Brubaker

Od Brubakera jsem očekávala silné vězeňské drama a dostala "jen" lehce nadprůměrný solidní snímek. Myslela jsem, že děj bude více propracovanější, drsnější, napěchován emotivními okamžiky. Přišlo mi to jaksi rezervované, chladné. Emočně se mě to téměř nedotklo. Jedná se o kvalitní snímek, který však patří k těm, od nichž jsem díky zdejšímu hodnocení čekala více. (19.09.2012)

Sluší se zatleskat. Možná se mi někteří z uživatelů vysmějí, ale opravdu jsem nevěděl, že nový trestanec Robert Redford ve skutečnosti jen poznává otřesné podmínky a poměry, které panují ve věznici, které vlastně nově šéfuje. Když vidí tu hrůzu kolem, začne zásadový chlapík s reformami – brzy však narazí. Nejen na personál věznice a podnikatele z okolí, kteří vězně za vidinou zisku zotročují, ale hlavně na politický tlak. Solidní kritika zaoceánského vězeňství má co říct i v dnešní době, a to film posunuje o stupínek nahoru. Režisér výtečného taktéž vězeňského dramatu Frajer Luke Stuart Rosenberg nechce dojímat, chce jít důrazně za svým – stejně jako vzdělaný ředitel. Výborně napsané, stejně tak i zahrané. (28.12.2013)

Brubaker je podle mě trochu nedoceněnou klasikou. Jeden z nejlepších vězeňských filmů vůbec a že jich bylo natočeno požehnaně a ne ledajakých (namátkou - Frajer Luke (1967), Motýlek (1973), Útěk z Alcatrazu (1979), Kriminál (1989), Shawshank (1994) či Zelená míle (1999) atd.). Robert Redford je jako charakterní a spravedlivý ředitel věznice naprosto fantastický a např. scéna, ve které vězni vykopávají na polích mrtvoly, je opravdu silná a nezapomenutelná, stejně jako netradiční a dojemný závěr s tleskáním. Ovšem bez patosu. Jinak - hudba Lalo Schifrina opět za jedna. (01.12.2009)

Režisér vězeňského dramatu s Butchem Cassidym se pustil do vězeňského dramatu se Sundance Kidem a výsledkem je celkem fajn film o právech i těch nejnebezpečnějších vyvrhelů na slušný život. Asi vám „nedá křídla“ jako (ne)zmíněný Frajer Luke nebo Vykoupení z věznice Shawshank (kde si mimochodem rovněž zahrál Morgan Freeman), ale to ani není jeho hlavním cílem. Film je nebývale drastický, navenek jaksi „ušmudlaný“, tím pádem i oproštěný od jakýchkoliv alegorických prvků typických pro Shawshank. Brubaker je pojat mnohem realističtěji, zaměřuje se více na korupci a politikaření vězeňské správy, nechce o problémech poutavě vyprávět, chce je řešit, což mu sice ubírá na dojemnosti, ale přidává na důraznosti. Redfordův zoufalý boj proti nepráví ve filmu reflektoval (a stále reflektuje) jeho boj i v osobním životě. Signifikantní je závěrečná scéna, kdy se stává vítězem i poraženým současně – je to jedna z těch scén, kdy jsem cítil zvláštní chvění po celém těle. Právě ona nese hlavní poselství filmu – že dobrým člověkem máme být hlavně kvůli jiným, ne kvůli sobě. 80% Zajímavé komentáře: monolog, Jack.Pott (11.12.2006)

Ač zastávám názor, že vězni by se do nápravného zařízení neměli těšit, Brubaker měl něco do sebe. Zatímco zde tolikrát omílaný Shawshank se vydal po líbivé cestě filmové poetiky, on zvolil tu posetou výtluky syrového realismu. Obě dvě vedou do Říma lidskosti - i s tím připomenutím, že člověk může vyhrát proti jakémukoliv systému bitvu, ale nikdy ne válku. Nakonec je zvláštní, jak někdy můžou zásadovost, pevné postoje a charakterová přímost koketovat se sobectvím.. (15.07.2013)