Spider-Man: Bez domova

„To jsou mí přátelé. Tohle je Peter Parker a tohle Peter Parker.“ Je fajn, že producenti výhradně důvěřovali postupně Samu Raimimu, Marcu Webbovi a Jonu Wattsovi. Každý pojal tohohle legendárního kamaráda ze sousedství po svém, každý zaujal něčím jiným. Verze s Tobeym začala klasickým pavoučím kousnutím, bulením nad smrtí strýčka a balením zrzky Mary Jane, tým okolo Andrewa zase vsadil na vtipnější a romantičtější notu a celkově se víc blížil mladšímu publiku a verze s Tomem skočila rovnýma nohama do rozjetého vlaku a tvůrci umně využili vydatného marvelovského filmového světa. Jenže ve dvojce (Far from Home) to byl zase utahaný digi-bordel pro náctileté, což trojka naštěstí neopakovala, ale v první třetině se rozhodně na plyn nešlape. Vycházíme z toho, čeho se pavoučí hrdina nejvíce obával: prozrazení pravé identity. Když se jeho nový problém začne dotýkat i jeho nejbližších, má mu Doctor Strange pomoci uvést věci do pořádku. Jenže se to celé krapet zvrtne a do děje (do této verze reality) vtrhnou dřívější padouši. A přiznejme si, trochu to skřípe. Jakmile ale dojde na setkání se „starými přáteli“, začne se blýskat na lepší časy. Vím, že se tohle mezi všemi těmi nadšenými ohlasy okolo nesluší psát, ale já pořád vnímám tyhle comicsové výplachy jako čisté spotřební zboží bez hlubší invence. A na tom se v mých očích asi nic nezmění. Tři až čtyři hvězdy. (05.02.2022)

Hektická, uječená, spider-manovská soap opera. Aneb když nevíš co s příběhem, udělej mišmaš s časovými rovinami a multiversem, následně jde všechno lépe, protože to v podstatě může být o čemkoliv. A prostor pro akčnění je unlimited. Nechápu ty nadšenecké reakce, protože je to úmorných 150 minut. Fajn návrat kamarádů a některých prověřených záporáků, ale v reálném čase se děje úplné kulové. (27.03.2022)

Vlastně docela zajímavé osvěžení v komiksarnach. Snad poprvé jsou zaporáci z podobných filmů vidět v novém světle a možná je i škoda, že tohle není čistě psychologická záležitost jako Joker s Phoenixem ale JENOM další z řady Marvel továrny na generování prachů. Jen je škoda, že to ani zdaleka nebylo tak bláznivé jak to mohlo být a ze setkání "velké trojky" vyšlo jen pár nic moc vtípků a zmatených akčních scén. (04.01.2022)

Další trapný degenerativní sériový prefabrikát Mrvelu, Spájdrgej – No way homo, zoufale zavádí už svým názvem a měj by se rozhodně jmenovat Homo for sure. A tak tu máme třetí a snad už konečně poslední trampoty nesympatického upištěného pubertálního kokota a druhé největší Superbuzny Assvendžrovského homokomanda (Ano, Kapitán Analficka stále vede), jehož neanimální dvě a půl hodiny by se opět a jako obvykle daly lapidárně shrnout jako - úvodních 45 minut přiblblého, utopicky správňáckého dementorování náctiletých i nesvéprávných dospělých dyslektiků ke kolektivnímu marxisticko – leninskému povrchnímu pseudoaltruismu, 45 minut k posrání nudného a špatně omalovaného digitálního mrdníku spojeného se scénáristicky bezradným defilé všech dosavadních slizkých Spájdrřiťopichů a jejich změkčilých, anemických a neméně vyteplených oponentů (snad tedy až na toho chlápka, co napsal Robinsona Crusoe, ten umí být démonický i v sebedebilnější dětské sračce), no a závěrečných 45 minut opětovného přiblblého, utopicky správňáckého dementorování náctiletých i nesvéprávných dospělých dyslektiků ke kolektivnímu marxisticko – leninskému povrchnímu pseudoaltruismu, aby si to celá ta kohorta spotřebitelsky unifikovaných ožužlávačů leporel bez fantazie aspoň ještě hodinu poté pamatovala. Řeknu vám, že takhle se projevovat v pubertě má antikoncepční selhání, okamžitě je prodám Albáncům na porno, aby se aspoň trochu otrkala! Takže opět uleželé hovno, pečlivě účelově pomleté do standardizovaného konzumeristického hamburgru zcela bez chuti a jen se zápachem pro všežravé mongoloidní jedlíky, po kterém musí kdokoliv bez rozštěpu zase hořce zalitovat, že toho otravného pičuse i s tou jeho instáčově vyhajpovanou prkennou cigoškou a až vizuálně bolestivým a megatoporným vyžraným ťamanem už tenkrát lusknutím taky nezanihiloval Tetanus. A pokud něco takového láme světové tržební rekordy, je akorát tak nejvyšší čas se řádně vyděsit a okamžitě emigrovat do nějaké jiné nepřelidněné a aspoň kapku kvocientní dimenze, kam by MuDr. Divný tím svým „čárymáryfuchty“ bezvýhradně zakázal vstup všem nevkusným potratům uklízeček s řidiči hovnocuců. (22.01.2022)

Na ty marvelácký velkofilmy je vypsaná nějaká norma? Přeskočíme hype a otupělý chvalozpěvy, který se v době premiéry ozývaly ze všech stran a řekneme si pár věcí: film trvá dvě a půl hodiny, přičemž svou zápletku by vměstnal do devadesáti minut. Jsou tu minimálně tři DLOUHÝ, melodramaticky osudový scény a všechny tři jsou trapný (čti: postavy se slzičkama v očích omílaj ty nejohranější a nejpatetičtější klišé, přičemž jim k tomu vrže nikterak vyčuhující Giacchinův soundtrack). Přidaná hodnota, simulovaná linkou o mediálním obrazu superhrdiny a odhalování jeho identity byla líp zpracovaná snad i v nevážným Kick-Ass. Ústřední zápletka a motivace postav - napsalo pětiletý dítě, ale budiž, tady klidně debilitu omluvme oblíbenou berličkou "je to podle komiksu o superhrdinech". Teď to nejpodstatnější: interakce s univerzy ostatních Spidermanů. Občas to funguje. Pár dobrých fórů, pár dobrých odkazů na scény z potrefených filmů, náznaky zajímavých kolizí tam, kde se univerza odlišujou. Za dvě a půl hodiny toho ale mohlo bejt trochu víc. Dialogy trpí vatou a akční scény ničím nepřekvapí (nutno dodat, že tvůrci místy sklouzávají do vod onanistický exhibice). Kdybych byl větší svině, řekl bych, že nejlepší z celýho filmu je trailer na dvojku Doctora Strange, což je samozřejmě dost smutný. Vůbec nejsmutnější je ovšem fatální promrhání obřího potenciálu námětu - a to nejen pro všeobecnou popkulturní prču kolem multiverza, ale i ohledně "léčby" záporáků, jejichž povahy a osudy známe z jiných filmů. Z tohohle se dalo vytřískat tolik zvratů a nevyzpytatelnosti! Bohužel, když máte ve finále dementní scénář a vy ho schválíte, zbyde vám slzopudná tuctovka pro dospívající s nezbytnou digitální přesdržkovanou na konci. (26.03.2022)