeví zombies, ale (bílí) venkovští balíci, zastupující nedůvěryhodné autority. Laciná vizuální stránka byla zčásti nutností, zčásti snahou přiblížit se dobovému televiznímu zpravodajství (rovněž černobílému). Výsledkem je nejen přelomový horor, stojící na počátku vlny neučesaných „feel-bad“ filmů (Poslední dům nalevo, Texaský masakr motorovou pilou...), ale také kruté a pravdivé zachycení nálady pro (nejen) americkou společnost zlomových let. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, Kusko.t2, MIMIC (25.10.2011)

Neoddiskutovatelně naprostý kult své doby, který z pohledu dnešního diváka ovšem ztratil to zcela zásadní - potenciál jakkoli vyděsit. Dnes už je to tedy jen taková konverzačka několika magorů, kteří spolu musí nedobrovolně bránit dům před bytostmi, které se příliš neliší od bandy několika desítek alkoholiků, kteří trošku přebrali v hospodě. Není to absolutně děsivé a bohužel dnes už ani kdovíjak zajímavé a zábavné. Snímek vhodný výlučně pro studentské analýzy než pro takové to domácí hororové pokoukáníčko. [25 %] (06.12.2023)

Presvedčivosť príbehu vyplýva z absencie humoru. Ak sa Peter Jackson diví, prečo sa toľko hororov berie vážne ("robiť tak Hellraisera, Pinheada by som otrepal o múr, až by sa mu tie ihly zapichli do hlavy celé"), odpoveď je prostá - najúčinnejšie je sebarešpektovanie. Čierny humor je síce fajn, no len čo vstúpi na scénu, podráža nohy tomu, čomu má slúžiť. A "Noc živých mŕtvol" je legendou práve preto, lebo sa rozumne vyhýba jacksonovským "zapichovačkám". Ja netúžim vidieť zombi, ktorá obeti najprv predloží menu vo francúzštine a zacituje z neho. Chcem vidieť to, čo Romero ponúka v prvých cca 13-tich minútach (mimochodom, geniálny tieň, ktorý sa objaví na skle predtým, než Barbara vystúpi z auta akoby dával na známosť, že tu nebudeme mať do činenia len s hrôzou, ale i ozajstnou filmárčinou). Film má kultové parametre i z iného dôvodu. Povedal by som, že medzi "Nosferatu" a "Night" nebol žiadny skutočný horor. Najprv Nosferatu, potom dlho nič, resp. roztomilé opusy štúdií Universal a Hammer a odrazu... Ak si po spomínanej úvodnej 13-minútovke neučešete vlasy, zostanú vám stáť na hlave až dovtedy, kým vás na to neupozorní kolega v práci alebo sluha menom Igor. Hudba, anticipujúca Carpenterove tóny Halloweenu a Hmly (videl som verziu na DVD od firmy Oracle z roku 2002) je príliš skľučujúca než aby sa dalo na film pozerať častejšie, ale to je v podstate kompliment, však. Niektoré zábery evokujúce fašistický alebo vietnamský (b je správne) holocaust by pre určitých ľudí mali byť znamením toho, že horor zrejme nebude tak obsahovo vyprázdnená záležitosť. Vďaka Romerovi tu teda máme tzv. absolútny horor, ktorý odnaučí slušnému zvyku chodiť na pohreby. Éra kvetinových detí tu končí a začína éra detí voňajúcich fialky odspodu. Ak po zhliadnutí tohto filmu nebudete mať nočnú moru, potom ste Jack Rozparovač, George A. Romero alebo zombi. PS: Predtým, než sa rozhodnete pozrieť si farebnú verziu, uvážte, že čiernobiely look sa na konečnom sugestívnom pôsobení diela podieľa cca 40 percentami. Film je totiž aj nezastieranou poctou nemému filmu. (01.04.2005)

Tenkrát to v kinech musel bejt fakt nářez a být vlastníkem osamnělé farmy jistě bych se večer rozhodl přespat raději v hotelu ve městě než jet domů a bát se každýho stínu venku. Tohle je zkrátka začátek té dlouhé řady zombie hororů, které kupodivu dnes už tak nefungují, protože jsme stále otrkanější...Chrchlající mrtvák za dveřmi už dnes není nic tak neobvyklého čeho by se divák leknul, to už jich musí být aspoň celé město nebo celý stát aby se o tom dalo točit... Tehdejší černo-bílé zpracování tomu dalo ještě něco navíc. * * * * (22.01.2012)

Night of the Living Dead jsem paradoxně viděl z Romerova zombie seriálu jako poslední, a musím teda říci, že svůj debut se mu zatím překonat nepodařilo. Je pravda, že některé momenty už dnes působí trochu směšně, stejně tak jako chování postav, ale svou atmosféru film stále má (půlnoční projekce mu jistě pomohla). Moc se mi líbilo, že hrdinové získávali informace z televizního a rádiového vysílání - připadalo mi to dost reálné a vzpomněl jsem si při tom na povodně z roku 2002, kdy jsme čekali na nejnovější zprávy stejně nedočkavě jako oni. Vyzdvihnout se musí závěr, ten se totiž opravdu povedl (ačkoli má své logické mezery). Horror movie of the Year (30.11.2008)