Babylon

Film je tak ambiciozní, že si říká o srovnání s těmi nejlepšími. A v porovnání třeba se syžetově podobnými Boogie Nights P. T. Andersona působí najednou dost slabě, zvláště co se týče životnosti postav. Scény večírků nejsou tak ohromující, ale dvě dlouhé scény z natáčení (půlhodinová druhá scéna filmu a první natáčení se zvukem) jsou dokonalé. Hudba mi to dost kazila, chyběl mi dobový jazz, a chyběla mi taky hospodářské krize, která ve filmu úplně chybí, přestože se druhá půlka odehrává po r. 1930. Jinak, jako pocta filmařině a Hollywoodu funguje poslední scéna z Fabelmanů mnohem líp, než celý Babylon. (21.01.2023)

V pár momentech to má něco do sebe, ale jako celek mi to přišlo veskrze nesnesitelné, a to jak tou šílenou stopáží a hromadou nechutností, tak tím, jak hnusně se k sobě většina postav chová, a jak to celé působí zbytečně a prázdně. Vlastně jsem nepochopil, proč bych měl chtít takovou do sebe uzavřenou režisérskou exhibici vidět, a považuji její zhlédnutí veskrze za ztrátu času, protože jsem vůči těmhle pompézním, ohlušujícím a na efekt vystavěným filmům zcela imunní. V průběhu projekce se dokonce pár lidí zvedlo k předčasnému odchodu a vůbec jsem se jim nedivil, protože jsem sám přemýšlel nad tím samým. Nakonec jsem vydržel až do konce v bláhové naději, že se snad dočkám něčeho, co mi vynahradí tu předchozí tříhodinovou nudu - aby mě konec ještě o to víc otrávil. Nesralo mě to vyloženě tak moc jako před 3 lety Once Upon a Time in Hollywood, ale nemělo to k tomu moc daleko, a smutně jsem u toho vzpomínal, jak mě kdysi nadchnul The Artist, protože Chazelle ze mě na rozdíl od něj dostal přesně nula emocí (a nechápal jsem lidi, kteří se v kině u filmu pořád něčemu smáli), a mrzí mě to o to víc, že zatím všechny jeho předchozí filmy se mi hodně líbily. A divil bych se, kdyby to v kinech neskončilo jako propadák, protože tohle fakt není film pro mainstreamové publikum. (19.01.2023)

Pomerne rýchlo sa zmierujem s tým, že v súčasnosti nakrúcaným filmom nerozumiem, nechápem, čo chceli ich tvorcovia nimi vyjadriť a nemýlim sa pravdepodobne iba v jednom - teda, že viem pre koho sú vytvárané. Som vzdialený tomu, aby som sa vymedzoval voči nadšeným divákom tohto filmu, prípadne dával na odiv svoj odmietavý postoj k nemu. Boli doby, keď som bol s filmovými divákmi v jednej línii, ale doba pokročila a ja som ostal uviaznutý v druhej polovici 20. storočia. Vôbec mi to neprekáža a dúfam, že nikomu tiež neprekáža moje hodnotenie tohto uvrieskaného filmu s ambíciou prekvapovať a šokovať za každú cenu. (16.02.2023)

Chazelle se nám nějak utrhl ze řetězu… Zatímco z jeho předchozích tří počinů (Whiplash, La La Land, První člověk) jsem byla vysloveně nadšená, z tohoto opulentního a vnitřně nabubřelého díla mám trochu rozporuplné pocity. Herecké výkony skvělé, hudba a barvitost jedou na maximum, hýří to zábavnými i šílenými scénami, a chápu očividnou snahu vzdát hold někdejší zašlé době rozpuku zvukového filmu v Hollywoodu (a potažmo oslavit filmové umění obecně). Jenže se v tom všem ztrácí ryzost tohoto sdělení z důvodu nedostatku soudnosti. Režisér/scénárista by měl mít jasnou vizi a vědět, co filmu slouží a co naopak ne. Zde mám pocit, že Chazelle o tento druh zdravého úsudku přišel a bohužel ho nikdo dostatečně nekorigoval. Film je tak zatížený velkou spoustou samoúčelného bizáru, který dělá dojem, jako by se Chazelle najednou zhlédl v Tarantinově stylu (konkrétně ve filmu Tenkrát v Hollywoodu), ale nezvládl to ukočírovat a dát tomu skutečný smysl. Namísto toho z toho jen čiší velké ego, ale nefalšovaná jímavost a hloubka emocí, tak příznačné pro Chazellovo dosavadní dílo, jako by se téměř vypařily. Závěr k tomu má trošku našlápnuto, ale hned na to je vše zadupáno příliš dlouhou „blikající“ sekvencí, která má být průřezem filmovým uměním, ale ve výsledku je jen dalším důkazem, že Chazelle ztratil schopnost určit zdravou míru. A míra je ošemetná věc, jelikož rozhoduje, zda věci na diváka fungují nebo ne. Nevím, co zatemnilo Chazellův úsudek, ale moc doufám, že ho u svého dalšího filmu opět nalezne. Babylon sice pobavil, ale hluboký dojem nezanechal. A ani název filmu, fikaně vybraný tak, aby předem ohlašoval, že má divák očekávat „zmatek“, neomlouvá to, že Chazellův výtvor tentokrát vyměnil duši za ego. ~(3,2★)~ (21.02.2023)

