Réžia:
Emerald FennellScenár:
Emerald FennellKamera:
Benjamin KracunHudba:
Anthony B. WillisHrajú:
Carey Mulligan, Bo Burnham, Laverne Cox, Clancy Brown, Jennifer Coolidge, Christopher Mintz-Plasse, Molly Shannon, Angela Zhou, Sam Richardson, Steve Monroe (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Cassie (Carey Mulligan) bola nádejná mladá žena… kým sa všetko zo záhadných dôvodov nezmenilo. Zdá sa, že v jej živote nie je nič také ako sa zdá: je veľmi múdra, provokatívne prefíkaná a naviac po nociach žije tajným druhým životom. A zarazu nečakané zoznámenie Cassie ponúkne šancu napraviť krivdy minulosti. (Cinemart SK)
Videá (6)
Recenzie (336)
První velké překvapení roku 2021. Svižný filmeček, které krásně kombinuje černou komedii, revenge thriller i příjemnou romanci a překvapivě funguje ve všech rovinách. Carey Mulligan to poprvé ve filmu sluší a nevadí mi, ostatní herci také bezchybní, (skvělá je chemie mezi Mulligan a Burnhamem) scénář má také pár trumfů, soundtrack skvěle adaptuje známé popové pecky a k mému překvapení je i režie na vysoké úrovni. Bavil jsem se moc a závěrečná tečka mě v tom jen utvrdila. ()
Pre mňa vysoko pohlcujúci film. Na "Promising Young Woman" som sa pôvodne tešil (ako inak) v roku 2020 počas leta. Nakoľko ale pandémia zmenila plány som si film mal možnosť pozrieť až v januári tohto roku. Ale ak mám byť úprimný, vždy som rád keď uvidím thriller, ktorý ma ohromí. A okrem toho ešte v závere vytiahne niekoľko skvelých prekvapení, ktoré úplne celý film otočia. Máme pocit, že veci nejako dopadnú a zrazu sa všetko úplne otočí a posunie úplne iným smerom. Celkovo pre mňa platí, že zvraty v tomto filme sú veľmi silné. A dávajú tomu príbehu úplne iný rozmer. Môj jediný trošku badateľnejší problém s filmom je, že pôsobí ako keby sa dalo dokopy niekoľko filmov, ktoré boli spracované úplne iným štýlom. Máme úvod kde spoznávame jej nočné výlety a súčasne sa začína stretávať s Ryanom. Následne sa začne jej misia potrestať ľudí, ktorí nejakým spôsobom ublížili jej najlepšej kamarátke Nine. Odtiaľ sa potom posunieme do trošku šťastnejšej roviny a prejdeme do úplne záverečnej thrillerovej časti, ktorá ma teda úplne odrovnala. Čakal som ako bude vyvíjať Ryanova postava a nebudem dávať spoilery, no mladý pediater má tiež nejaké tie svoje tajomstvá. Rovnako ako Cassie. A keď už sme pri nej tak osobne hodnotím výkon Carey Mulligan ako absolútne perfektný. Dala do toho absolútne maximum a pôsobí absolútne uveriteľne. Rovnako skvelý je aj v malej scénke Alfred Molina, ktorý pôsobil na mňa tak desivo skutočne až ma to prekvapilo. Takéto filmy mám rád. A aj preto ho musím podľa toho oceniť. Hodnotenie: A ()
Tak třičtvrtiny sledovací doby sem věřila, že v tom vidim ironii a jemnej černej humor. Že ta holka táhne svéráznou káru odplaty, bylo jasný vod začátku, jenže vona ji nakonec dotáhla do zcela absurdních výšin a já posledních 15 minut čučela nevěřícně a s votevřenou hubou. Jako dobrý, už dlouho jsem neviděla takhle dobře odehranej a originální thriller s výstavní snůškou toxickejch kreatur! ()
