Persona non grata

„Přiznávám, že trpím hrůzou z místa činu. Ať fabuluju sebevíc, vždycky se cítím divně, když se vracím domů.“ A ta hrůza brzy nabude přesných kontur a Laura pozná, že měla dát na svůj vnitřní pocit…Ono se to může zdát krásné. Po letech se vrátit do rodné hroudy, poznávat místa, tváře, pocítit nostalgii. Jenže ne vždy musí být takový návrat příjemný, někdy to může být peklo, když vyplují na povrch stará traumata, nevyřčené výčitky a přítomnost „nežádoucí osoby“ je vše, jen ne kvitována. Od první interakce Laury s ostatními postavami je publiku jasné, že pro ni bude platit ten druhý případ. Na druhou stranu tím, jak je Laura ublížená, podrážděná a vztahovačná, si u diváka moc sympatií neudělá. Nepříjemných, dusných scén přibývá a napětí pozvolna graduje. A na tom film staví. Jde o tragikomedii, která sází na divákovu škodolibost a zlomyslné vyžívání se v hořkých, pro protagonisty trapných situacích. Místy jsem se bavil víc, chvílemi zase méně, nic neřešící závěr to mé rozhodování mezi 3/4* nakonec překlopil na lepší průměr. (11.09.2022)

Tématicky je to vzorová dánská dramatická událost, v tomto případě ale s komediálními prvky. Ty se projeví v momentě, kdy hlavní postava, která se tu chová jak Gréta za Švédska začne všechny ty dánské vesničany z rodinné usedlosti pomlouvat a školit je. Třeba proč by neměli jíst maso. Pak ale dánský vidlák vrátí úder a dá tamní rovnováze opět řád. Škoda jen, že závěr nebyl trošku víc tragický. U Dánska je to skoro povinnost pro dobré filmové hodnocení. (26.07.2022)

Emocionální portrét dvou žen, které mne od začátku iritovaly. Postupně jsem si uvědomil, že to je záměr režiséra, který ukazuje, jak nelogická a nevyzpytatelná může být lidská psychika. Oceňuji barvité vyobrazení dánského venkova a atmosféru filmu, která mě nutila přemýšlet nad tím, co vlastně způsobuje konflikty mezi lidmi. Nejde o odpočinkový film k relaxaci, a tak je potřeba k němu přistupovat + je potřeba počítat s tím, že hlavní postavy člověku mohou pít krev, na což se snažím sám trochu povznést při svém hodnocení: 70% (15.03.2023)

Skandinávská svatba, jako zjevení minuých událostí ve světle zamlčovaných citů a (pseudo)pravd, je už téměř standardní situací. Tenhle film má ale několik rovin a vrstev. Zmíním se jen o dvou: Laura (s novým křestním jménem, krátkými vlasy a jinými názory) tu v žádném případě není osobou nežádoucí či nechtěnou, pro celou  pospolitost představuje jedinou (snad za celý život) šanci, jak reflektovat svůj vlastní život, jak si svoje názory obhájit před sebou samými (ve filmu o tom mluví v tomto smyslu i její matka). Laura ve svém rigrózním (viz rigorózní zkouška) prosazováním pravdivých verzí svého života prokazuje jen svojí nedospělost (podobně o tom svědčí i změna jména, vlasů, postojů - o její infantilitě mluví nevěsta Catrine). Zde má šanci si uvědomit, že místo, odkud pochází, nelze změnit, změnit se může jen sama. Bude to v jejím zájmu? - Laura je tedy vysoce žádaná a měla by se objevovat ve všech společnost a neustále znejisťovat zavedený řád věcí i sebe samu. Laury je třeba, aby dala do pohybu stojaté vody. Stojatých vod je třeba, aby daly do pohybu Lauru. (03.08.2022)

No keď je toto komédia, tak to nás boh ochraňuj pred drámou. Inak šablónku, ktorú vieš zasadiť do hoc akej krajiny súčastného typu. Enviro agitka, žlté kvóty, divnoľudia, sedláci a bla bla bla, všetko toto tam je. Samozrejme traumy z detstva a celé je to veľmi pekne predvídateľné, keď tú šablónku poznáte. Bolo to našťastie aspoň trochu odľahčené, tak som vyšklbal len jednu kotletu. 2 z 5 (18.06.2022)