Spider-Man: Bez domova

Uznávám, že jsem byl před třetím Spider-Manem malinko neklidný a bál se, aby z vyvrcholení Spideyho trilogie a návratu mnoha starých záporáků nevznikla hodně divoká splácanina, která se Jonu Wattsovi rozpadne pod rukama. Jenže k tomu naštěstí opravdu nedošlo. Ano, v první hodině snímek ještě občas malinko kulhá pod nánosem teenagerského a někdy na sílu hnaného humoru, jenž mě malinko irititoval už ve dvojce. Stejně tak chování postav je místy na zdvižené obočí a je mi jasné, že rejpalové si ve scénáři najdou svoje. Jenže pak už přijde jen totální komiksový nářez, v němž Jon Watts jede na plný plyn a ukazuje, jak si je s každým dalším filmem blockbusterově jistý v kramflecích Nový Spider-Man se tak rázem změní v natřískanou a nahláškovanou jízdu, v níž dokáže Watts i příběh několikrát velmi příjemně překvapit i skvěle využít všechny záporáky, z nichž má téměř každý svůj moment na to zazářit. Scénář pak navíc umí chytře pracovat s jednotlivými motivy, linkami, narážkami, uzavírat možné i nemožné dějové kruhy… a v závěru ždímat emoce na maximum. Třetí Spider-Man je zkrátka i přes jisté mušky v první polovině výtečným a řemeslně precizním vyvrcholením trilogie, o němž fanoušci snili. Na Tobeyho dvojku Bez domova sice stále nemá, mezi trojici nejlepších pavoučích kousků se ovšem nový Spidey vyšplhal celkem s přehledem. (15.12.2021)

Spider-Man: Bez domova je splněný sen, o kterém jsem nikdy netušil, že bych ho vůbec někdy mohl mít. Neskutečný zážitek. Série momentů, která kombinuje vzpomínky na dětství s vlídnou nostalgií. Je zajímavé, kam Marvel za pět let došel. V roce 2017 mi komiksovka Doktora Strange přišla průměrná (kvůli jeho postavě samotné, což se vlastně nezměnilo) a dneska se tu na sklonku roku 2021 rozplývám blahem nad tím, co s postavou Spider-Mana (i se zapříčiněním Doktora Strangeho) v Marvelu dokázali udělat. Mluvit o filmu by bylo jako otevřít knihu spoilerů - hrozná škoda. Kdo si se Spider-Manem prošel dětství jako já, tak pro toho bude tento film zážitkem na celý život. (30.12.2021)

Jeden z nejvíce nadhodnocených filmů posledních let, jemuž se v tomto ohledu mohou rovnat snad jen Joker a Bohemian Rhapsody, možná nepostrádá pěknou myšlenku o tíži superhrdinského údělu a jeho dopadu na rodinný či milostný život, ale jinak je to neskutečná a za vlasy přitažená nuda. Jeden velký umělohmotný fanservice, který přivádí staré oblíbené postavy z jiných filmových světů v dětinské zápletce, která sice jakžtakž pasuje na vývoj Peterova charakteru, ale většinou jen dělá z jindy normálních postav blbce a s navrátilci nakládá, jako kdyby se ocitli ve skeči v Saturday Night Live. Skvělá scéna v zrcadlové dimenzi, zpočátku nepředvídatelné vedení pozornosti a pár hřejivých momentů pro fanatické fanoušky (nikomu jinému se to snad opravdu líbit nemůže) nevykoupí absenci dospělejšího humoru a jakékoli emocionální uvěřitelnosti - kromě Petera, jenž však opakovaně jedná v rozporu s tím, jak by se měl ochránce naší planety a dimenze chovat (a až neskutečně imbecilní Strange, jehož snad Cumberbatch tentokrát zahrál jen on-line z dovolené, tomu nasazuje korunu), jsou všechny postavy ploché a nezajímavé. A trpí tím i vztah Parkera s MJ, dílem ale i kvůli pokračující herecké nepřesvědčivosti Zendayay, která se umí jen tvářit ironicky s různými jemnými obměnami. Kdyby to bylo jen zábavné a plné oku lahodících atrakcí, tak hodím všechny tyhle ‘maličkosti’ nějak za hlavu, ale ani to ne.. Svět MCU mi tu poprvé začal připadat fakt hloupý a nelogický a úplně mě vytáčí, že film s takto podlézavým konceptem finančně dominuje v době, kdy skutečně inspirativní a přínosné tituly od režisérských pardálů v kinech paběrkují. Dal bych i 2*, ale to by asi nebylo úplně fér vzhledem k některým ještě horším marvelovkám, kterým jsem ty 3* dal - i když ty byly aspoň vtipnější a svižnější. (15.01.2022)

„To jsou mí přátelé. Tohle je Peter Parker a tohle Peter Parker.“ Je fajn, že producenti výhradně důvěřovali postupně Samu Raimimu, Marcu Webbovi a Jonu Wattsovi. Každý pojal tohohle legendárního kamaráda ze sousedství po svém, každý zaujal něčím jiným. Verze s Tobeym začala klasickým pavoučím kousnutím, bulením nad smrtí strýčka a balením zrzky Mary Jane, tým okolo Andrewa zase vsadil na vtipnější a romantičtější notu a celkově se víc blížil mladšímu publiku a verze s Tomem skočila rovnýma nohama do rozjetého vlaku a tvůrci umně využili vydatného marvelovského filmového světa. Jenže ve dvojce (Far from Home) to byl zase utahaný digi-bordel pro náctileté, což trojka naštěstí neopakovala, ale v první třetině se rozhodně na plyn nešlape. Vycházíme z toho, čeho se pavoučí hrdina nejvíce obával: prozrazení pravé identity. Když se jeho nový problém začne dotýkat i jeho nejbližších, má mu Doctor Strange pomoci uvést věci do pořádku. Jenže se to celé krapet zvrtne a do děje (do této verze reality) vtrhnou dřívější padouši. A přiznejme si, trochu to skřípe. Jakmile ale dojde na setkání se „starými přáteli“, začne se blýskat na lepší časy. Vím, že se tohle mezi všemi těmi nadšenými ohlasy okolo nesluší psát, ale já pořád vnímám tyhle comicsové výplachy jako čisté spotřební zboží bez hlubší invence. A na tom se v mých očích asi nic nezmění. Tři až čtyři hvězdy. (05.02.2022)

Hektická, uječená, spider-manovská soap opera. Aneb když nevíš co s příběhem, udělej mišmaš s časovými rovinami a multiversem, následně jde všechno lépe, protože to v podstatě může být o čemkoliv. A prostor pro akčnění je unlimited. Nechápu ty nadšenecké reakce, protože je to úmorných 150 minut. Fajn návrat kamarádů a některých prověřených záporáků, ale v reálném čase se děje úplné kulové. (27.03.2022)