Oscar za nejlepší původní scénář má právem, a u téhle kvality to zdaleka nekončí. ***** (Pardon za vleklost, píšu to spíš pro sebe, aby tu bylo všechno důležité, a nestrávila jsem další půlden editací. Tenhle film ale za nějaká slova navíc stojí, zvlášť po přečtení místních komentářů.). --- Není to film o pomstě, ale ozdravení. A je perfektní tak, jak je zamýšlený a zprocesovaný, do posledního záběru i tónu soundtracku, i když si mě taky povodil a měla jsem o něm svoje pochyby, dosahuje i právě díky tomu svého účinku, stejně jako hlavní protagonistka. To šustění papírem v první půli je součástí plánu. *** V první půlce vás ukolíbe, bez ohledu na to, co jste o něm doposud četli, slyšeli, na co jste připravení. Já aspoň naletěla, chtěla to v půli málem vypnout jako nakonec přece jen příliš prvoplánově konstruované, příliš banální, okaté, krotké, bezpečně nahlouplé. Hrdince všechny triky vychází, všichni reagují podle očekávání, nic se neproblematizuje, ani pak to navazování vztahu, a i když je evidentní, že film o tom ví, tak to je pořád moc málo, a nic víc nenabízí. Ukolébá nás, že to celé nemusíme brát až tak vážně. --- Až do momentu, kdy najednou začne všechno to maskování bez milosti (ale s osvobodivou ironií) dekonstruovat a odhalí u postav všech zúčastněných, u hrdinky samotné i nakonec i v divácích niternou potřebu bagatelizovat rozsah činu, který se stal a nejde odestát, a následnou marně popíranou fatální destrukci (a jak příhodné je to dnes, ve světě na pokraji klimatického rozvratu), touhu nebrat věci tak vážně, jak vážné doopravdy jsou, a zaměňovat patologické wishful thinking s ozdravnými procesy nahlédnutí celé hloubky a definitivnosti zkázy a vyrovnání se s ní nejlepším možným způsobem. *** Hlavní hrdinka sama na chvíli podlehne dojmu, že by se přece jen všechno mohlo vrátit k normálu, i pro ni --- než si je obratem nucena znovu uvědomit, se vší životní ironií (důležitý pojem, viz ten mrkací smajlík v posledním záběru), že se nikdy s něčím takovým nemůžeme vyrovnat tím, že to vytěsníme, zapomeneme, zdánlivě přečkáme, než to čas (zdánlivě) zahojí. Že rčení o čase, který hojí, platí snad jen o přirozených procesech ztrát, nikoli o křivdách, napáchaném nepotrestaném násilí, jehož důsledky se v čase pro oběť rozpínají se zbytkem vesmíru, místo aby se zahlazovaly. Že se to stejně někudy přihlásí, v tomhle světě souvislostí a konsekvencí že se to bude vracet jako bumerang, že to dál podvědomě ovlivňuje a znetvořuje viníky, přihližitele i oběti a taková podvědomá otrlost bude jen páchat další zlo (princip, jak ho ozřejmuje seriál „Breaking Bad“, čili „propadání zlu“) – dokud se ta rána neotevře a hnus a hnis se z ní nevymačká na světlo a nenechá se to zahojit v úplně jiném, pravdivějším procesu poctivého přiznání ztrát, než jaký všichni kolem ní amnesticky nastartovali a do něhož tlačí i ji, resp. čekají, až se podvolí a rezignuje, zapomene a začne předstírat s nimi, že nestalo nic, v čem by ještě bylo prospěšné se vrtat. Že se ještě něco dá zachránit. *** Hrdinka si osvobodivě, úlevně uvědomí, že i ona, nejen Nina, je dokonanou obětí nepotrestaného zločinu, odepsanou ztrátou, a rozhodne se svoji odloženou smrt využít, a pro všechny to celé – vážnost toho, co se stalo a nesmí se promlčet – ozřejmit a finalizovat. Nesledujeme přitom rafinovaný akt pomsty, ale rafinovaný akt ozdravení, i pro viníky. A nesledujeme vraždu, ale sebevraždu, alespoň potud, pokud se – ve vší ironii – i o Nině dá říci, že se zabila sama, a že za to nemohli ti, co na ní napáchali neodčinitelné násilí. Ve filmu, který všechny – postavy i diváky – nekompromisně vystavuje (s ironickou veselostí někoho, kdo už je odepsaný a chápe, že bude nejlepší, když důsledky se stejnou konsekventostí dostihnou každého z aktérů) reflexi toho, jak silně si proti vší naději i faktům nechceme připustit, jak vážné a neodčinitelné některé činy doopravdy jsou. Jak jsme náchylní doufat ve funkčnost nepoctivých urovnání, pseudořešení, jen aby byl klid a všechno zdánlivě v normálu. I když