Rok 2022 priniesol až dve fantastické snímky v podobe ľúbostných listov režisérov, v ktorých vyznávajú lásku k filmu ako takému. Jeden z nich je nominovaný na Oscara za Najlepší film (Fabelmanovci) a ten druhý mi na tomto zozname chýba. Babylon Damiena Chazella si veľké plátno naozaj pýta a disponuje niekoľkými tak ikonickými zábermi, že si ich z mysle ľahko nevymažete. Za siedmimi horami, za siedmimi dolami, kde sa chľast sypal a kokaín sa lial...ocitáme sa v Hollywoode, v 20. rokoch 20. storočia. Na veľkolepej party s orgiami, sliepkami, ale aj slonom uprostred parketu, na ktorom sa oduševnene tancuje na energickú hudbu. Príbeh Babylonu je nám podávaný cez tri hlavné postavy - úspešného a charizmatického herca Jacka Conrada (Brad Pitt), mladého usilovného asistenta Mannyho Torresa (Diego Calva) a neznámej krásky Nellie (Margot Robbie), ktorá sa zo dňa na deň stáva veľkou hereckou hviezdou. Práve Margot v Babylone strieda najviac rôznych polôh, ale všetky jej zbaštíte na 100%. Koľko sĺz si od nej Hollywood vypýta, toľko vyprodukuje. Na počkanie. Bravúrne je prakticky celé herecké obsadenie a Chazell verne, no súčasne aj nesmierne vtipne zachytáva obdobie prechodu z nemého filmu ku zvukovému (frustrujúco opakovane sa točiaca zvuková scéna je vážne perfektná). Predstavuje nám film ako neustále sa vyvíjajúce a nekompromisné médium, ktoré sústavne vyžaduje niečo iné. A toho, kto sa včas neprispôsobí, kruto zomlie. No je to prirodzená daň, s ktorou za okúsenie pozlátka a zažitie chvíľkovej slasti, akosi každý zákonite ráta. Mňa, na rozdiel od niektorých iných, neskutočne bavila aj mafiánska linka s Tobeym Maquierom. Tobye v Babylone síce veľký priestor nedostáva, ale z jeho psychopatickej postavy sálal skutočný strach a po tých podzemných chodbičkách by som sa s ním naozaj nechcela prechádzať. Atmosfericky som sa v mysli ocitla tak trochu pri Kubrickovom Eyes Wide Shut. Babylon je luxusný, nechutný, dojemný, drsný, vtipný a vzrušujúci film. Je to turbulentná jazda Hollywoodom, počas ktorej vchádzaš na párty ako nikto, ale ak dokážeš využiť šancu, ráno z nej odchádzaš ako star. Je to dokonale zachytená továrňa na sny, ale súčasne i klam a ilúzia, ktorá sa ľahko zvrhne na nočnú moru. Z Babylonu chrlí nesmierna dávka lásky a súčasne aj melanchólia. Tú trojhodinovú stopáž tu síce chvíľami cítiť, ale myslím, že každý pravý cinefil s ňou výrazný problém mať aj tak nebude. Finálna montáž bola tak fascinujúca, až sa mi chcelo plakať. V Babylone môžeš zažiť všetko. Tak ako aj vo filme. Len musíš byť pripravený. (06.03.2023)