Okja

Okja je krásný film o vztahu holčičky a jejího poněkud netradičního prasete, na jehož pozadí se tvůrci potýkají s daleko horším a nepříjemnějším tématem. První půlhodina je usměvavá v příjemném prostředí, která nás připravuje na postupné zhušťování atmosféry. Od chvíle kdy se objeví spolek ALF to najednou dostává jiný rozměr a celkově je to mnohem zajímavější. Posledních 25 minut byla ale neskutečná síla a celkem až tlak na moje emoce. Jeden z filmů, který mi zas o trochu víc otevřel oči a donutil k zamyšlení. (30.09.2017)

Prasátko Babe (v podobě bachyně všech bachyní) už zase jede do města aneb sociálně-korporátní kritika skrze žánrový megamix s pitvořícími se hvězdami za doprovodu balkánské dechovky. Dle veškeré logiky by to nemělo fungovat, ale Joon-ho Bong již poněkolikáté dokazuje, že nesourodost umí udržet na uzdě. Sice to má zákonitě mnohá "ale", ovšem výsledek je vždy minimálně zajímavý a v těch nejlepších případech, ke kterým se i Okja těsně řadí, dokonce přímo výtečný. (02.07.2017)

Joon-ho Bong stejně jako v jeho minulém počinu Snowpiercer nachází šikovnou cestu jak okomentovat dění v naší společnosti. Okja se ale na rozdíl od Snowpiercera vydává cestou trochu jinou, lehce afektovanou a více emoční. V jádru je to především klasický buddy pet film o malé holce, která má svoje zvíře, v tomhle případě přerostlé hroch-prase (trochu nepovedené CGI zvíře, které ze začátku bije do očí než si na to člověk zvykne), na začátku filmu se vyskytne nějaký problém, který svede tuto dvojici na dobrodružnou cestu a film pak celou dobu směřuje k emočně vyšponovanému finále. Nebyl by to ale Joon-ho Bong, aby do toho nepřimíchal pár originálních ingrediencí a tuhle klasickou formu trochu nezpestřil. Vytváří hlavního záporáka v podobě korporátní společnosti v čele s Tildou Swinton, která podobně jako Jake Gyllenhaal nevím co to vlastně dělají, ale klobou dolů, že svolili k tomu udělat ze sebe takové karikatury. Dále je tu odbojová skupina, bojující za práva zvířat, která chce pomoci malé Mije v honu za záchranou Okji. Film se tak dá rozdělit na několik částí, přitom každá z nich má jinou náladu a tón. Tempo i prostředí filmu se často mění a když se nad tím člověk zamyslí Okja a Snowpiercer toho mají mnohem víc společného než by se mohlo na první pohled zdát. Oba filmy putují z bodu A do bodu B, přitom šikovně využívají kulis a prostředí v kterém se ta daná část zrovna odehrává, aby dovolili posun filmu do další části. Joon-ho Bong znovu ukazuje jak dobrý je vypravěč, jen se teď vydal do trochu otevřenějšího prostředí a všechny ty cesty, kterými se mohl vydat ho trochu přehltili. Po až meditačním úvodu se film otevře a trochu se ztrácí v tom, jak chce dospět k finále. Prostředek filmu pak působí bohužel trochu zmateně a ono zmíněné emoční finále, které je opravdu velmi povedené nemá až takovou sílu jako by mělo pokud by se film držel v trochu komornější rovině. 62% (17.09.2017)

Zaujímavé spojenie kórejského a amerického filmového priemyslu. Okja je netradičný film, možno skôr filmová rozprávka pre staršie deti . Je isté, že túto sviňu kríženú s hrochom?? alebo čo to má byť si určite všetci obľúbite. Cesta za ziskom v podaní Tildy Swinton v dvojúlohe i ceta za záchranou je plná prekvapení, vrátane drsných scén, kde tieto milé tučné stvorenia čakajú na masovú i mäsovú popravu, následne potravu...Toto deti asi už nebudú chcieť vidieť, ale i taký je život. 80%. (26.12.2017)

Zatím nejslabší a filmařsky nejméně podnětný Džun-ho Pon, s jakým jsem měl tu čest. Balancování na hraně závažného eko-argumentu a bizarní komedie s pomateným Gyllenhaalem a šišlající Tildou Swinton se mi bohužel nejeví nijak sofistikované a navzdory tomu, že se opět jedná o autorsky laděný počin s výrazným rukopisem, musím tentokráte palec obracet lehce dolů. Nejvíce mě pobavila groteskní akční scéna podbarvená mou oblíbenou Annie's Song od Johna Denvera. Prasátko bylo také roztomilé, ale nemohl jsem se ubránit pocitu, jak parádní by z něj byla prosincová zabijačka. :/ 65% (07.01.2020)