Rod Draka

Konzistentnější než poslední sérka Hry o trůny, ale stále ne dost konzistentní. Tvůrci však vycházeli z předlohy, která je jakousi kronikou vlády Targaryenů, což není úplně ideální. Výsledkem je, že spousta aspektů není dostatečně dobře prokreslena, což by mělo být doménou této látky (ale i každé jiné). Kvůli tomuto nedostatku jsem se ale na postavy nenapojil. Sice chápu, co se tam jakoby odehrává, ale neprožívám to. Kupříkladu vztah princezny Rhaenyra Targaryen a královny Alicent Hightower nebyl kvalitně vystavěn a tudíž ani nefungoval onen obrat v jejich vztahu. V dětství byly kamarádky (viděl jsem jednu scénu, kde malá Alicent četla Rhaenyře knížku, chápu), ale později se vlivem okolností a obav začne politická situace štěpit, přičemž každá z postav je opačným pólem. Rád bych ale viděl, jak už malá Rhaenyra touží po moci a postavení, přičemž její kamarádka Alicent tyto její tužby zpozoruje. Mohla by třeba zmínit, že její otec, král, by měl zabít ty, kteří ho ohrožují. Později, když se Alicent stane královnou a ohrožuje tak Rhaenyřino mocenské postavení, by dávalo větší smysl, kde se bere její obava, že po ní Rhaenyra půjde/nebo po jejích dětech (to vše umocněné jejím intrikářským otcem) a tato obava by mohla motivovat její kroky proti Rhaenyře. Začne tedy intrikařit a upevňovat svou moc, což zase namíchne Rhaenyru. Tohle se v seriálu zhruba i odehraje, ale není to dost dobře prokresleno, takže jsem to tvůrcům vůbec nežral. V momentě, kdy nastane skok v čase (cca 10 let), dojde k dalšímu "diváckému odpojení", protože přijde v nevhodnou chvíli a taky se nedobře vystřídá část castu. Konkrétně přeobsazení Milly Alcock Emmou D'Arcy v roli Rhaenyry je nekonzistentní. Jednak si ty herečky nejsou podobné, ale hlavně mají odlišnou osobnost/půvab/energii... Co víc - na konci jedné epizody dojde k něčemu, co by se mělo dále řešit, ale v další epizodě, která se odehrává o deset let později, se to neřeší - ba co víc - zdá se, že onen čin neměl žádné důsledky, ač by je mít měl. Další negativa jsou například draci: Jednak vypadaj šroťácky uměle a druhak nemají žádnou vlastní osobnost, kterou by asi mít měli. Nemluvě o tom, jak rád bych třeba viděl, jak si draci vytváří pouto se svými jezdci. Co je třeba udělat pro to, aby drak přijal nového pána, případně jaké tajemství si Targaryeni drží, aby si všechny draky drželi jen pro sebe. Dále je tu těžko pochopitelné a nesmyslné válčení s Triarchií, což je víceméně zbytečná linka, protože divák nevidí, čemu Triarchie škodí, jak to ovlivňuje říši, proč je to třeba vyřešit... Nevíme ani pořádně, co ta Triarchie je a její vůdce nemá žádnou osobnost - myslím, že ani nepromluví. Hádám, že šlo o nějaké piráty, co přepadávali královské lodě - přičemž největší loďstvo říše patří rodu Valaryonů. Corlysu Valryonovi se to nelíbí, ale král s tím nechce nic udělat. Spojí se tedy se ctižádostivým Daemonem, který však není schopen Triarchii porazit ani po dvou letech. Má sice draka, ale Triarchie se před ním schovává v bludišti jeskyň na pobřeží. Daemona však nenapadlo přistát před nějakým vchodem do jeskyně a pokynou Drakovi, aby vší silou chrlil oheň dovnitř. Předpokládám, že by mnoho skrytých vojáků spálil. Nakonec je třeba vymyslet past, k níž se pojí nejumělejší scéna první