Cherry

„Kéž bych nikdy neřekla, že odjedu do Montrealu,“ hlesne přítelkyně Emily, která se nechala „vtáhnout“ do partnerovy posttraumatické stresové poruchy a následně drogové závislosti. A já říkám: kéž by bratři Anthony a Joe Russo ubrali na ambicích. Zdlouhavé a nevyvážené. Jako by chtěli dokázat, že už jsou zatraceně zkušení režiséři a že sakra „umí“. Příběhů o ztrápených jedincích jsme tu měli nespočet a řada z nich byla o třídu lepších. Tenhle ve mně nezanechal téměř nic. Vše začíná seznámením naivního kluka se školní (a nakonec osudovou) láskou, pokračuje narukováním do armády, kde coby medik v Iráku vidí vše z první řady. Po návratu do běžného života si vlivem válečného pekla vypěstuje závislost na drogách, která ho přivede až k vykrádání bank. Takže po středoškolské romanci si hrajeme se samopalem i s jehlami, ale komplexně to na mě nepůsobilo. Vlastně nijak. 140 minut zbytečných formálních kudrlinek, řady scén, které se vlečou a ve kterých se neodehrává nic významného. Necítil jsem ani osudovost vztahu, který tvoří jádro celého vyprávění. Stejně tak jsem necítil pověstné šimrání v břiše při válečných scénách nebo nějakou syrovost při servírování drogových seancí, ač mě tahle kapitola bavila nejvíc. Ve výsledku tudíž nic, kvůli čemu bych skákal do stropu. (19.03.2021)

Na plnou palbu to nebude, ale musím uznat, že mě film snad překvapil úplně ve všem. Tak zaprvé jsem nevěděl, že se bratři Russovci pustí do tří žánrů najednou. Film je totiž rozdělen na pomyslné kapitoly, kde bych osobně viděl tři hlavní třetiny: drama nasáklé romantikou, pak válečná vřava se vším všudy a nakonec zakončeno existencionálním dramatem. A světe div se, ono se jim povedlo všechny ty žánry skloubit dohromady takovým způsobem, že výsledek nepůsobí jako narychlo slepená stavebnice. První třetina za mě nejslabší, ta mě tolik nechytla. Ale následující půlhodinka z Iráku to naplno kompenzovala (naturalistické zobrazení těch hrůz, kterými si musel každý projít, jedna scéna mi nadlouho utkví v paměti). A závěrečná hodinka, kdy se z hlavního hrdiny stala feťácká troska, to bylo přímo něco neskutečného, takové zimomriavky jen ze sledování jsem dlouho neměl. Tom Holland se tímto výkonem u mě vyhoupl opět o pár příček nahoru, jako kdyby mu nestačil Ďábel z minulého roku....prostě ne, zase mi z něj spadla čelist na zem. Oceňuji i našlapaný soundtrack od Jackmana, jenž dokáže svou různorodostí skladeb ty pamětihodné scény ještě vytunit. Možná se jedná o překvapení roku. Suma sumárum si to odnáší poctivých 8/10...Každopádně, mohu doporučit všem...Tak tíživý film s velkým emocionálním dopadem na diváka tady dlouho nebyl. (14.03.2021)

// Představte si komorní story o lásce, válce a drogách, teď si ji představte celou natočenou jako rozmáchlou americkou odyseu jednoho dospívajícího muže, přidejte epický soundtrack Henryho Jackmana, neskutečně stylovou režii Anthonyho a Joea Russoových, která je místy snad až zbytečně moc cool, což je tak sebevědomý přístup, že je za to snad žeru ještě víc, přidejte fenomenální výkon Toma Hollanda, který by si tady normálně šel pro Oscara, celé to sestříhejte do dvou a půl hodin, a máte jedinečný, podle některých možná příliš ambiciózní film, jenž si já osobně hodlám s chutí ještě párkrát pustit, jenom abych docenil veškeré jeho nenápadné nuance, případně znovu ocenil ty zatraceně nápadné. Velká paráda a klobouk dolů, že tohle vyšlo zrovna na Apple TV+, podobně živý obraz války a následných dopadů na člověka tady už pár let nebyl. Poprvé za pandemii mě pak mrzí, že jsem něco nemohl vidět na velkém plátně. 9/10 (13.03.2021)

Rozdelením na kapitoly si režisérske duo zabezpečilo krásne ohraničené celky a mohlo nám ponúknuť svoje multižánrové nebíčko, ktoré je všetkým, len nie tým, čo divák očakáva. Ťažko film popísať, no je to v prvom rade vymaznaná a zručne spracovaná dráma. Ústredná herecká dvojka (sú fantastickí!) pôsobí veľmi mladícky a práve týmto je dopad na diváka pri sledovaní životnej cesty postáv o to drvivejší. Emočné rozdrvenie znásobuje ohromný hudobný doprovod. (25.04.2021)

Tak dlouho Russoovým Scorsese píčoval do marvelovek, až se rozhodli, že natočí "real cinema", aby se ukázalo, že to není zas taková sranda. I přes obrovské ambice tomu nějak chybí originální klíč, což se bratři vehementně snaží zakrýt všemi těmi zpomalovačkami, bouráními čtvrté stěny, nebo ironickými titulky, což ale ve výsledku působí spíš jako dvouapůlhodinový trailer, než epická výpověď o OxyAmerice. Mám pocit, že se tak velkolepá forma nehodí pro příběh, který musí unést jen dva nepříliš zajímaví lidé, z nichž jeden řekne, že šel do války, protože "byl smutný", ostatně podobný tvar skoro neunesl ani třeba velký McKayův Vice. (14.03.2021)