Tokyo Vice

Snaha proniknout do tokijského podsvětí 90. let, kde nic není tak, jak se na první pohled zdá. První sérii odstartoval legendární Michael Mann (bohužel zůstalo jen u jediné epizody), který ostré hochy vyměnil za podrobný diskurz do práce japonské policie, která je proslulá svou kontrolou nad informacemi, a způsobu, jakým úřady spolupracují s novináři. A to vše s nezbytnou společenskou rovnováhou se zakořeněným organizovaným zločinem. Aneb jak první zahraniční kriminální reportér Jake Adelstein v největších japonských novinách k prvním případům přišel… „Prchl“ od rodiny k nalezení nezávislosti, snaží se zapadnout a ctít systém plný rituálů a kodexů chování. Jenže docela brzy podřadíme. Kořeny Yakuzy jsou předlouhé, tudíž se policie alespoň snaží mezi klany udržet mír. Brzy se Ansel Elgort (Jake) od detektiva Kena Watanabeho dozvídá pár dílků skládačky. Poznává společnici Samanthu, kterou drží sen o vlastním byznysu, vzniká i pouto s členem klanu Satem, které je tu vlastně jen díky společné lásce k americké popkultuře. Celkově Jake překvapivě snadno (a podivně) získává důležité kontakty i důvěru řady lidí. Hlavně mi ale nesedělo, že předtím nevěděl, jak to v praxi chodí. Šel až do morku kostí, od jazyka přes kulturu až ke složitým přijímacím zkouškám, aby se dozvěděl, že investigativní novinařina a „skutečné“ zpravodajství vypadá krapet jinak. Právě proto to úplně není o příběhu horlivého novináře, ale o samotném Tokiu ve všech jeho odstínech. Ale když už jsme u „cizáckého“ žurnalisty, jeho zatvrzelost a umíněnost se u něj postupně překlápí spíš do otravnosti. Myslím, že Ansel Elgort mohl najít zajímavější způsob, jak postavu uchopit. (17.06.2022)

Skvělá exkurze do japonského podsvětí a japonské kultury. V seriálu se střetávají rozdíly v japonské a západní kultuře ale i v herectví, které hodně vychází z práce s hlasem. Příjemně mě překvapil Ansel Elgort, který hraje prostě parádně. Naopak Ken Watanabe oproti jiným japonským kolegům rozhodně tahá za kratší konec. Masayoshi Haneda, Shun Sugata, Ayumi Tanida jsou totiž proklatě charismatičtí jakuzáci. Skvělý je i Hideaki Itō v roli kontroverzního detektiva. Nejvíc mě ale zaujal Shô Kasamatsu. Jeho mafián je úžasně zahraná rozporuplná postava, ve které se tříští spousta emocí, jež ale projevuje navenek hlavně drobnou mimikou obličeje. Rachel Keller je fajn. Dobře hraje a dobře se na ní kouká.  Tokyo Vice je skvělý seriál, který postupně graduje a já jen doufám, že si druhá řada udrží stejné tempo. (13.07.2023)

Jsem skoro až překvapenej, že je tohle projekt pouze USA. Musím říct, že prostředí Japonska, resp. jeho podsvětí a to další propojení do celé struktury, je tady fakt precizní. Navíc cizí element v dané zemi a v daným městě (mladej ambiciózní novinář) je dobrej prvek, tady vůbec nic nenarušuje, krom toho musím ocenit, že se A. Elgort kvůli roli opravdu naučil japonsky, to jako klobouk dolů. Je to drsný, pochmurný, nepříjemný, sem tam nějakej ten nečekanej zvrat, ale bohužel taky nějaká ta berlička v podobě prazvláštních "náhod", aby sice tvůrci dali důraz na napětí, no logika pak jde občas stranou. A to je trochu škoda... Nicméně po první sérii dávám palec nahoru a těším se na další. Tohle vypadá nadějně! (05.06.2022)

Wow, v posledních epizodách druhé sezony to tedy solidně rozjeli, perfektní drama s bezchybným dotažením do konce. Jak většinu série jeli pomalé vyprávění se soustředěním na postavy a vztahy mezi nimi, tak to byl jen buildup k tomu aby v poslední třetině série příběh scénáristé čistě rozsekli - až je mi líto že jsem seriál jel postupně s týdenními rozestupy, při bingování by ta gradace působila ještě mnohem líp. Kdo se bál že tato sezona skončí stejně neuzavřeně jako ta předchozí, tak se do seriálu směle může pustit, neuzavřené tu nezůstalo prakticky nic - jen s mírným  závěrečným pomrknutím k tomu že (nové) příběhy těch postav mohou v dalších sezonách klidně pokračovat. Ale nečekejte akci, ta je v seriálu jen velmi minimálně. Jako celek je to nejlepší Michael Mann od Collateralu. (05.04.2024)

V roce 2009 napsal Jake Adelstein jakousi knihu o Japonsku (prý memoáry) o které se už tenkrát pochybovalo jak moc se zakládá na pravdě. No a podle toho se teď uplácal na HBO seriál. Na osm epizod je to celkem rozvleklé a se spoustou zbytečných odboček. No a aby toho nebylo málo, série není solidně ukončena a bez pokračování (které HBO odkleplo teprve před třemi dny) působí jako dost nedotažený polotovar. Ano, má to atmosféru a jako sonda do japonského podsvětí super. Ale nějaká konzistence ve vyprávění tedy ani omylem. Prakticky bez toho, aby člověk hledal po internetu další informace, nedává seriál jako takový (po první sérii) vůbec smysl. Seriál se proto vyplatí sledovat najednou (a pouze) obě řady najednou. Lituji tedy všechny, co čekali dva roky na dokončení poloviny příběhu.  Podrobněji u jednotlivých epizod. (10.06.2022)