série, kdy Daemon prosprintuje bitevní pole mezi šípy a stíhá ještě kosit skupinky nepřátel. Zprácování této scény bylo příšerné, protože nebylo docíleno ani ždibíčku uvěřitelnosti. nemluvě o tom, že to bylo zle sestříhané a natočené. Neměl jsem pocit, že Daemon je nebojácný a schopný válečník. Jediné, co jsem viděl byl plot armor. SUMA SUMARUM: Ušlo to. První epizoda je super a některé momenty napříč touto sérií mě potěšily. Celkově mě to bavilo více než Prsteny Moci, které jsou ještě více nekonzistetní, něvěrohodné a hůře dějově vystavěné nebo (v rámci fantasy) ještě horší Zaklínač. (02.11.2022) (menej) (viac)

Od seriálových sérií (i jednotlivých epizod) nelze očekávat zcela uspokojivý zážitek, protože to jsou kapitoly většího, dosud neuzavřeného příběhu. Ovšem delší (a rozkouskovanější) formáty mají i své výhody. Motivy, vztahy a dějové linie lze díky delšímu prostoru důsledněji prokreslit, více diváka zainteresovat a nakonec za tu investici i lépe vyplatit. U Hry o Trůny to nevyšlo, jak víme, ale tou dobou jsme do toho už byli tak ponoření, že bychom se nemohli připravit o ty pocity zmaru nad nenaplněným potenciálem. Rod Draka s druhou sérií pokračuje ve vyprávění určité časové události (tance draků) z fiktivní kroniky vlády rodu Targaryenů v Západozemí, která je psána ústy fiktivních mistrů zapisovatelů, kteří však nejsou vždy dokonale zasvěceni a různé body historie si interpretují různě. Tvůrci seriálu se přirozeně zvolili tradiční vyprávění a tedy i volí jistou interpretaci událostí. R. R. Martinův přístup sice může probouzet fantazii a lze tímto úsporným přístupem efektivně pojmou delší časovej úsek, takže scénáristi dostali návod sic dokončený, nikoli však toliko podrobný, což nese jisté výzvy. Po dokoukání druhé série jsem už poměrně zaujatý a chci víc, takže dosavadní výsledek považuji za úspěšný, ačkoliv to rozhodně má daleko k dokonalosti: Určité dialogy a momenty příběhu nesepínají tak zdařile, jak bych si přál. Někdy příběh přešlapuje na místě:             Nájemná vražda v 1. epizodě působí poněkud naivně a je podstatně hůře odvyprávěná než v předloze, kde je ji v pár řádcích podařilo vylíčit podstatně působivěji. --- Po dobu 3 nebo 4 dílů zde Daemon nic nedělá, jak se zdá. Alespoň to tak tedy v podánn tvůrců vypadá. Vypadá to, jakoby moc nevěděli, co s tou postavou dělat a tak ji odsunuli mimo hlavní kolej a nechali ji přešlapovat na místě. Dovedu si představit, že Martin v kronice jen nechal, že Daemon obsadil zchátralí Harrenov a snažil se získat přízeň a armády zdejších lordů. Je tedy vytyčen jasný směr, kterým jíti, ale scénáristi jakoby nebyli schopni vymyslet ono politikaření. Chápu, že příběh by tím naboptnal, protože už takhle různé strany politikaří mezi sebou (zelení s černými, zelení mezi s sebou...) Jenže vzhledem k tomu, že to jde na streamy, nikoli do televize s jasně vymezeným časem, tak není důvod, aby epizody nemohly mít o 15, 30 nebo klidně 50 minut delší stopáž, když si to příběh žádá. Typuji, že právě antihrdina Deamon je tou nejoblíběnější postavou a je škoda mařit takhle potenciál, který ta postava má. Její dosavadní atraktivita vyplývala z toho, že není jisté jestli je dobrý nebo zlý - jestli mu záleží jen na sobě nebo nikoli. Tento vnitřní konflikt se zde reklektuje