Brubaker

Sluší se zatleskat. Možná se mi někteří z uživatelů vysmějí, ale opravdu jsem nevěděl, že nový trestanec Robert Redford ve skutečnosti jen poznává otřesné podmínky a poměry, které panují ve věznici, které vlastně nově šéfuje. Když vidí tu hrůzu kolem, začne zásadový chlapík s reformami – brzy však narazí. Nejen na personál věznice a podnikatele z okolí, kteří vězně za vidinou zisku zotročují, ale hlavně na politický tlak. Solidní kritika zaoceánského vězeňství má co říct i v dnešní době, a to film posunuje o stupínek nahoru. Režisér výtečného taktéž vězeňského dramatu Frajer Luke Stuart Rosenberg nechce dojímat, chce jít důrazně za svým – stejně jako vzdělaný ředitel. Výborně napsané, stejně tak i zahrané. (29.12.2013)

S Brubakerom mám trochu problém. Som podozrievavý voči filmom, v ktorých sympatický klaďas ide vymýtiť zlo rozlezené do najposlednejších zákutí. Obzvlášť, ak tým supermanom je idealista s ambíciou nahradiť jeden zle fungujúci systém svojou predstavou iného systému. Samozrejme, že to nemôže dopadnúť dobre, pretože vyššie záujmy na vyšších miestach zasiahnu skôr, ako by sa novátor presvedčil, že tadiaľto cesta nevedie. V Amerike je veľa väzňov a tak sa nemožno čudovať snahám o využitie ich pracovného potenciálu. Nemožno sa ani čudovať našim normalizátorom, ktorí po filme vďačne siahli, aby ľudu ukázali, aké je to všetko v tej Amerike prehnité a zlé. A nemožno sa čudovať ani trom hviezdičkám odo mňa, pretože som niektorým postavám a niektorým epizódam filmu jednoducho neveril. (02.10.2010)

Prvních asi čtyřicet minut, než se Brubaker odhalí, je to to nejdrsnější vězeňský prostředí, jaký snad kdo kdy ve filmu zobrazil. Tak tvrdý a nepřátelský podmínky myslím nepanovaly ani na bojišti. Po seznámení se s okolnostmi a hlavními postavami se začne odvíjet samotný příběh. Brubaker je dost naivní a nekompromisní idealista, člověk, který si stojí za svým slovem, sny i zásadami a nehodlá se jim kvůli nikomu a ničemu zpronevěřit a to ani kdyby tím dosáhl svého původního cíle. Neubráním se srovnání s pozdějším Redfordovým snímkem Poslední pevnost, která vlastně pojednává o něčem dost podobným. Z pohledu člověka již znalého Brubakera mi přijde Pevnost jako trapná parodie, výsměch a možná až drzá snaha o rejžování z minulého úspěchu. Pravda, konečné zatleskání mi přišlo stejně dojímavé, jako i happyendové, ale to nic nemění na tom, že je Brubaker jedním z nejlepších, nejsyrovějších a nejreálnějších vězeňských dramat. Žádní hodní dozorci, žádní vězni, kteří se chtějí vzdělávat, skoro žádní vězni, kteří by nebyli křiví jako kosodřevina a o tom to je. O bláhových lidech a jejich snaze změnit svět a zlepšit ho. O Brubakerovi. (11.12.2006)

Drama z vězenského prostředí, od režiséra který vytvořil můj osobní kult jménem Frajer Luke, v hlavní roli s opravdovým profesionálem stříbrného plátna... z toho nemůže vzejít nic jiného, než další učebnice filmového řemesla. Jenom nevím, jestli mohu uplný závěr, označit za ono pověstné znaménko krásy:) (20.08.2007)

( POZOR !! OBSAHUJE SPOILERY !! ) "Hele, Brubakere, víš co ?? To je poprvé za patnáct let, co slyším ty kluky se smát !!" Skvostné nadčasové drama dua Rosenberg, Rafelson z vězeňského prostředí s Robertem Redfordem, který je skvělý jako vždy, v hlavní roli nastupujícího ředitele státní věznice Brubakera, který aby poznal skutečné poměry ve svém novém působišti, nechá se tajně zavřít mezi ostatní mukly, přičemž už jen tahle samotná úvodní zápletka, která při první projekci bez předchozích informací dost šokuje, se zdá být, jakkoliv je naivní, dokonalý stavebním kamenem filmu, mě dlouhá léta tak nějak míjelo, slýchal jsem na něj jen slova chvály, která teď, kdy jsem se k němu dostal, musím jen uznale potvrdit.. Geniální a silný snímek zdánlivě vypráví příběh novodobého Sisyfa, člověka, který ve své nekonečné naivitě a neústupnosti touží něco změnit tvrdohlavě bráníc pravdu a spravedlnost v dnešním světě ovládaném mocí peněz, kde nic není černobílé !! Ve světě, kde si každý brání své vlastní zájmy a své koryto, působí Brubaker jako směšná báchorka s absencí úderné pointy, což mu však dodává působivou známku lidskosti a opravdovosti !! Zamrzí snad jen zjednodušený pohled na všechnu tu kriminálnickou verbež, který omlouvajíc ji v zájmu humánnosti a infantilní představy, že v každém musí být něco dobrého, filmu zbytečně podráží nohy, poněkud slabší soundtrack Lala Schifrina a vlastně i ta závěrečná scéna, jakkoliv neuvěřitelnou sílu přes svoji koňskou dávku patetismu v sobě skrývá, protože ta opravdová slepá spravedlnost a pravda, které jsou skutečnými hlavními hrdiny tohoto filmu, neznají přívlastky a nemají s patetismem vůbec nic společného.. (13.07.2013)