옥자
Okja
Réžia:
Džun-ho PongKamera:
Darius KhondjiHudba:
Jae-il JungHrajú:
Seo-hyeon Ahn, Jake Gyllenhaal, Tilda Swinton, Paul Dano, Steven Yeun, Lily Collins, Shirley Henderson, Daniel Henshall, Giancarlo Esposito, Devon Bostick (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Deset krásných let se mladá Mija (An Seo Hyun) starala v srdci jihokorejských hor o svou obří zvířecí společnici Okju. Vše se ale změnilo ve chvíli, kdy se Okji zmocnila nadnárodní společnost Mirando Corporation, která ji přemístila do New Yorku. Bezcitná ředitelka společnosti Lucy Mirando (Tilda Swinton) má se zvířetem své vlastní plány a Mija se musí vydat na dlouhou a náročnou záchrannou misi, aby mohla svou milou Okju dovést zpět domů. Na cestě se ale setkává s dalšími lidmi, kteří mají o osudu zvířete své vlastní představy. (Kiisaki)
(viac)Videá (2)
Recenzie (148)
Hodně nevyrovnaný film. Začne jakousi korporátní mega show, kde se mi líbilo, že jde o parodii na různá ekologická hnutí. Ale pak se to přesune na skoro 40 minut někam do korejských hor, kde ty zpomalené záběry holčičky a veleprasátka (připomínající spíše přerostlého hrocha) jménem Okja v přírodě jsou ubíjející. Na chvíli se objeví trochu vtipu, když přijede moderátor televizní zvířecí show, ale pak zase musíme čekat, až se holčička dostane do Soulu a začne honička s hodnými teroristy, kteří nikomu nechtějí ublížit. Honička je vtipně natočená, jenže je jak z jiného světa najednou, protože to začne připomínat slapstick komedie (zvlášť to použití kuliček). Jako člověk se zasměje, ale nevím proč, přišlo mi to takové... zbytečně naivně hloupé. Popravdě i těžko říct, jestli film souzní s ekologickými aktivisty (jakože to chvílemi vypadá, že těžce ano), nebo je jenom proti modifikovaným potravinám obecně (což bych i chápal), či si z toho všeho naopak dělá jen prdel a vlastně nemá názor. Každopádně, jestli by se mě někdo ptal, jestli si po tomto filmu (a po těch vysoce emotivních záběrech z jatek) ještě někdy dám bůček nebo šunku - jo, dám. Mě by v divočině taky třeba lev sežral, aby si doplnil bílkoviny, a nekámošil by se se mnou, ani by nedal na moje velká hnědá kukadla. Jo a mimochodem, Mija se celou dobu tváří jako Majka z Gurunu, a občas má i její nadpozemské supermaní schopnosti. ()
Trochu mě mrzí, že se film aspoň letmo nezabýval dopady živočišné výroby na životní prostředí, když už v centru dění stojí druh superčuníka, jenž má zefektivnit masovou výrobu… ehm, masa a ulehčit přírodě v přelidněném světě, v němž se drtivá většina z nás láduje výrobky, jejichž produkce je extrémně neefektivní. Ale jak se ukáže, vynechání tohoto aspektu má v příběhu své opodstatnění, takže se v tom zbytečně nevrtejme. Okja je plná balancování na hraně dvou kontrastů: mezi dramatem a komedií (člen Animal Liberation Front odmítá většinu potravy kvůli způsobu její produkce a následně společně s parťákem stereotypně chroupou chřest nebo co, jako by syrová zelenina byla to jediné, čím se živí), přepálenými hereckými výkony někde mezi karikaturou a excentrickým šílenstvím (Tildě Swinton se podobně jako ve Snowpiercerovi daří najít mezi těmito dvěma póly rovnováhu, u Jakea Gyllenhaala povážlivě převažuje karikatura), otravným didaktismem a nepřikrášleným zobrazením toho, jak to ve světě prostě chodí. Díky zesměšňování a kritice obou stran, tedy „těch hodných“ i „těch zlých“, se Bongovi daří vyhnout jednostranné agitce. Pokud by však měl někdo pocit, že nadržuje postavám, které se snaží Okju chránit před zlým korporátem, protože směřování příběhu sleduje z jejich perspektivy, ať se někdy zkusí projít po ulici a aspoň na pár minut skutečně intenzivně vnímá, čím je ze všech stran bombardován a pak si upřímně odpoví, zda se právě v naší společnosti náhodou neupřednostňuje pouze jedna strana, tentokrát ta druhá. Jestli nemá daná osoba na očích skutečně silné klapky, tak snad minimálně uzná, že to tak je a najednou už to tak jednoznačně v neprospěch Bonga nebude. Je příhodné, že hrdinkou Okji je mladá dívenka (která prakticky celý život vyrůstala s Okjou po boku, navíc na venkově), protože jsou to právě děti, které vnímají svět neposkvrněnou optikou a mívají často velmi silný, upřímný a ještě nezkažený vztah ke zvířatům, dokud se do tohoto vztahu nevloží dospělák a postupně je nepřeprogramuje. ()
Přijde mi super, že takováhle ulítlost vůbec vznikla a dokonce v ní hrají známé hlavy. Kritika masnýho průmyslu, korporací i aktivistů je v tom zřetelná, ale naštěstí se to primárně soustředí na příběh holky, co pro záchranu svého superprasete udělá všechno. To mě na tom bavilo i dojímalo. Maso kvůli tomu sice žrát nepřestanu, ale Netflixu tleskám za podporu takto originálních filmů. ()