právě během pobytu na Harrenově, na němž prý straší a kde se Daemonovi zjevuje čarodějnice, která ho nechává nahlížet sám do sebe. Jak ale říkám - scénáristé nebyli schopni napsat zde Daemonovi pořádný příběh (jak ten vnější s lordy, tak ten vnitřní), načež to příliš působí, jakoby si s nním nevěděli rady a přešlapovali na místě. Nutno ovšem dodat, že Deamonova atraktivita vyplývá i z toho, jak se nese - z té jeho big dick energy; Všimněme si, že Daemonův drak má dlouhý krk, takže když na něm sedí rozkročmo, vypadá to, jakoby se mu mezi nohama tyčil velký žahavý čůrák (viz scéna ve 2. epizodě v níž opouští Dračí kámen). Draci jsou tedy taková velká péra. Respektive to jsou zbraně hromadného ničení, které dávají pocítit důležitost velkého, majestátně se tyčícího a nebezpečného genitálu. Však víme, jak je to s mocí, vzrušením a sexem. Jakmile se tedy setkají dva, kteří mají velké péro, tak jejich nabubřelé ego vede k vzájemnému poměřování, které v této show stejně jako ve skutečnosti vede typicky ke smrti mnohým. Scénáristické nedostatky se samozřejmě netýkají jen Daemona, ale právě u něj to tentokrát bylo poměrně nejpalčivé. Samozřejmě, že bych si to přál celkově ještě prokreslenější a funkčnější, ale nemohu říct, že bych se v tom ztrácel, takže to furt dostatečně drží. Události se navíc zase hnuly víc kupředu a rozhodně očekávám další kapitolu. V té první jsme viděli, jak se Targaryeni po smrti krále Viseryse roztříštily na dvě mocichtivé strany. V této druhé kapitole Tance Draků/Rodu Draka se zjišťuje, jak lze nastalou řešit, jak sehnat síly pro nadcházející válku, která ovšem ještě pořádně nevypukla. Drama přitom pramení z toho, jak se mocenské pozice aktérů proměňují a charaktery vyvíjí, což prostě je hrotrůnovské. --- Dalšími nedostatky je herectví: Zdá se mi, že herci jsou poněkud umělí - buď příliš tlačí na pilu nebo jsou poněkud strnulí. Možná vidí své postavy moc jednoduše a tak hrají určitou pózu, aniž by se do nich snažili subtilně protlačit více ambivalentnosti. Ty konflikty tam ale přesto jsou. Jenom se toliko progresivně nezračí v těch výkonech napříč epizodami. Snad mají herci problém postavu důsledněji uchopit a tak se spíše zaměřují na vyznění té které scény. Důsledkem je, že se třeba Aemond chová velmi bezohledně, sobecky a pyšně - vyjma tedy asi dvou scénn, kde se chloubí do klubíčka v posteli prostitutky a v dialogu s ní ukazuje, že má i něžnější stránku. Ta ovšem mizí, jakmile tato scéna koncí. Scénárista, jakoby to tam vložil (i když s tím nepracuje tak důsledně), ale herec už tento konflikt nenese ve svém hereckém výkonu napříč epizodami. Snad je tedy již jasné, co myslím tou kontinuitou, subtilností a postupností. Aemond je zase vyobrazován jako lehkomyslnej blbeček a nekompetentní vladař, ačkoliv se tato postava stane králem (v budoucnu), který se navzdory nepříznivým časům stane dobrým vladařem (podobně jako jeho otec). Jasně, lze říci, že jeho pozdější úspěchy budou vystavěny na jeho předchozích selháních, ale přál bych si, aby herec do té role již teď protlačil více těchto příslibů budoucnosti. Avšak i v poslední epizodě, kdy mu Larys Strong líčí, co by ještě mohla přinést budoucnost, tak v hercově výkonu není patrno, že by myslel na víc než jen na sebe. (05.08.2024) (menej) (viac)