Madla zpívá Evropě

Madla zpívá v Evropě je film z roku čtyřicet a je to docela vidět. Mísí se v něm optimismus z cest po Evropě. Patrně to mělo divákům dát zapomenout na to, co se na starém kontinentu skutečně chystalo. Tím spíš pohádkou pro dospělé o moderní Popelce s talentem. Vzhledem k roku vzniku mě překvapil dnes už běžný rozdíl dvanácti let mezi mužem a ženou. Tím spíš, že původně se mluvilo o tom, že je Madle sedmnáct. Právě o hudbě je celý film a ta se dá docela poslouchat. Ale jak už bylo níže zmíněno, je vcelku předvídatelné, jak to celé skončí, což se na druhé straně prvorepublikovým filmům stávalo celkem běžně. Možná je to přeci jen zčásti romantický film, rozhodně je hudební, ale určitě bych jej nezařadil mezi dramata. Škoda, že kromě velké nudy, právě vzhledem k očekávanému konci, neshlédneme třeba více komediálnosti. (16.02.2020)

Ano, film Madla zpívá Evropě je založen na velmi jednoduchém, už tolikrát opsaném příběhu. Aneb kterak chudé děvče svého štěstí došlo. Přesto tento film mám rád, a to především pro jeho "protest song", co Zdenka Sulanová zpívá. Slavné "Ty lesovské stráně" divákům v té době měly evokovat bývalé československé pohraničí. Tvůrcům se do písně dokonce podařila "propašovat" slova z československé státní hymny. Pro mě takto tento film získal nový rozměr, aproto jinak naivnímu příběhu dávám tři hvězdičky. (25.08.2010)

Zdenka Sulanová je pamětnický fenomén. Navzdory tomu, že její pěvecký talent výrazně převyšuje všechno ostatní. O to ale vlastně vůbec nejde. Pomineme-li onen líbivý vzhled i typické romantizující pojetí skutečnosti, která se jako červená nit line kolem osiřelého děvčátka se zlatem v hrdle, vyvolávajíc náležité emoce především u ženského publika, je Binovcova Madla velkým vlasteneckým filmem, jakkoli se to zdá přehnané. Binovec, sám stoupenec českých fašistických kruhů, jej dokázal uhájit bez ztráty kytičky a přestože se Emanuel Moravec a další kolaboranti pokoušeli do filmu doslova vpasírovat všelijaké podloudné repliky vyjadřující úctu a poslušnost německým uchvatitelům, nic z toho se před kameru nedostalo. Naopak. Když Sulanová před rozhlasovým mikrofonem zapěje kultovní sad song o zpustošených lesovských stráních, nelze nevzpomenout na vypálené Lidice či Ležáky. A ruku na srdce, kdo by se nezamiloval do charismatického sbormistra Klána, jinak největšího ťulpase pod sluncem, afektované Liočky, která vyhlásila soukromou válku nebojácné dívence z Pošumaví, laskavé hospodyně Nány, drzého strýčka Jedličky a upovídaného malého děvčátka, z něhož se později vyklube nesmrtelná Bohdalka? Ten film má prostě cosi, co jej činí nadmíru sympatickým a současný divák, rozmrzelý vší tou vyspělou (ne)dokonalostí moderních spektáklů, se pojednou přistihne, jak se zaujetím a drobnou slzou v oku sleduje jistou naivní dívenku, která to z venkovské husičky dotáhla až na prkna, co znamenají svět. Madla zpívala především jim, obyčejným lidem se srdcem na dlani. (03.10.2008)

Červená knihovna in its best. Jeden ze základních kamenů Pytlákovy schovanky. Koloraturní sopránek Zdeny Sulanové; dojemná píseň Ty lesovské stráně, zpívaná Madlou poté, co se dozví, že její rodný Lesov vyhořel; zamračený Ladislav Boháč; a v dětských rolích strýček Jedlička, Vladimír Salač a Jižinka Bohdalová :-) "Tak proč mi tedy obec odpověděla, že moje sestra zemřela po porodu mrtvé holčičky žalem nad ztrátou milovaného manžela, kterého zabila v lese padající jedle?" (17.05.2002)

U tohoto filmu budu trochu střízlivější v hodnocení, rozhodně to není žádné světoborné dílo, spíše taková typická červená knihovna, která se jen výjimečně přetvoří v kvalitní film. Tady se to moc nepovedlo, ale úkoly a ambice filmu byly asi jiné, a to především pozvednout za války českého ducha. Pohádka o chudé dívce, která ke štěstí přišla. Takový scénář není originální a byl už asi stokrát viděn jinde a jinak, je to takový naivní film, kde dopředu víte, jak skončí. Písničky filmu nejsou šálek mého čaje, ale přece jenom, i přes tu kritiku, dívat se na to dá, takže hodnotím šedesátkou. (04.05.2013)