Black Adam

Tak nám Dwayne Johnson poslední dobou nějak seagalovatí, byť v mantinelech áčkového filmu. Nedá se na to dívat. Tarantino má pravdu, poslední dvě filmové dekády, přeplácané komiksovými omalovánky, jsou temnou érou kinematografie. Filmy na zakázku, bez vlastního ksichtu, tvůrčího zápalu a bez špetky originality. Díkybohu za vyjímky, jako je třeba James Gunn (no dobře, poslední Avengers s emocionální jiskrou byli taky celkem OK, jednooký král mezi slepými). (01.12.2022)

Při sledování Black Adama jsem měl pocit, jako bych sledoval jakýsi slepenec filmů od MCU a DC, vezmu-li zejména v potaz postavy - Doctor Fate (Strange), Hawkman (Falcon), Atom Smasher (Antman) a Cyclone (Storm/Enchantress) - u kterých mě ta až vykradačská podobnost místy maličko iritovala. Po akčně-vizuální stránce je film zvládnutý celkem solidně, byť je v něm místy opravdu až nezdravě moc zpomalovaček (bez nich by byl film možná i o deset minut kratší) - ale co už. Obsazení mi v některých případech přišlo trochu nešikovně vybrané až druhořadé (viz rádoby vtipná a hrdinná rodinka). Škoda, že není Black Adam, jak by se podle názvu dalo čekat, trochu temnější (ale ne tak špatně vizuálně temný jako BvS) a škoda, že netlačí méně drasticky na pilu humoru. (Spoiler alert) "Pobavilo" mě, že si Marwan Kenzari v podstatě zopakoval svého Jafara. (20.10.2022)

Guilty pleasure. S čistým svedomím by som tých 3 niečo* nedal, pretože aj vo svete, kde majú hrdinovia neobmedzené schopnosti, musia platiť zákony fyziky a logiky, a s tými je Black Adam zhruba na úrovni Flasha Gordona. Ďalším problémom je neoriginalita. Príbeh o vyvolenom, hrdina s maskou à la Deadpool a schopnosťami Ant-mana, vykrádanie celých scén zo Supermana, 300, alebo Pána prsteňov, naivita. Provinčné povstania, hrdinné deti. Ale je to zábava. Dosť. Matka so synom sympatickí. Super film pre deti. (19.11.2022)

Já už na to fakt nechci koukat. Po odchodu Snydera jsem si myslel, že tyhle filmy už Warneři posílat do světa nebudou, ale Black Adam vypadá vlastně úplně stejně jako snyderoviny. Jen Jaume Collet-Serra používá asi o třetinu míň zpomalovaček. Pořád jich však dostaneme víc než otravné množství a když se to začne řezat, člověk si to moc neužije, protože když už to není zpomalené, je to buď chaos, nebo to jen zlato-modře bliká. A řeže se to víceméně pořád, protože co se týče příběhu, hloubky charakterů nebo čehokoliv jiného, co by mohlo potenciálně zaujmout, není o co stát a tvůrci to nejspíš věděli. Black Adam je vyžilá přebarvičkovaná akce, která se pokouší být teatrálně velkolepá, působí ovšem směšně a mnohdy až trapně (chlapec na skateboardu připomene to nejhorší z devadesátkových klišé). Dwayne Johnson marně čumí a pokouší se sám sebe přesvědčit, že hraje jako Clint Eastwood a dostat se v téhle sbírce nudně vizuálně pojatých atrakcí, prázdného příběhu a plochých postav k závěrečným titulkům je nakonec docela těžká práce. Ale výhodu to má. Hodinu a půl po konci projekce si z Black Adama nepamatuju nic. (19.10.2022)

Malé a bezvýznamné plus lze po omalovánkovém kokotporátu Dyslektický Cigán homix s odporem hodit za to, že se až tolik nesnaží všechny ty vymatlané slabikovače bublin neomarxisticky demagogizovat a převychovávat, nebo alespoň ne až tolik urážlivě okatě, jako jeho konkurenční konglodementrád Mrvel. Ovšem v míře konstantní debilizace blahoslavených povrchními furtdokolovými pičočalamádami si oba mohou potřást leporely, akorát DC zjevně nemá dostatek fondů na slušně vypadající digitální mrdník, a tak to ve většině „akčních“ scén vypadá, že do pozadí někdo prostě mrdnul pár plechovek s pastelovými barvami, které pak při natáčení nějaká partička downů freneticky rozmazávala rukama, a že jim některé „digitální“ bubuanimáky pomáhala slepovat z vaty, sirek a ústřižků tepláků Hermína Týrlová. Patrně ti bystřejší z vás již z intonace úderů mých kláves vytušili, že je Černý Adam zase jen další repetiční, veskrze nudná, plytká, patetická, mimořádně přitroublá a škaredě natočená kokotina, složená z náhodně losovaných vykrádaček všeho možného, již natočeného, kterou navíc brutálně potápí na dno žumpy až děsivé neherecké výkony Dvejna „Ovarovéhokrku“ Steroidsna, zlatého homoptáka Aldise a zlotřilého cigánského krále Tahamsezapytla. Proto absolutně nechápu, co vedlo pana Brosnana nechat se jako sekndhendový Xavier nakrouhat do takového salátu z hoven, navíc plného nehezkých a necharizmatických prken. Tedy až na Sáru. Ta sice performančně taky zrovna dvakrát neoslňuje, ale určitě bych na ni klidně shahl, aniž by musela moc škemrat. Takže jen qůli ní trochu menší odpad. (20.11.2022)