Elvis

Na to, že sa mi to páčilo asi veľmi, mi napadá asi viac negatív. Hlavne je to strašne povrchné. Nie je jediná téma, ktorú by film rozobral do detailov. Napr. Presleyho filmovú kariéru ignoruje úplne, vzťahy, či politické názory načrtne tak, aby ich divák chápal, a ide si ďalej; a o čom to vlastne bolo? O živote v zlatej klietke? O zlom manažerovi? Elvis ani nebol hlavná postava, hlavnú postavu hral Hanks. A nijak zvlášť dobre, treba podotknúť. Možno preto, že ako postava nedostal žiaden vrcholný moment. Rozhodne nebol démonický. Butler je ako imitátor skvelý, ale tiež nedostal oscarovú scénu. Luhrmannov film nie je dialógovka, skôr jak keby zhudobnená rekonštrukcia. Scenárista s odstupom. Ale audiovizuálna je to žranica! Nebudem spievať ódy, kto chápe ten pojem, vie. V tomto smere je reč o nominácii na mieste. Nie je to najlepší Luhrmann, ale rozhodne najlepší po Moulin Rouge. Zabudnuteľný zážitok, aj keď určite silný. Užil som si ho. (15.08.2022)

Skvěle nasnímaná čísla, energické pojetí, dokonalý střih, zvučný hlas, razantní zacházení s Presleyho písničkami, ale také mdlá dramaturgie, místy jalové dialogy a chamtivý Tom Hanks dokazující svoji všestrannost, ač já ho coby herce prostě můžu v jiných úlohách. Tomu všemu znovu předcházela léta studia, protože přepečlivý Baz Luhrmann (přicházející skoro dekádu od rozporuplně přijatého Velkého Gatsbyho, kde jsem i já nejedné naškrobené scéně nevěřil) už takový prostě je. A my si tak můžeme jeho opulentní portrét doby v dalším autorském filmu řádně vychutnat. Do nitra fenomenálního umělce s naleštěnými vlasy, namalovanýma očima a rychlými boky ale režisér nepíchá. A možná právě ta odtažitost a pohled z trochu větší dálky, než bych si přál, mi lehce vadil. Prostě absence uspokojivé psychologie hlavního hrdiny tam je, ostatně to platí i pro jeho „klíčového muže“. Chápu, že na legendy se jednoduše nesahá, ale docela mi trvalo, než jsem si na tenhle přístup zvyknul. Stejně jako na dosud vesměs televizního Austina Butlera. Je tu trochu za prázdnou nádobu, která si nechává druhými doplnit obsah. Pochopitelně zejména obtloustlým manažerem, rovněž i vypravěčem Hanksem (sorry, divně šišlajícím), který dosud žil hlavně z pouťových atrakcí. A právě ani vztah příživníka a talentovaného umělce (jeho vliv na Elvisův život je dodnes předmětem mnoha spekulací), stejně jako třeba úřednická snaha o zákaz vystoupení s ohledem na Elvisova lascivní gesta a pohyby, mě nečapnul. Ale to všechno okolo ano. Včetně kontroverzního hrobového comebacku v Las Vegas. Ač se úplným „nepříjemnostem“ přeci jen vyhýbáme. Přesto žádný rutinní životopisný příběh. Vzestup a pád naivního, ale nesmírně talentovaného mladíka očima legendárního tvůrce totiž nejde jen tak odmakat. Neexistuje, aby píseň prostě jenom odezněla. Řada nápaditých remixů, mísení hudebních stylů a energie tlačící se na všechny strany. A hlavně je tam v průběhu děje několik skvěle zachycených okamžiků, až pudových, a je jedno, zda jde o charismatického umělce nebo třeba omdlévající fanynku. Dokonalá je samozřejmě práce kamery, scénografů, kostymérů… Luhrmann je čaroděj. I když ikonický Moulin Rouge! byl přeci jen někde jinde. Tam byl přetékající hrnec emocí. (24.07.2022)