Okja, aneb když je film stejně podivný, jako jeho název. Samotný nápad a vizuální zpracování jsou na špici, ovšem se zbytkem snímku je to již složitější. Příběh dokáže být nádherný a dojemný, občas i vtipný, bohužel ale tyto pózy střídá s nepříliš úspěšným pokusem o napětí a hlavně obsahuje neúměrnou spoustu divných a příliš šílených scén, které působí jako z jiného filmu a celek výrazně shazují. Tato tónová nevyrovnanost je matoucí a ačkoliv u některých filmů může působit jako osvěžení, zde je to naopak velmi rušivé a pouze se tím potvrzuje tvůrčí zmatenost a nerozhodnost v pojetí zvoleného děje, který není rozvíjen dostatečně zajímavě a tak film zůstal daleko za naplněním svého potenciálu. S hodnocením ale přesto níže jít nemohu, neboť když už zrovna film funguje, je radost na něj pohledět. Jen škoda, že takový nebyl častěji. ()
Galéria (161)
Zaujímavosti (7)
- Vo filme mal Franka Dawsona stvárniť Bill Nighy, neskôr ho nahradil Giancarlo Esposito. (dwdb)
- Tvár Okji bola vymodelovaná na vzor Lamantína. Ide o morské zviera aké obýva oblasť od juhovýchodu USA až po severovýchod Južnej Ameriky a karibskú oblasť. (dwdb)
- Tilda Swinton, hrajúca dvojičky Lucy a Nancy, si už raz dvojičky zahrala vo filme Ave, Caesar! (2016). (Astonko)
Moc milej a příjemnej film, kterej jsem si na nedělní podvečer pustil a vůbec toho nelituji, protože věřím, že mnoho lidí zasáhl u srdce a poplakali si u něj. A není se, čemu divit, jelikož i já jsem si u něj taktéž poplakal. A to už je, co říct, jelikož mně jen tak něco nerozhodí a nebrečel jsem ani na konci Titanicu anebo vlastně asi jo, ale to je jedno. Narazil jsem na něj pří projíždění databází sci-fi filmů, které jsem neviděl a vidím tam obrázek slona, tak jsem si ho ihned bez přečtení obsahu stáhnul a vzápětí ihned pustil, protože moje oblíbené zvíře je slon a klokan. A co nevidím, hned na začátku je mi vysvětleno, že to není slon, ale geneticky upravené prasátko obřích rozměrů, které vyrůstá v nádherné přírodě kdesi v Jižní Koreji společně s její nejlepší lidskou kamarádkou Mijou se kterou zažívá nejedno zábavné dobrodružství. Vše vypadalo v pořádku a myslel jsem si, že sleduji příběh dětského přátelství s roztomilým tvorečkem z živočišné říše a že tam bude maximálně zápletka jako z mého oblíbeného dětského seriálu z dětství s názvem Goro, bílý pes. Po půl hodině tohoto dvouhodinového snímku nastal zlom a já jsem zase dostal takovej vztek, že jsem to musel stopnout a naházet do sebe dvě čokoládičky, abych se uklidnil. Dál psát nebudu, abych nepsal spoilery, ale musím podotknout, že toto co dělají nejenom nadnárodní korporace zvířátkům kvůli svému zisku je do nebe volající a také doufám, že fakt existuje karma, která jim umožní v příštím životě se vtělit pomocí tzv. reinkarnace do těla těchto zvířat. Protože dokud budou žít takovéto kreatury, kterým já neříkám lidi, tak žádná lidská instance je nepotrestá. Ale až se dostanou na smrtelnou postel, tak se jim před očima objeví všechny zlé věci, které za celý život udělali a jelikož reinkarnace je založena na zásadách příčiny a jejich následků, tak si myslím, že to mají spočítané tito bohatýři, kteří nemají a nikdy nebudou mít dost, aby byli spokojeni. Pak je tu další věc, kterou jsme mohli vidět v tomto sice fiktivním příběhu, ale položeném na reálném základu a to je to, že existují lidé, kteří proti těmto bastardům bojují většinou nenásilnou formou a z mého pohledu by za to zasloužili minimálně metál, protože většina lidí jsou konzumenti a jsou mezi mentálové, kteří spořádají třeba i pět kilo masa týdně a pak se potěj a smrděj seškvařeným tukem, kterej jim leze i z uší, A dokonce jsem jel jednou na Moravu na brigádu, která spočívala ve sbírání jablek a tam byl chlapík, kterej popojížděl s bednami svým traktůrkem a ten mi dokonce říkal, že si neumí uvařit jídlo bez masa a že dokonce ani jedno nezná. Tak jsem vytasil svoji encyklopedii jídel, kterou mám pečlivě uschovanou v mojí makovici a vyhrkl jsem na něj asi sto jídel, které jdou udělat bez masa. A on tam celou dobu jen tak stál s otevřenou hubou a potil si to svoje sádlo, které přilákalo samozřejmě velké množství masařek a dalšího nepříjemného hmyzu. A takových retardérů žije v našem okolí velké množství a tento film by ani nepochopili, protože na to nemají buňky. Pochybuji, že tento snímek otevře těmto lidem oči, ale jsou mezi námi tací kteří ten rozum v hrsti mají a je to i vidět na zdejším hodnocení a proto já dávám 100%. () (menej) (viac)