to nejde. Nejde. O tom je ten film. *** Chytré nastrojení: Za kdysi dávno spáchaný zločin, nejen za Ninino znásilnění, ale za její smrt, by už Ala neodsoudili. Cassie musí umřít jeho rukou, namísto Niny, aby se ukázalo, jaký člověk se tím z Ala stal, a byl tak otevřen a dořešen Ninin případ. Proto má na krku medailonek s Nininým jménem. A tu půlku se svým jménem – a s úkolem nenechat zmanipulovat a zbagatelizovat ani její smrt – přenáší na svoji kamarádku z kavárny. *** A ten mrkající smajlík na konci – to zdůraznění životní ironie, má jen dát vědět, jak moc byla sama Cassie nad věcí, jak moc to neměla ve svých rukou, jak sama byla nástrojem, kauzální konsekvencí v mechanismu, který dali do pohybu ti nevázaní a všemi omlouvaní hoši tím, co neodčinitelně provedli. Jak moc to nebyla pomsta, ale přirozenost procesu vyhojení, a že to Cassie skutečně učinila s láskou a z lásky k životu, nikoli z nenávisti k nim. Nic lepšího sobě ani jí svým chováním nedovolili. *** Skvělý je nejen scénář, ale i kamera, výprava, obsazení rolí, práce s emocemi, s kalkulem, a vynikající je i hudební soundtrack. V jednu chvíli např. zní velice výmluvně Britney Spears – Toxic. Píseň, která tematizuje oboustranně toxickou sexuální objektivizaci žen, aniž by zpěvačka, sama symbolem takového zacházení už snad od třinácti, někdy dostala či využila příležitost se ze své pozice svým hlasem ozdravně vzepřít a zreflektovat to tak, jako se to podařilo filmové hrdince. A temné tóny v závěru filmu jsem vydržela poslouchat do úplného konce. Jako když se rozzeje propast, kterou už nikdy nepůjde zavřít. To je akt násilí, které se nesmí neempaticky zlehčovat. O nejzdravějších možných následcích toho je ten film. Zprvu chlácholivý, odlehčující, aby o to ostřeji nás všechny – postavy i diváky - přivedl k ledovému vědomí, že to, co se stalo, je skutečně, nepopiratelně a neuniknutelně hrozné. A otřesem nás probral k pochopení rozsahu škod. Za mě veliké bravo.*~ () (menej) (viac)
Motivace hlavní hrdinky korespondující s mánií kolem MeToo bych ještě dokázal překousnout, ale já jsem nějak nepochopil princip onoho křížového tažení proti prasákům. Hlavní hrdinka simuluje opilost, nechá se klofnout a odtáhnout číhajícím predátorem a když má dojít na věc, odhodí masku. To by bylo OK. Jenže místo toho, aby dotyčného alespoň trochu pochroumala, zaútočí na něj psychicky a srazí mu sebevědomí. To už ale OK není, protože to působí směšně. Zajímavější je film od chvíle, kdy se začne věnovat tomu hlavnímu zločinu, ale to se zase nejedná o nic, co by tu ještě nebylo. Samotný závěr zpočátku potěšil, ale vzápětí zkalamal a až příliš mi připomínal -PRO NĚKOHO SPOILER- teenagerskou verzi Nebezpečných známostí. Nicméně nemůžu říct, že bych se nudil a všechna hluchá místa dokázala vyplnit výborná Carey Mulligan, na kterou bylo radost pohledět. Ale čekal jsem trochu víc. 65% ()
Galéria (29)
Zaujímavosti (18)
- Menší roli si ve filmu zahrála i režisérka Emerald Fennell. Vidět ji můžete jako youtuberku, podle jejíhož videa se ve filmu Cassie (Carey Mulligan) líčí. (hansel97)
- Film vznikl tak, že si režisérka a scenáristka Emerald Fennell představila ženu ležící na posteli, zatímco jí někdo stahuje spodní prádlo, a opile se ptající: „Co to děláš?“ Hned na to se na tu stejnou otázku zeptá úplně střízlivým hlasem. Zbytek celého scénáře napsala s tímto nápadem v hlavě a ona popsaná scéna nakonec skončila nezkrácená i ve filmu. (TaNya_)
- U Neila (Christopher Mintz-Plasse) v bytě je možno vidět plakát k filmu Panique (1946). (pornogrind)
Reklama