„KDYŽ JE NEBEZPEČNÉ O NĚČEM MLUVIT, ZPÍVEJ…“   Fantastická role pro Austina Butlera a hrozná pro Toma Hankse. Oba hrajou parádně a díky nim je tohle barevný, kamerově a kostýmově vyvoněný filmový pozlátko, něčím víc, než nudnou biografií. Luhrman se snaží zaujmout snad v každým obraze – a celkem mu to vychází. Navíc kromě hudby ukáže i kus politickejch dějin Ameriky. ELVIS je vyprávěnej z „kontroverzního“ pohledu a jde spíš o smutnej pohled na krále, obklopenýho pijavicema, kterej mohl bejt o kousek kratší.     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju, když se na pódiu zpěvák kroutí a třese. (Ano i tebe Johne Lydone!).  2.) Znám všechny kolotočářský krále.   /// Thx za titule „Petr Putna“.                PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (13.08.2022)

Singerův Bohemian Rhapsody se mi jako hudební oslava výjimečných umělců líbí o něco víc, ale i Elvis má hodně do sebe. Úplně mi nesedí styl vyprávění a rychlé střihy, ale to je pouze můj problém. Jinak bez větších výhrad, herecky samozřejmě na jedničku s hvězdičkou - jak Butler, tak Hanks, jsou naprosto skvělí. Pěkný film na více zhlédnutí. (06.01.2024)

V mnoha ohledech pozoruhodné dílo, které ukazuje svého protagonistu očima antagonisty, hudbu a image Elvise jako konstrukt okolí a médií. A současně jako vášeň, která třímala v jednom člověku, ovládaném jako loutka každým lakomým vrabčákem, jenž  si chtěl z Presleyho uzobnout... a která nakonec pobláznila celý svět. Elvisova kariéra byla novátorská show s takovým vlivem na popkulturu, jaký neměli ani Beatles v Británii, a je tedy jasné, že Luhrmann volí silně popkulturní filmařské prostředky – od splitscreenu přes extravagantní kompoziční návaznost až po flashbakové a flashforwardové schéma s vypravěčem, který je ve vší své proradnosti a vychytralosti naprosto spolehlivý. Tom Hanks mě možná ještě nikdy takhle nebavil a jako manažer Parker si až nebezpečně krade některé scény pro sebe – stejně jako Luhrmann, jenž dominuje nad střípkovitým, leč železně soudržným a souvislým dějem podobně jako Parker nad Presleyho životem, zredukovaným do třpytivé pompézní klícky. „I'm caught in a trap, I can't walk out....,“ zpívá Elvis v Casinu, zatímco jeho manažer uzavírá smlouvu s ďáblem a přebírá nad ním absolutní kontrolu. „Nejde tu o peníze, jde o život,“ říká postava v televizi na pozadí Presleyho slibů, že Parkera konečně vyrazí. Luhrmann nás zasypává živelnými scénkami, ale i takto nás nenechává tápat a přimyká nás ke stále zlomenějšími protagonistovi tím více, čím větší smyčku kolem něj osudový životní partner utahuje. Vše je perfektně srovnané, každý akt a každá koláž se vzájemně doplňuje ve skoro soustavné časoprostorové komunikaci, což v Luhrmannově cirkusovém rytmu vyvolává skoro závrať. Jak dlouho může člověk vydržet být atrakcí, když jemu samotnému čirá radost odpírána? Z filmu vyvstává nespočet motivů k porovnávání, které usnadňuje orientaci v dynamickém aranžmá, a že nás rejža svým dokonale propočítaným manýrismem občas od Elvise odtrhává až moc, to se dá v pohodě odpustit – při závěrečných archivních záběrech máme stejně v krku takový knedlík, že by ho ani ten nenasytný Parker nepozřel. A tím nechci vůbec křivdit Butlerovi, jenž byl opravdu úžasný a s Elvisem tak splynul, že jsem po nějaké chvíli už vůbec nevnímal herce, nýbrž jen postavu – a to se mi třeba u Maleka v BR nepovedlo. Moc potěšil i Richard Roxburgh, můj stále oblíbený Sherlock Holmes z nepříliš oblíbeného filmu, a díky i za Little Richarda. Takhle se točí biografie o kulturních ikonách – optikou kultury, která se rozpadala před očima a k radosti jí přitom stačilo pořádně se zavlnět v bocích. A znovu a znovu. 90 % (29.06.2022)